Třetí ročník závodu pořádaný na Královně Moravskoslezských Beskyd – Lysé Hoře, který pořadatelé označují jako masochistický svátek všech nadšenců co tomuto drsnému sportu podlehli, se konal první den v měsíci srpen. Dny před konáním závodu jsme sledovali pravidelně předpovědi počasí a toužebně si přáli ať se vydaří. Naše přání bylo vyslyšeno a tak nám příjemný letní den, kdy za hřejivého (nikoli parného) svitu sluníčka a mírného vánku celý závod proběhl.
Budíček ráno 4:00h., lehce posnídat s kávičkou a pak klasická příprava, namazat, sbalit a zkontrolovat jestli něco nechybí a nebo vyřadit ještě něco co by bylo zbytečné. Přibíráme do auta ještě dva kamarády Davida a Honzu, kteří se také připojili k tomuto svátku.
Po prezentaci a převzetí startovních čísel zbývá čas ještě na jednu kávu a pak se celá skupina závodníků začne shromažďovat u oblouku, kde nám pořadatel ještě podá info o celém průběhu závodu a místa která byla vyhodnocená jako nebezpečná. Pár momentek s mobilem a vřelé popřání si do závodu.
Start na Skiparku Gruň nám jak jinak byl na rozehřátí nachystán přímým stoupáním do sjezdovky a po otočce a následném sbíhání se už zamířilo směr Lysá poprvé. Byla to také nejdelší trasa vedená nad Visalájemi. 15km dlouhá trasa byla ještě v příjemném ranním chládečku a byla příjemně běhavá. Po dvou hodinách a několika minutách proveden záznam čipem na měřícím zařízení a první občerstvení. Občerstvovačka byla vždy jen na vrcholu Lysé Hory a výběr byl veliký jak na jídlo tak i na pití.
Následovalo sbíhání do Krásne a druhý výstup na LH. To už sluníčko bylo vysoko nad námi a tak jak není tato trasa zrovna naší oblíbenou, tak jsem byl nakonec rád, že je vedená z velké části zalesněným porostem, který nám poskytoval ochranu před žárem slunce. Až na rozcestí Malchoru bylo znát, že nadcházející poledne bude hodně těžké překonávat. Teplota nám vystoupala a výstup do severní sjezdovky na otevřeném slunci byl už o poznání náročnější. Druhé měření, hlad a žízeň byli ukojeni. Doplnit vodu do vaku a pokračuje se.
Sestup na třetí lístek byl na Mazák vedený přes Lukšinec, kde si naše slavné CHKO Beskydy umínilo vybudovat něco jako chodník (z prominutím hnus), jenže to zatím vypadá jako zákopy někde na bojišti. Pro outdoorový závod celkem dobrá atrakce, ale pro běžného návštěvníka LH asi jedno velké obludárium. Z Butořanky na Mazák je nezáživná dlouhá asfaltová cesta a pravděpodobně po velkém zasycení na občerstvovačce si tělo řeklo, že by si dalo radši odpolední siestu a ne nějaké poskakování z kopce dolů, což mne totálně vykolejilo a přešel jsem do chůze. Postupně se i chůze změnila v jakési přesouvání a když jsem zaznamenal, že i jiní chodci jsou rychlejší tak mi bylo jasné, že něco není v pořádku. Začala mi selhávat i hlava a myšlenky jakože se dostat nějak nahoru a pomalý přesun na základnu vytvářely častěji. Je to asi to nejhorší co si každý závodník přeje a nikdo to zažívat nechce, ale jednou to prostě přijít musí. Na spojovačce z Mazáku na žlutou turistickou trasu, která vede ze Šancí na LH jsem byl již tak demotivován, že jsem si sedl na kámen a započal siestu která trvala cca 15 minut. Vyzul jsem si boty ve kterých bylo kamení a větviček, že jsem se podivil tomu jak jsem to do této chvíle mohl v těch botách snést. Po vytřesení nečistot jsem při obouvání dostal navíc křeč do stehna a tak první pomoc v podání Magneslife bylo na místě. Během mé siesty jsem kupodivu s úsměvem na tváři pozoroval ostatní závodníky co se kolem mne protáhli. Dávku hořčíku jsem zajedl tyčinkou BigCorny a pak se vydal na dokončení třetího výstupu. Ještě stále s myšlenkou, že tento závod nedokončím celý. Vystoupal jsem na traverz, který celý běžně se ženou běháme, ale mi to stále tělo nechtělo dovolit. V místě kde se cesta dostává do mírného klesání jsem začal pomalým rozklusem zase tělo startovat a po mém zjištění, že se zase přibližuji k těm co mne předběhli, se mi podařilo si vyčistit i hlavu a chytl jsem druhý dech. Při následném stoupání jsem nabral obrátky a neuvěřitelným tempem jsem se dostal potřetí na vrchol LH.
Radost a chuť do čtvrtého lístku se dostavila a tak jen nezbytné doplnění občerstvení vody do vaku a hurá do toho. Celý nabušený endorfiny jsem zvládl sbíhání až do Malenovic. Výstup kolem Veličky byl také rychlý a po kontrole času na hodinkách jsem si začal stanovovat osobní limit závodu. „Jestli to zvládneš do dvanácti hodin, tak jseš borec“ říkal jsem si a čím dál více si to opakoval. Po opětovném zdolání rozbagrovaného obludária (tentokrát směrem nahoru) mi začaly vyskakovat na rukou pupínky od pocitu, který jsem si ani nedokázal představit, natož ho zažít.
Čtvrtý výstup dokonán a při záznamu čipem si také dělali záznam také pořadatelé do svého seznamu. Ptám se " 251 startovní číslo, 251 prošlo třetím vrcholem ". Po zjištění, že moje žena byla po třetí na LH jsem nabyl ještě většího pocitu radosti, ale na druhou stranu i nejistoty jestli je na trase čtvtého výstupu a nebo to zabalila a šla na základnu.
Už jen 11 Km do cíle. Čas na hodinkách mi ukazuje 17:13 a já se loučím s Lysou Horou u vrcholového obelixu, kde jsem si ještě počkal na vrcholový záznam webkamerou. Pak následovalo to nejkrásnější sbíhání tohoto závodu…hurá co cíle. Radostí a pocitem štěstí jsem ještě hecoval ostatní běžce, které jsem v posledních chvílích předbíhal a čím dál častěji sledoval hodiny na rukách. Závěrečné stoupání kde nás provázely do posledních kilometrů už cedule po kilometrech bylo tak trochu na moral, ale po proběhnutí poslední značkou 1Km do cíle, se ze mně uvolňovalo veškeré napětí a při dobíhání do cílového prostoru, jsem se neustále poohlížel jestli tam na mne čeká někde moje žena. Po doběhnutí do cíle a zjištění, že tam stále není jsem v daný moment úplně zapomněl na čas v cíli.
46 minut, jen tolik málo čekání na doběhnutí mé milované ženy, která tuto masochistickou extrémní sobotu také zvládla. Objímání, mačkání a slzy radosti, které jsme společně po dokončení zvládli jsou už za námi, ale vzpomínky na tento neskutečně atraktivní závod, budou v nás ještě po dlouhou dobu.
Na závěr velké díky Luďovi a Liborovi a také celému sportovnímu klubu X-AIR Ostrava za zorganizování tohoto masochistického svátku na naší nejoblíbenější hoře Beskyd.
Celková spokojenost a naše výsledky: Lidka – čas: 12:34:14 – 140. místo celkově – 18. v kategorii Andrej – čas: 11:48:35 – 109. místo celkově – 32. v kategorii
Text: Andrej Rybář
