Když cestou do Grymova pršelo a místy i dost, měli jsme radost, že bude konečně po těch vedrech trochu normální počasí. Opak byl pravdou. A jak to klima, které okamžitě po dešti nastalo, nazval při vyhlašování vítězů Adam Fritscher, když řekl, že Grymovské Sahary se letos musí přejmenovat na Grymovskou saunu, tak přesně to bylo.
Vlhké nedýchatelné dusno, doplněné příšerným vedrem. No, jedním slovem hrůza.
Jak byli rádi běžci, že se Bečva přebíhala dvakrát. Většina se v ní pořádně opláchla. A rádi.
No, a jak tedy probíhal samotný závod
Na čele se po pár metrech vytvořila dvojice Jiří Matoušek /AK Drnovice – 32:45/ a ředitel závodu Petr Kučera /Salix Grymov – 33:25/. Jirka se nechal dovést až ke zpáteční trati, aby cestou někde nezabloudil a pak trochu zrychlil a bezpečně si doběhl pro vítězství.
Za těmito dvěma vytrvalci běžel Josef Sedláček /AK Kroměříž – 34:35/, který jako obvykle na tomto závodě kousek zakufroval a za ním pak visel Vojtěch Podjukl /SK Hranice – 34:29/. Ten po druhém přebrodění Bečvy asi kilometr před cílem přidal a doběhl si pro třetí místo.
U žen to bylo trochu jinak. Na čele se držela Jana Matějíková /Liga 100 Olomouc – 42:19/ a do cíle si první místo pohlídala. Až do posledního brodu ji stahovala Luba Konečná z Ludvíkova /42:54/, která už závěr potom vypustila a třetí doběhla Sylva Procházková z České Vsi /43:55/.
Další změna v Grymově
Po loňském závodě, kdy pořadatelé museli přebrodění Bečvy kvůli její vysoké hladině vypustit, se letos běželo přes vodu dvakrát. Kilometr po startu a při návratu pak také.
Tak si to běžci pořádně užili a nakonec byli v panujícím vedru i rádi. Ostatně velký okruh krásnou přírodou kolem řeky moc ve stínu nebyl, tak aspoň, že se šlo přes tu řeku.
Grymovská Sahara je již tradičně součástí 35. ročníku Velké ceny vytrvalců Olomouckého kraje, zároveň třetím závodem 4. ročníku Grymovského poháru a uspořádali ji společně SK Salix Grymov a Obecní úřad Grymov za řízení Petra Kučery.
Jak to viděli nejlepší
„Běžel jsem volně, dokonce i na chvíli zastavil, kdy Petr na někoho volal, protože jsem myslel, že bloudím,“ řekl mi Jirka Matoušek, „tak to byl dnes takový ostřejší trénink, závěr jsem už vypouštěl.“
„Měl jsem toho v tom vedru dnes dost,“ jen mi stačil říct Petr Kučera při tom fofru, který měl s organizací závodu.
„Závodím hlavně na dráze, tak jsem si do terénu jenom odskočil,“ přiznal se mi Vojtěch Podjukl, „ale dnes se mi běželo dobře, ani to brodění mi vůbec nevadilo.“
„I přes to počasí jsem se cítila dobře a podle toho taky vypadal můj výkon,“ s úsměvem konstatovala Jana Matějíková. „Nikde na trati jsem neměla žádné problémy. Sice jsem to šla hodně ostře, ale ne na doraz.“
„Běhá mi to opravdu letos dobře,“ se smíchem poděkovala za mé blahopřání Luba Konečná, „ale pořád mám rezervy v koncovce závodu. S tím musím ještě něco udělat.“
„Já si jen tak chodím běhat,“ pokrčila rameny nad třetím místem absolutně Sylva Procházková. „Moc netrénuji, jen závodím a nijak to neřeším,“ dodala pak blahosklonně na závěr.
Vedro tedy všichni naštěstí přežili a za přeběhy přes Bečvu tentokrát nikdo moc nenadával. Nakonec to bylo jenom dobře. U vody je asi v těchto vedrech nejlíp.
I běžcům. A dnes by ani nikomu asi nevadilo, kdyby jí teklo korytem i mnohem víc.
Asi jako dětem Aleše Dedka, které se ani po závodě od řeky moc nechtěli hnout.
Tak doufám, že jsem to nezakřikl a nebude se příští rok plavat.
