3D3T
Dnes mají vrcholit ta šílená vedra… I ráno je dusno na padnutí a tak obouvám botky a už jsem splavená jak myška, ani jsem nevyběhla. Tak snad bude líp. Vzala jsem si své staré osvědčené salomonky a běžošla se vydat vstříc poslednímu dni třetího týdne. Páni, ono se to nezdá, ale docela to utíká. A dnes kupodivu i mě.
Mám radost, že mi hlava nešrotuje a mám vypnuto a jediné co vnímám je jen tiché run a walk. Začínám pozorovat, že čím víc mám starostí, které mi probíhají hlavou, tím víc mne něco bolí a celkově to není to pravé ořechové. Ale i když se mi dnes běžochodí moc dobře, už to chci mít za sebou. Tiše obdivuji ultramaratonce, jak v tomhle počasí mohou vyběhnout a podat takový výkon. Klobouk dolů pánové a dámy, můj hluboký obdiv máte.
2D3T
Dnes, ač vedro, se vyloženě těším. Aby ne, s novými botičkami to musí běžet samo.
No, zase až tak moc ne popravdě, už dlouho mne neboleli holeně jako dneska. Uff, kde je asi chyba? Docela se trápím a začíná se mi potvrzovat pravidlo, že jednou je líp a podruhé hůř. Dnes nemám moc dobrý pocit, vůbec z ničeho. Přijde mi, že neumím dýchat, všechno mne bolí a vůbec jsem jako jindy nedokázala vypnout a přestat myslet na cokoliv.
Dnes zkrátka nebyl můj den a to je teprve půl šesté ráno. Jo a přitom, jak jsem myslela na vše kolem, mi došlo, že jsem zapomněla vyplňovat deník na stránkách Bezvaběhu. Musím ho dopsat, ještě že existují mobilní aplikace, co si pamatují víc než já…
Od gauče ke kouči. Jak se připravit na svůj první 5 km běh
1D3T
Pomoooc, je vedro a vůbec, ale vůbec se mi nechce. I ráno v pět už je takový dusno, že se fakt musím přemlouvat, ale nakonec jdu. Já tu svou lenoru jednou přemůžu.
Dnes začínám nový týden a střídání 200m na 200m a 400m na 400m nebo ekvivalent času. Už po první výměně kašlu na metry a běžím 90s na 90s a 3 min. na 3 min. nedokážu odhadnout vzdálenost a mít nos zabořený v aplikaci, aby mi ukazovala metry, se mi moc nechce, to by se při mém štěstí mohlo nakrásno stát, že budu běhat i s druhou rukou v ortéze…
Dnes je to lepší, nic nebolí a dle odhadu předběhnu už i toho šneka, co mi minulý týden tak moc nešlo. Celkově mám fajn pocit a nepřijde mi to tak strašné jako kdysi dávno v mých rádoby začátcích.
Od gauče ke kouči. Jak se připravit na svůj první 5 km běh
3D2T
Je úterý ráno a jdu na to. Sice jsem měla poslední trénink včera, ale musím jít, dva dny to časově asi nebudu zrovna dávat, takže raději jdu, odpočinu si zítra. Jako vždy probudím půl vesnice hlídačů, ale asi ještě trochu spím, tak je mi to jedno.
Levá noha, pravá, levá, run a walk. Mám nějak pocit, že dneska je i hlemýžď rychlejší než já. Nevím proč, hlava chce, ale tělo nějak neposlouchá. Přijde mi, že mám stokilová závaží na nohách a běžím minimálně na Sněžku. No snad to do příště přejde a bude zase líp.
2D2T
Další ráno a další běžochůze .-) A jak jinak, nechce se mi vstávat Ale na druhou stranu se těším Změna intervalů se mi líbí. Dech mi stačí a opět nic nebolí, paráda. Začínám přemýšlet, že s sebou budu brát hafany. Možná je to „nedovolený“ doping, ale vím, že při mých dřívějších pokusech běhat, nás to bavilo všechny No ještě uvidím. Tahle myšlenka se mi honí hlavou celých dvacet minut. Probere mne, až když se mi z mobilu ozve konec tréninku. Sakra tak brzo?
Jo a trochu mimo trénink… dnes mne opravdu pobavil můj manžel, který když ráno odcházím, má ještě půlnoc, se mne úplně vážně zeptal, kdy vlastně začnu tedy běhat, že mne ještě neviděl.
1D2T
Přiznám se… Vůbec, ale vůbec se mi nechtělo.. Přijela jsem z oslavy a rovnou se vrhla na sekání naší „piďi“ zahrádky. Měla jsem hotovo asi za tři hodinky, tak jsem se rovnou oblékla a vydala se na ten svůj chodoběh. Měla jsem za sebou asi prvních pětset metrů a přiřítila se za mnou Kessy, která si nějakým zázrakem otevřela vrata. Takže jsem se otočila a běžela s ní zpátky domů.
