V Uherském Hradišti, v tradičním podzimním mezinárodním silničním běhu, letos s převahou zvítězil keňský vytrvalec Elisha Kiprotic Sawe z maďarského Benedek Teamu, vítěz sobotního půlmaratonu v Plzni, který se dostal jako jediný muž časem 29:43 pod 30 minut.
Dobře mu sekundoval v první půli závodu, nakonec celkově druhý, Jiří Homoláč /VSK Univerzita Brno – 30:23/. Až za nimi se držela skupinka běžců, kterou zrychleným závěrem přivedl na třetím místě do cíle Martin Kučera /30:58/ před svým bratrem Lukášem Kučerou /31:05/, oba z VSK Univerzita Brno, kteří utrhli tři kola před cílem Jakuba Bajzu /AK Kroměříž – 31:22/. Ze šestého místa na stupních vítězů se radoval dnes dobře běžící Pavel Kubričan AC Mladá Boleslav – 31:31.
Mezi ženami potvrdila roli největší favoritky Petra Kamínková /AK Olomouc/, která 5 km odklusala za 17:39. Ovšem velmi dobře se za ní až do závěru držela slovenská vytrvalecká naděje Lubomíra Maníková /AK Spartak Dubnica – 17:55/. Třetí pak doběhla maďarská běžkyně z Benedek Teamu Ágnes Kiss /18:37/, která v Plzni půlmaraton mezi ženami také vyhrála.
Ovšem k Benedek Teamu je dobré podotknout, že se velmi rychle přesvědčili, že peníze se u nás na silnici neválí zadarmo, neboť po absolvovaném sobotním Plzeňském půlmaratonu se většina týmu vůbec nedostala do cíle, jako třeba třetí z Plzně Tamás Toth nebo jen paběrkovali, vyjma samozřejmě keňské posily Benedekovy stáje.
Veterány dovedl do cíle jako první Miloš Smrčka, nestačili mu ani čtyřicátníci a to bude mít tuším takových nějakých 57 let. A jeho čas 16:31, co na to říct…, a to si myslím, že neběžel na krev.
54. ročník Slováckého běhu věnovaný odkazu Emila Zátopka, který byl zároveň součástí 16. ročníku Českého běžeckého poháru 2011uspořádal v neděli 9. října AC Slovácká Slávia Uherské Hradiště.
Již od brzkého rána se Masarykovo náměstí zaplnilo dětmi všech kategorií. A bylo se na co dívat. I ti nejmenší si to mezi sebou rozdali na 300 metrovém okruhu po kostkách kolem náměstí a předvedli všem dospělým, s jakým zápalem se dá bojovat o čest a slávu.
Po nich se na nesmírně rychlou trať klasického městského silničního běhu vydali všechny kategorie dorostu, juniorů a žen. Dámy čekaly 4 okruhy v délce 1250 metrů a tedy celkem 5 km. Stejnou vzdálenost pak běželi veteráni. A jen nejmladší muži před sebou měli okruhů 8, čili klasickou vzdálenost v délce 10 km.
Teplotní šok posledních dní, kdy klesl ukazatel na teploměru v průměru o 15 stupňů níž a ještě to všechno umocnil ledový vítr, zřejmě přece jen také trochu ovlivnil výkony dnešního závodu v Hradišti, ale přesto si na to nikdo moc nestěžoval.
A jak Petra Kamínková podotkla: „Všichni mají stejné podmínky, tak se s tím musíme vyrovnat,“ tak to i na trati dnes opravdu vypadalo. Přesto Petře právě do zpěvu nebylo: „Po včerejším závodě v Brně, který mi svým profilem vůbec nesedl, mě dnes bolí hrozně kotník a musel jsem mu dost uhýbat. Sem jsem přijela jen obhájit vítězství v Českém běžeckém poháru, jde sice jen o prestiž, ale i tak jsem musela přijet. Ale teď musím na delší dobu vysadit a dát se dohromady před prvním soustředěním v Tatrách, jinak by příprava naprosto postrádala smysl.“
I Jiří Homoláč běžel v Brně, kde vyhrál, ale se svým výkonem i přes druhé místo byl dnes spokojený: „Nemyslím si, že by včerejší závod ovlivnil můj dnešní výkon. Sice jsem včera při sebězích dostával křeče do stehen, ale mohl jsem si tam v druhé půli zvolnit. Proto se mi to dnes běželo docela dobře a neměl jsem na trati nikde žádný výraznější problém.“
Zato Martin Kučera nad sebou jen kroutil hlavou: „Včera mi to v Brně nešlo vůbec a dnes jsem byl tuhý už od startu, kdyby mě nehnal brácha, tak jsem to asi dnes tak dobře nezvládl. To mi nedalo a držel jsem se až do cíle, ale už je toho všeho moc, bude to chtít na chvíli pauzu.“
To Lukáš Kučera se jen smál: „Vždycky mě vleče do cíle Martin, tak jsem mu dnes pomohl zase já, i když jsem dopředu nešel, ale už to, že jsem se ho držel, mu asi dodávalo větší motivaci, než jsem čekal.“
Jakub Bajza zase nad svým výkonem mávl rukou: „Měl jsem teď trochu delší výpadek, doháněl jsem školu a hned se to projevilo. Potřebuji se dostat trochu do tréninkového rytmu a pak to opět bude dobré. Už jsou v plánu Tatry, tam začneme a pak se na jaře uvidí, co to všechno přinese.“
Při dekorování vítězů se na stupních představila i neuvěřitelně vitální Dana Zátopková, která čile podepisovala mnoha zájemcům startovní čísla a předvedla, že ženy prostě nestárnou.
A to bylo vidět i na startovním poli našich vytrvalkyň, neboť i v Hradišti se řadily veteránky pěkně za sebou, čtvrtá absolutně byla Katka Doubková, pátá pak Jana Kadlecová, ta již příští rok míří také mezi pětatřicátnice a šestá pak Marie Hynštová, o jejímž věku se ani nechci šířit, abych neodradil mladé běžkyně, protože opravdu ta mladá byla jen druhá v cíli Lubomíra Maníková.
Snad to bude v příštích letech lepší :-)
Autorem článku je Zdeněk Smutný, zkušený a zásadový trenér z Nemojan, který se již 40 let věnuje běhání. Trénování jiných a častá účast na závodech se staly součástmi jeho životního stylu.
