Když běháte hodně, často, dlouho a pořád ty samé trasy, nevyhnutelně se na sinusoidě lásky k běhu dostanete do nejnižšího bodu, kdy se budete sami sebe ptát, proč to vlastně děláte, co z toho vlastně máte, jaký to má smysl, jestli vůbec nějaký?
Najednou žádná z odpovědí, které se normálně samy nabízí a bohatě stačí, nezabírá. Naštěstí máme internet, který kritické období v běžcově životě může zkrátit na minimum a pomoct nám najít ztracenou chuť a běžeckou slinu. Skvěle na to fungují motivační videa. Tady jsou naše nejoblíbenější:
1. Proč vlastně běháme? Video ze třetí série krátkých a krásných videoklipů z dílny Salomon Running TV. V tomhle konkrétním se představí Bernd Heinrich, biolog, profesor, naturalista, autor bestsellerů a běžec, který žije v uprostřed lesů v západním Maine.
Je autorem řady oceňovaných titulů včetně knihy „Why We Run“ (Proč běháme) (původně nazvané „Racing the Antelope“ – Závod s antilopou). Byl a stále je držitelem řady běžeckých rekordů a v roce 2007 byl uveden do síně slávy Americké ultramaratonské asociace.
Pokud máte chvíli času, podívejte se i na další videa. Každý běžec si v nich najde to své, co bude promlouvat přímo k němu.
(Pochopitelně je tu otázka, proč jsem skončil u běhání a ne třeba u fotbalu, basketbalu nebo tenisu. Z nějakého důvodu mi to prostě připadalo přirozenější a jednodušší a já mám rád to, co je prosté a přímé. Nepřipadalo mi to jako hra, bylo to něco, čemu jsem se mohl věnovat kdykoli a kdekoliv.
Líbilo se mi, že to můžu dělat, kdy chci a bez ohledu na to, kde se ocitnu, vždycky můžu jít běhat… Jsem v podstatě komparativní fyziolog, nejdříve jsem se věnoval hmyzu, sledoval, jak řeší překážky při různých teplotách. Jako dítě mě to fascinovalo, ale nechápal jsem to; teď si toho vážím čím dál víc, protože jsem pochopil, jak důležité to je.
Běhání mě fascinovalo, protože má blízko k tomu, co dělá spousta zvířat. Když vidíte tisíce lidí, jak se staví na start závodu, a zamyslíte se nad všemi těmi sny natěsnanými na jednom místě, všichni se snaží předběhnout symbolickou antilopu nebo se toho běhu alespoň účastní… Jsem z toho úplně vedle, jenom si to představím.
Běh je celý o pohybu a je to extrémní pohyb a to mu dává hluboký smysl, protože pohyb je skutečnou esencí života. V moderním životním stylu přestáváme být běžci, oficiálně se ocitáme odstřižení od toho, co jsme dříve museli dělat. Většina z nás není v kondici a nemusíme běžet, abychom si mohli dát hamburger nebo večeři; někde v hloubi jsme však všichni pořád ještě běžci.
Mysl je stejně jako svaly součástí tohoto běžeckého fenotypu. Lidé, kteří dokážou velké věci, mě inspirují a nezávidím jim. Sny ostatních, jejich obětavost a odvaha v honbě za dokonalostí mě popohání. A nejvíc děti; uvědomíte si, jaký je to hlavně při dlouhých bězích rozdíl, jak moc záleží na drobnostech a jak daleko vás dokážou dostat.
Základem je běžet nějakou dobu! A dělat to dlouho a důsledně, zbytek se už poddá. Podstatnou myšlenkou je podle mě to, že všichni jsme v zásadě běžci. Všichni jsme začali víceméně stejně a trajektorie, kterou se vydáme, se může v závislosti na podnětech okolního prostředních radikálně lišit. Samozřejmě, že bych v ideálním případě byl pták, ale běžec je v těsném závěsu.)
2. Spot od běžců pro běžce aneb Moji Pražané mi rozumějí. Pocit sounáležitosti a podpory komunity, členství v tak trochu jiném Klubu rváčů je jedna z věcí, která je na běhání tak přitažlivá. A nepopiratelnou pravdou je, že přestože jsme každý jiný, běhání v nás probouzí podobné emoce.
(Jsme různí, vnímáme věci různě, na svět se díváme různým pohledem. Ignorujeme bolest a nevšímáme si zimy. Pochopili jsme, že běhání v kruzích nemusí nutně znamenat, že skončíte tam, kde jste začali, a že osamělé stezky nejsou opuštěné. Jsme atleti, a žádní velcí atleti. Jsme běžci.
Narodili jsme se k tomu. Asi byste mohli říct, že jsme podivíni, ale pojí nás pouto ukované na cestě od neúspěchu k triumfu a zase zpátky, a v tom jsme stejní. Tohle jsou naše výmluvy, ale jaké máme důvody? Co nás doopravdy pohání? Co když je tu něco hlubšího, silnějšího, co nás žene vpřed. Co když si jen myslíme, že ty důvody známe, co když ty skutečné důvody nejsou tak docela jen naše vlastní. Lidstvo začalo příběhem, tenhle je váš.)
3. Reklamy jsou svět sám o sobě. Jsou dobré a špatné, vtipné a trapné, a pak je tu Nike. Jejich série „Find Your Greatness“ obsahuje jedny z nejlepších a nejsilnějších sportovních spotů vůbec. K nakopnutí se ale víc hodí následující klip – a v co věříte vy?