Zavřela jí a vyrazila na další kolečko. Asi v polovině se mi vybil mobil, takže jsem si ještě chvíli počítala sama 90 – 120 – 90 a pak se vrátila dom. Sice jsem měla pocit, že jsem nic neuběhla, ale když jsem se podívala do mapy, tak i přes to, jsem „běžošla“ rychleji a dál než poprvé
Od gauče ke kouči. Jak se připravit na svůj první 5 km běh
3D1T
Další ráno a další chodoběh… Zjišťuji, že ranní běh je opravdu super. To ticho a nikde nikdo.
První polovina je fajn, pravá, levá, užívám si to… Druhou polovinu jsem ráda, že vůbec dám. Mění se počasí nebo co a ruka mne bolí jak čert. Takže docela trápení. Celkově ale zjišťuji, že nahrávky z bezvaběhu mi fakt pomáhají. Pořád mi stačí dech a kupodivu mně nic (krom ruky) nebolí…
2D1T
Day 2, úterý a slejvák… Poprvé, co chci jít běhat ráno, protože odpoledne je vždycky co dělat. Což vždy byla moje nejčastější výmluva. Jenže otevřu oči a slyším docela rychlé bubnování deště do oken. No to se mi fakt „chce“. Nejraději bych přeřídila budík z půl páté na půl šestou a pokračovala ve spánku. I Gorja s Kessy nechápavě koukají z pelíšků, co blázním, když se oblékám.
Zjišťuji, že ono je to vlastně i v dešti fajn. Nikde nikdo, jen kapky deště a tiché povely run a walk. Nějak nad ničím nepřemýšlím, jen pravá noha míjí levou. Jo tohle mne fakt baví. Je mi jedno, že už jsem zmoklá jak slepice a cítím se kupodivu opravdu báječně. Já jo, ale půlka vesnice se asi moc báječně cítit nebude. Sice nikde nebylo živáčka, za to jeden psí hlídač za druhým rozštěkával další a další. Takže pro někoho určitě docela nepříjemný budíček. No co nadělám, třeba si za pár týdnů zvyknou. Tak pravá, levá, pravá… run a walk.
1D1T
Tak jdu na to. Sice o pár dnů později, než jsem původně chtěla, ale jdu. Jo a bez výmluv. Ted den, co jsem se rozhodla do toho jít, jsem si „přivodila“ úraz a tři dny bojovala sama se sebou, že to přejde a bude vše ok… No nebylo, v pátek jsem navštívila chirurgii a po úpěnlivých prosbách a slibech, že budu v klidu, místo sádry odnesla na ruce „jen“ ortézu. Takže můj day 1 je neděle večer. To už se vážně těším, bolest ruky nebolest. Říkám si, že když bude nejhůř a ruka mne bude trápit, tak to alespoň uťapu. Ani jsem moc nepřemýšlela kam, a kudy poběžím. Což byla chyba.
Vzala jsem mobil, pusitla si mp3 ze stránek bezvabehu a šla a běžela… A musím říct, že poprvé v životě jsem se fakt cítila bezvadně. Nemusela jsem sama sebe přesvědčovat, že ještě kousek musím běžet nebo že už zkrátka nemůžu a kašlu na to. Šlo to tak nějak samo. Teda až do chvíle, kdy jsem doběhla pod kopeček u nás v Třešňovce.
Tak nějak jsem tušila, že se k němu blížím, ale pořád jsem doufala, že se mu vyhnu. No, nevyhnula a v duchu jsem se proklínala, když se z mobilu ozvalo „run“. Kdo mne viděl, tak se asi pobavil, protože v tu chvíli byl můj běh pomalejší než chůze a neběžet, tak i šnek je vedle mne je dostihovým koněm. Se sebezapřením jsem ho dala, a když se po chvíli ozvalo „konec tréninku“ byla jsem překvapená, že už je konec a klidně bych běžela i dál… Takže jo, myslím, že to půjde. Jen příště raději naplánovat trasu a kopeček nechat na později…
Od gauče ke kouči. Jak se připravit na svůj první 5 km běh
Úvod
Tak jo. Každý nějak a někdy začal. Nebudu tvrdit, že jsem nikdy nezačala a nikdy se nepokusila běhat. Netvrdím, že doma nemám knížky typu „jak uběhnout svůj první maraton“ nebo „desatero běžce“.
Přiznám se, mám a byly doby, kdy jsem se do nich i podívala s cílem někdy uběhnout svůj první maraton. Jenže já jsem holt od přírody tvor, co když se mu nechce, tak se mu nechce a umí si to náležitě okecat.
Navíc běhat neumím a nikdy jsem neuměla, takže každý běh byl pro mne pokaždé náročný minimálně v tom, že jsem se tuhle nemohla nadechnout, tady mně bolela záda, tady holeně, zkrátka pokaždé něco. Vlastně jsem byla vždy takový ten začátečník, co dělá jednu chybu za druhou, stydí se zeptat a pak toho raději nechá být.
A navíc ten pocit, že každý civí, jak se to malé slůně snaží o něco, jako je běh… No jak jsem už řekla, vždy se našlo něco proč toho nechat a nedotáhnout to do úplného konce. Tohle beru jako výzvu uběhnout 5 km v naprosté pohodě a možná jednou.
