Dusno a teplo bylo hned po ránu ve Lhotě nad Moravou tak nepříjemné, že jsme si říkali cestou kolem Pískovny Náklo, zda by nebylo lepší se tam jít zrovna hned namočit.
Ovšem již před startem závodu na 10 km se začalo zatahovat a přece jen se i díky silnějšímu větru trochu ochladilo. Tím se podmínky pro běžce trošku zlepšily, ale pořád to žádný zázrak nebyl. Proto se nedalo čekat, že by někdo běžel hned od startu nějak moc rychle.
Muži si to nechali na finiš
Hned po výstřelu z kozlice šel do čela Václav Bitala /AK Emila Zátopka Kopřivnice – 34:44/ a postupně si vypracoval velmi slušný náskok. Jenže za ním běžel tentokrát velmi rozumně Jiří Matoušek /AK Drnovice – 34:42/. Postupně si Vaška dotáhl a poslední dva kilometry běželi spolu. A až v závěrečných stovkách metrů se to rozdali ve finiši, ve kterém měl nakonec více sil Jirka Matoušek a díky tomu také zvítězil.
Třetí místo velmi překvapivě v konkurenci, která se ve Lhotě sešla, získal Zdeněk Dokulil z Olomouce /36:17/.
Ženám vládly triatlonové juniorky
Pavlína Poláčková /AK Drnovice – 42:23/, členka stříbrného družstva juniorek z letošního ME v běhu do vrchu na Madeiře, se připravuje na další část sezóny doma a přizvala si kamarádku ze Slovenska Ivonu Miklóšovou /SK Atóm Levke – 44:45/.
V rámci tréninku se obě dívky rozhodly, že pojedou s námi na závod do Lhoty. Ovšem na trati si nejdřív první tři kilometry povídaly. Potom naznala Pavlína, že tak pomalu nemůže přece běžet a nasadilo tempo, kterému nikdo s žen již nestačil. Ani Ivona.
Třetí pak doběhla zkušená vytrvalkyně Jana Matějíková /Liga 100 Olomouc – 45:54/.
Nový závod na běžecké mapě
Ve Lhotě nad Moravou připravili obětaví pořadatelé Jiří Peřina a Jaromír Vaněk první ročník Běhu Jana Opletala. Závod je zařazený do Velké ceny vytrvalců Olomouckého kraje a tak se dalo očekávat, že i přes prázdniny a vedra, která v uplynulém týdnu schvátila Moravu, se do Lhoty vypraví určitě řada vytrvalců, co tento seriál běhají. Zejména pak ti, kteří mají děti, protože zde organizátoři akce pamatovali na všechny mládežnické kategorii a připravili jim tratě k proběhnutí.
Přesto však byli pořadatelé velmi příjemně překvapeni, že se na hlavní závod přihlásilo 99 běžců.
Dospělí zde pak absolvovali jeden okruh krásnou krajinou Litovelského Pomoraví, který měl opravdu i podle borců, co běželi s garminem, přesně 10 km.
Pořadatelům všechno vyšlo
Tak by se dal zhodnotit hodně zkráceně pohled na velmi vydařený první ročník Běhu Jana Opletala, zdejšího rodáka, kolem jehož domu, kde visí i pamětní deska, trasa závodu také vedla. Počasí se zlepšilo, všechno klapalo a nic vážného se nikomu nestalo. Co víc si mohli přát.
„Mám to sem z domova kousek, tak jsem se zajel místo tréninku proběhnout v závodě,“ řekl mi již před startem Jirka Matoušek.
„Začal jsem volněji a postupně si stahoval všechny běžce před sebou a stupňoval tempo. Jak jsem dotáhl Vaška, tak už jsem se s ním jen vezl a čekal na finiš. On v nakonec hodně zrychlil, ale podařilo se mi ho přespurtovat,“ dodal pak Jirka po závodě.
„Nepřekopl jsem to a podle záznamu jsem běžel naprosto rovnoměrně. Jenže Jirka měl pak v závěru vyšší rychlost a já mu díky tomu ve finiši nedokázal utéct,“ trochu zklamaně mi řekl Vašek Bitala.
„Vůbec jsem nečekal, že bych mohl porazit Petra Kučeru,“ usmíval se spokojeně Zdeněk Dokulil. „Běžel jsem si své tempo a on pak asi díky teplu začal zpomalovat, tak jsem toho využil a utekl mu.“
„Začaly jsme strašně pomalu. První tři kilometry jsme si dokonce s Ivonou povídaly,“ řekla mi Pavlína Poláčková. „Pak jsem to už nevydržela a rozběhla si závod podle svého. A nikdo mi už nestačil.“
„Nejdřív jsme spíš klusaly,“ potvrdila mi slova Pavlíny Ivona. „Jakmile pak Pavlína zrychlila, nechala jsem ji být a běžela sama pořád rovnoměrně až do cíle.“
„Začátek mi vůbec nesedl,“ přiznala Jana Matějíková. „Až ve druhé půlce, kdy se ke mně dotáhla jedna běžkyně za mnou, jsem se trochu rozběhla a přece jen to třetí místo uhájila.“
A že pořadatelům opravdu všechno dnes ve Lhotě vyšlo, dokumentuje i to, že po vyhlášení poslední kategorie zahřmělo a z nebe spadlo moře vody. Kdyby to člověk chtěl, nikdy se mu to nepodaří.
Ovšem nejen díky tomu je nutné přiznat, že se ve Lhotě všechno povedlo. Což je dobře. Moc dobře.
