Oba závody se konaly o májových sobotách s týdenním odstupem.
Prvním byl běh na Velký Javorník, který se konal 16. květena 2015 již jako 27. ročník a byl pořádaný Pohorskou jednotou Radhošť. Tuto sobotu v polovině května se teploty vyšplhaly už od ranních hodin dosti vysoko. Máme raději běhání v chladnějších teplotách a když si k tomu přidáme, že se běží do vrchu, tak se přidaly obavy jak to budeme zvládat. Rozhodli jsme se zvládnout závod bez pití a jak se později ukázalo, bylo toto rozhodnutí špatné. Startovní rozběhnutí bylo ve vysokém tempu, ale tomu jsme nepodlehli a začali jsme svým volnějším stylem. Trasa vedla celá po zpevněné cestě a byla pro nás známá. Několikrát jsme si ji tréninkově proběhli a tak si přibližně určili svůj časový limit ve kterém jsme si chtěli doběhnout do cíle. První stoupání pod V. Javorník až k závoře bylo celkem dobře zvládnutelné. Po spodní vrstevnici, která je zvlněná se dalo rozběhnou v rychlejším tempu. Místy, kde prosvítalo sluníčko bylo znát, že se začíná projevovat nedostatek tekutin a už to nasvědčovalo, že pro následující stoupání nebude dostatek energie a bude těžké zvládat celou trasu běžet. Indiánský běh, tak říkáme tomu, když se přechází z běhu do chůze byl v tomto stoupání pro nás prostě nutností. Uklidněním pro nás bylo to, že se nás na trase našlo více, kteří se k indiánskému běhu také přikláněli. Byly situace kdy mne takovýto chodoběžec přešel a nebo podobně jsem předešel já klusajícího běžce. Teplota ovzduší byla pro tento závod limitem pro více účastníků. Nakonec si cílového doběhu užili všichni. Na vrcholu Velkého Javorníku byla naměřena teplota ještě vyšší než v místě startu a tak si většina závodníků vychutnala nejen krásné výhledy, které se nám v tuto květnovou sobotu nabízely, ale i pivko a párek. Ve společnosti kamarádu a jiných běžců zhruba dvou hodin na vrcholu, následovalo vyhlášení výsledků a odměny pro první tři místa ve všech věkových kategoriích – dorostenců, žen i mužů a celkových vítězů. Útěchou pak bylo, že jedno z umístění brala i moje milovaná žena, ač se smíšenými pocity. Byla třetí ze třech, ale já jsem i přesto přesvědčen, že ocenění bylo zasloužené a tak jsem patřičně pyšný manžel :-)
A takhle jsme si vedli čas Andrej: 66:03 min. a čas Ludmila: 70:34 min.
Druhým závodem byl o týden později 23. května 2015 – 11.ročník Horského běhu na Lysou horu a podle pořadatelů X-AIR Ostrava také posledním tímto závodem. Po sedmi dnech se počasí otočilo a teploty spadly o poznání níže. Toto nám pro změnu vyhovovalo a tak i natěšení z tohoto klání bylo větší. V místě startu fotbalového hřiště na Ostravici, jsme si vyzvedli startovní čísla a čipy, pozdravili se se známými a po krátké přípravě postavili na start. Startovní pole bylo nabito vrchařskou špičkou z celé ČR, protože tento závod byl zároveň kvalifikací na ME v běhu do vrchu. Pro nás jasná známka toho, že zde nebudeme bojovat o umístění, ale cílem byla výzva nejvyšší hory Moravskoslezských beskyd a také rádo používané motto místního rodáka Jana Zemanika – závod je nejlepším tréninkem :-). Trasa nám byla známa jen částečně, asi až od druhé poloviny. Start z hřiště byl vedený v prvním kilometru podél řeky Ostravice, kde nás po přeběhnutí přes most čekalo první ostré stoupání ještě po asfaltové cestě k chatám. Po modré turistické značce jsme se dostali pod sjezdovku. Ostré stoupání sjezdovky jsme si vychutnali za doprovodu bubeníků, kteří nás skvělé svým uměním podpořili. Ze sjezdovky jsme se zase přesunuli na turistickou trasu kde nás čekala v blízkosti chaty U Zbuja občerstvovačka. Pokračovali jsme pro nás již po známé trase směrem na Albínovo náměstí. Po zelené turistické trase jsme přeběhli k rozcestí u Lukšince, kde se pokračovalo po červené značce až pod vrchol Lysé hory. Pro seniory a juniory trasa pokračovala po červené až na vrchol, ale ostatní běžci včetně nás byli odkloněni na sestup po modré směr Malchor, kde po spojení se žlutou značkou, jsme po ostrém odbočeni doprava pokračovali po severní sjezdovce až na samotný vrchol Lysé hory. Zde nás již čekal cílový koberec. Na rozdíl od VJ jsme si nmohli tentokrát vychutnávat krásu výhledů, protože královna Beskyd tentokrál byla zalitá mléčnou mlhou. Tento závod jsme tedy pro nás také úspěšně zvládli a po doplnění tekutin a občerstvení, následoval sestup zpět do Ostravice na fotbalové hřiště. Tady v zázemí celého závodu byl každý odměněn lahodným pivem z Beskydského pivovárku nebo točenou kofolou a teplou polévkou. Po vyhlášení výsledků ještě losovačka tomboly a krásná druhá májová vrchařska sobota byla za námi :-).
A takhle jsme si vedli čas Andrej: 01:33:02 a čas Ludmila: 01:33:44
Byly to dva rozdílné závody, ale velká zkušenost z něčeho nového a hlavně pozitivního. Není důvod se bát i takovýchto závodu.
Touto cestou bychom chtěli poděkovat organizátorům obou závodů za skvělé akce.
Text: Andrej Rybář
