V pátek odpoledne dosahovala teplota na trati Nemojské devítky stavu, kdy jsem pochyboval o tom, zda vůbec běžce do tohoto pekla pustit. Jenže pak přišla večer spásonosná bouřka, která vyčistila vzduch a trochu přece jen ochladila rozpálené cesty v lesích, kudy trať vede. V sobotu ráno se tedy dalo běžet, ale opatrně, protože teplota stoupala a vlhkost v lese byla tím pádem hodně vysoká.
Proto se nečekalo, že by vytrvalci na tak náročné trati běželi nějak extrémně rychle, ale Irena Pospíšilová má takovou formu, že i v tomto klimatu posunula rekord trati o 23 vteřin níž.
Muži nechali Roberta Míče běžet
Po startu závodu vyrazil vpřed Robert Míč /VSK Univerzita Brno – 31:44/ a nikdo z ostatních běžců ho nenásledoval. Robert si brzy vybudoval dostatečný náskok, který si pak do cíle zkušeně pohlídal.
Druhý doběhl Tomáš Steiner /AK Drnovice – 32:03/, který se do závěru kopce dokonce vyvezl se třetím mužem celkového pořadí Petrem Hénkem /AK Drnovice – 33:53/ a až pak cestou dolů zpět mu utekl.
Irena Pospíšilová šla cíleně po rekordu
Je to tak. Irena Pospíšilová /AK Drnovice – 38:26/ se nijak netajila s tím, že přijela překonat letitý rekord, který držely společně dokonce tři vytrvalkyně. A nemusela ani v posledním kilometru finišovat, protože měla na původní nejlepší čas dostatečný náskok. Má formu jako bič. Počasí nepočasí. Vedro nevedro.
Ovšem perfektní výkon předvedla také Lenka Polachová Smutná z nedalekých Sivic/40:28/, která si jen tak běhá pro zábavu a přesto dokázala vybojovat druhé místo před ostřílenou závodnicí na třetím pořadí Silvií Divišovou /AK Drnovice – 41:35/.
Závod rozhodně není žádná procházka lesem
8. ročník Nemojské devítky, memoriálu Karla, Jiřiny a Zdeňka Smutných, opět uspořádal atletický klub Drnovice ve spolupráci s OÚ Nemojany a Luleč a též za přispění místního Sokola, který poskytl zázemí pro běžce ve své budově.
Také tento závod, další ze seriálu Nemojského běžeckého léta, je zařazený do Velké ceny vytrvalců Olomouckého kraje jako 34. v pořadí, do okresní běžecké soutěže Vyškovská běžecká tour, kterou podporuje Jihomoravský kraj a i letos do Okresní blanenské ligy.
Ovšem díky panujícímu vedru letos startovalo jen 67 běžců. Náročná, ale opravdu nádherná trasa závodu vede po asfaltových lesních cestičkách v hlubokých lesích Drahanské vrchoviny až ke známé turistické křižovatce Tři javory.
Trať je skutečně těžká, neboť je nutné nejdříve zdolat převýšení 250 metrů, což není až tak tragické, jako potom návrat do cíle po stejné cestě z kopce dolů. A po silnici je to opravdu pořádný fofr.
Dusno, vlhko a vedro
I přes páteční večerní bouřku byl závod velmi náročný a vlhkost po lijáku společně se stoupající teplotou vykonaly své. Všichni vytrvalci proto běželi vesměs velmi rozumně.
„Bylo moc velké teplo,“ řekl mi při vyhlašování nejlepších běžců Robert Míč. „Proto jsem byl rád, že nebylo nutné jít zpátky úplně naplno. Náskok nahoru, který jsem si postupně vytvořil, mi stačil na pohlídání prvního místa.“
„Do kopce mi to vůbec nejelo,“ kroutil hlavou Tomáš Steiner. „Až po obrátce jsem se rozběhl, ale to už bylo pozdě.“
„Nahoru mi ti šlo dobře,“ přiznal se nám Petr Hének. „Jenže dolů to moc neumím, tak jsem byl nakonec rád, že jsem si mohl jen pohlídat třetí místo.“
„Zkusila jsem jít na čas,“ řekla mi v cíli Irena Pospíšilová, „ale nevěděla jsem, co to teplo se mou udělá. Nakonec to vyšlo výborně.“
Lenka Polachová Smutná byla tak rychlá, že myslím pokračovala stejným tempem až domů a ani se na vyhlašování nejlepších nedostavila. Je vidět, že talenty tu jsou pořád, jen je správně podchytit.
„Máme v Krumlově střevní chřipku, tak jsem ji samozřejmě prodělala také,“ kroutila hlavou Silvie Divišová. „Proto jsem to dnes běžela hodně opatrně, ale zvládla jsem to dobře, tak jsem spokojená.“
A spokojení byli všichni, co do Nemojan přijeli. Navzdory vedru, co tam panovalo. Pobavit se s kamarády, proběhnout, povykládat si a zasmát se. O to hlavně na našich závodech jde a právě proto si už většinou všichni plánovali účast i na třetím závodě Nemojského běžeckého léta, kterým je Nemojská pětka. Tak za čtrnáct dní se snad zase sejdeme.
