Lucinka je hodně nadaná
Jednou, asi před dvěma měsíci, přišla Lucinka a řiká: „Mami, ty jdeš běhat? A můžu to jít zkusit s tebou?“. Našli jsme tedy dobré boty a oblečení ve kterém by se jí dobře běhalo. A vyběhli jsme, ze začátku indiáni vítězily ve stylu běhu. Jednou mě ale dostala, když jsme vyšli z baráku a Lucinka na mě: „Tak mami běžíme!!“. Utekla mi a já jí vůbec nestačila a když jsem jí požadala o zpomalení, ještě mě sprdla, že jsme šli přece běhat a ne se ploužit jak šneci. Zrádkyně!!!
Jednoho dne, ke konci roku, přišla ze školy v 1.třídě s tím, že musí zhubnout. A nechávala veškeré jídlo ladem a protestovala byť půl rohlíku sníst. Byl to boj, přemluvit ji k tomu, že jíst se musí. A že by takhle akorát skončila v nemocnici. Dvakrát se i zhroutila. A tak nás napadlo…běhání jí baví…co toho zneužít. Řekli jsme jí tedy, že pokud jist nebude, nebude ani běhat. Ale pokud začne hezky papat, přihlásíme jí na závody. Na závody v běhání, kdesi to užije a dostane krásné dárky. A přijde jí fandit rodina a tak. Přes naše překvapení to zabralo.
A tak a Lucinka krásně papá a honí mě na tréninky, po každém se mě ptá kdy už zase půjdem běhat. Pokud jdeme spolu, chodíme do areálu, kde je k běžeckým možnostem ještě dětské hřiště. Hřiště proto, že já trénuji na 5000m a Lucinka a 600m a 1000m. Takže když doběhne, může se zabavit.
Je moc super, že běžecký svět dává šanci i dětem. Je moc super, že při dospěláckých závodech můžou závodit i děti. Za to bych chtěla pořadatelům poděkovat.
Držíme Lucince palečky, aby se ji 19.9. na RWE KIDS CUPu a Mizuno Run Tour na 1km 3.10. vedlo moc dobře a moc si to užila.