(Věřím, že to vše začíná prvním krokem, a nemám ponětí, kam mě mé sny dovedou. Věřím, že svět je můj běžecký pás. Věřím, že mou největší inspirací je člověk přede mnou. Věřím v samotu a v komunitu. Věřím, že žádné rozhodnutí by nemělo padnout ve chvíli, kdy běžíte do kopce. Věřím, že ve chvíli, kdy mám pocit, že je po všem, si můžu vždycky hrábnout ještě o něco hloub. Věřím v redefinování mého nemožného. Věřím v sebe a věřím v běhání.)
4. Absolutní motivace, emotivně sestříhané sportovní výkony, epický hlas. Vstaňte a začněte zářit!
(Vstaň a začni zářit! Je šest ráno a dřív, než se stihneš natáhnout po budíku, začnou do tebe hlasy v hlavě hučet, že je moc brzy, moc velká tma a zima, než abys lezl z postele. Bolavé svaly se stále vzpouzí a předstírají, že neslyší, když jim tvůj mozek přikazuje, aby se pohnuly.
Celá legie hlasů na tebe jednohlasně křičí, že můžeš budík zamáčknout a vrátit se do říše snů. Jenže tebe jejich názor nezajímá. Ty ses rozhodl, že budeš poslouchat hlas, který jim odporuje. Hlas, který ti připomíná, že tu byl důvod, proč jsi ten budík vůbec nařídil. Takže si sedni. Spusť nohy na zem a neohlížej se, protože nás čeká práce. Vítej v mlýnici!
Co jiného je každý den, než nekonečná řada soubojů mezi správnou a snadnou cestou. Deset tisíc pramenů se před tebou rozlévá jako říční delta, každý z nich slibuje cestu nejmenšího odporu. Jenže ty vyrazíš proti proudu, a když tuhle volbu učiníš, když se rozhodneš obrátit se zády k tomu, co je pohodlné, bezpečné a co někteří nazývají zdravým rozumem… Tak to je den číslo jedna.
Odteď to už bude jenom těžší. Takže se ujisti, že je to něco, co vážně chceš. Protože tu vždycky bude jednoduchá úniková cesta připravená tě odnést s sebou. Stačí hnout prstem. To ty ale neuděláš, nebo ano? Každý krok s sebou přináší rozhodnutí udělat další. Jsi na cestě, teď ale není čas přemítat o tom, jak daleko jsi došel. Bojuješ s protivníkem, kterého nevidíš, ale cítíš ho v patách.
Cítíš, jak ti dýchá na záda. Víš, co to je? Jsi to ty! Tvoje obavy, pochyby, nejistoty, hezky vyrovnané jako popravčí četa nachystaná sestřelit tě z nebes. Neztrácej však odvahu. I když není snadné je porazit, rozhodně nejsou nepřemožitelní. Pamatuj, tohle je mlýnice, je to bitva na život a na smrt mezi tebou a tvou hlavou, tvým tělem a ďáblem usazeným na tvém rameni, který ti našeptává, že je to jen hra, nic než ztráta času, tvoji protivníci jsou silnější.
Přehluš ten hlas nejistoty tlukotem srdce! Spal všechny pochybnosti v ohni, který plápolá pod tvýma nohama. Pamatuj, za co se rveme, a pořád mysli na to, že energie je krutá milenka. Dokáže se při sebemenší chybě v mžiku obrátit proti tobě. Nikdy nepřestane hledat skulinu ve tvé zbroji. Ten jeden nepatrný pocit, na který ses zapomněl připravit.
Dokud se zákeřnosti schovávají v maličkostech, zůstává velká otázka: Víc už tomu dát nemůžeš? Jsi si jistý? A když odpověď zní ano, pak jsi udělal všechno, co jsi mohl, aby ses připravil na boj. Tehdy je čas vystoupit a směle se postavit nepříteli, tomu, který se skrývá ve tvém nitru. V tu chvíli se musíš pustit do otevřeného boje na nepřátelském území.
Jsi lev uprostřed lví smečky, všichni se ženete za stejnou plachou kořistí se stejně zoufalým hladem, který říká, že jen vítězství tě dokáže udržet při životě. Takže věř tomu hlasu, který tvrdí, že můžeš běžet trochu rychleji a makat tvrději, a že fyzikální zákony jsou pro tebe jenom pouhé návrhy. Štěstí je poslední přání těch, kteří chtějí uvěřit, že zvítězit můžete náhodou.
Pot je na druhou stranu těch, kteří vědí, že je to otázka volby. Takže se rozhodni hned teď, protože osud na nikoho nečeká. A až přijde tvůj čas a tisíc různých hlasů se ti bude snažit namluvit, že nejsi připravený, poslouchej místo nich ten osamělý hlásek vzadu, ten, který říká:„Jsi připravený.“ „Máš natrénováno.“ „Teď už je to jen na tobě.“
Tak vstaň a začni zářit!
5. Nejsilnější motivací jsou ale nakonec vždycky naše vlastní sny, přání a cíle. To, co nás pohání denně vpřed, může být kouzelná transformace z ošklivého káčátka v krásnou labuť. Může to být malý nebo velký závod, který chceme uběhnout, vzdálenost, čas, tempo.
Může to být naše hodina, dvě, tři volna a prostor, kdy jsme v uspěchaném světě jen sami se sebou nebo s přáteli, se kterými sdílíme nadšení pro, pro mnohé nepochopitelnou a nesmyslnou, činnost. Co motivuje vás?
