3D2T
Pocit z tohoto tréninku? Počasí – super. Rozestupy mezí chůzí a během – super, zvládám. Už se těším na další týden. Ale tělesně? Nohy jsem spíše táhla za sebou. Řekla bych, že si daly říct až v druhé polovině trasy. A doma po úspěšném návratu? Bože, stůj při mě.
Bolel mě palec, koleno a asi jsem si namohla kotník. Jo… nadávám si, měla jsem poslechnout své tělo a dát si dneska odpočinek. Takže jsem si sama přišla na to, že běhat se má s rozmyslem a dávat si aspoň ze začátku dny na regeneraci. Jdu si to chladit a doufat, že se rychle dám dokupy.
2D2T
Zkráceně – vyrazila jsem, zahřála jsem se, uběhla, zklidnila a doma padla za vlast. Píchalo mě v boku, pobolívala mě klíční kost a neposlouchaly mě vlastní nohy. Večer to bude pěkně rozleželé a další den se asi nezvednu.
1D2T
Tak, první týden po dovolené. Hádejte, co se mi nechce? Ano. Zajisté jste uhodli. Nechce se mi nic. Ani dýchat, natož běhat. Takže mám každý den asi 100 výmluv, proč nemůžu běhat. Je moc horko, bolí mě palec, nákupy s kamarádkou, vyvenčit psa, uklidit. Všichni to známe. Nakonec jsem se dokopala a ejhle, vlastně se těším.
Celá se uvnitř krásně třesu a nemůžu se dočkat, až se rozpohybuju. Po pár uběhnutých krocích se ten slastný pocit jaksi vypařil do neznáma. Ale nevšímám si toho a pokračuju dál. Kupodivu zvládám prodloužené intervaly 2. týdne. Žádná katastrofa se nekonala, nepřepsala jsem dějiny a tělo si nakonec (asi díky pochodových skladbách zpěvačky Pink) taky dalo říct. Dokonce jsem potkala několik šílenců v pohybu, jako jsem já, což mě hřálo u srdce, že nejsem jediná.
Od gauče ke kouči. Jak se připravit na svůj první 5 km běh
3D1T
Řinu se zase ráno, pěkně podle plánu. Je mi celkem dobře, ale vedro. Ale teploučko je lepší, než zima, že? Mám ze sebe radost, jak mi to jde. Uřinula jsem o něco málo větší vzdálenost, než minule. Zároveň ve zvuku úderné taneční hudby 90. let (to se mi líp řine) přemýšlím, jak bude moje velké tělo zvládat výzvu ve druhém týdnu.
Co vlastně z toho všeho vyplývá? Nejspíše to, že kde bych teď byla, kdybych začala před pěti kily.
2D1T
Tak, honem honem… vstávat a cvičit. Mám přece dovolenou a nebudu zahálet, když už jsem začala. Je ráno, není ještě vedro, tak směle do toho. Začátek dobrý, v půlce děs a nakonec zase dobrý. Ještě, že zatím nemám potřebu hledat si jiné trasy, než běhat dokola před domem. Okruh je velký, nově postavená inline dráha. To se běhá (hihi) jedna radost. Jediné, co mě štve je sportovní aplikace, co mi má měřit vzdálenost. Asi se jí nechce.
1D1T
Už zase… s během (dobrá dobrá, ale říkejme tomu běh) jsem začala před dvěma měsíci. Kdy mě vyburcoval důkladný pohled v zrcadle, zjištění že nedopnu své největší kalhoty a přečtení knihy od Alexandry Heminsley. Jenže mě zastavilo mé vlastní líné tělo, které víc než rok nedělalo absolutně nic. Měla bych skákat radostí, přece znova vybíhám, ale nějak se to nekonalo.
Jen díky mému příteli, kterému se povedlo mě přemluvit, že máme volno, je ráno, ještě není takový hic, tak proč do toho nejít? No nelitovala jsem. Začínám sice od nuly, můj běžecký deník je toho zářným příkladem… ale co… každý nějak začíná. Nevadí mi, když na mě lidi koukají. Většina je stejně myšlenkami jinde.
Vrátila jsem se vysmátá a spokojená, že jsem měla ten startovací motor. Bez něj bych se nezvedla ze své problémové partie (rozuměj gauč). A taky jsem se už těšila na další běh.
Od gauče ke kouči. Jak se připravit na svůj první 5 km běh
Je mi 30 a začala jsem běhat. Donedávna jsem byla zarytý nepřítel běhu. Naháněl mi hrůzu. Nesnášela jsem to. Na základní škole jsem byla nejpomalejší, vždy poslední, se srdcem na jazyku a mžitkami před očima.
Když se nás naše drahá učitelka tělocviku snažila motivovat na bleskurychlé uběhnutí 60 metrů na čas tím, že si prý máme představit, že chceme doběhnout tramvaj, prohlásila jsem, že pojede další.
No ale, řekněme, zmoudřela jsem pohledem do zrcadla. Nechce se mi zas vyhazovat peníze za fitko, kde se mi po čase stejně omrzí chodit. Tak jsem si řekla, proč ne? Mám to zadarmo, počasí mi přeje a mám i motivaci… zkuste hádat, jakou?
