Nádherná modrá obloha, bezvětří a letní počasí přivítalo rekordní počet závodníků v sobotním dopoledni na startu Čehovské desetitisícovky. Kdypak takhle hezky bylo naposledy. To už snad ani nepamatujeme.
Nejlepší muži se trhli hned po startu
Trojice nejlepších vytrvalců, kteří přijeli do Čehovic, se hned po startu oddělila od závodního pole a neustále pak navyšovali náskok. Již na pátém kilometru se utrhl Jiří Matoušek /AK Drnovice – 34:48/ a bezpečně si doběhl pro vítězství. Až téměř do cílové rovinky se držel na druhém místě Petr Kučera /SK Salix Grymov – 35:28/, ale v závěru ho přece jen přespurtoval Pavel Dvořák /Biatlon Prostějov – 35:19/ a posunul se na druhé místo v absolutní pořadí. Petr pak skončil až třetí.
Ženy se rozdělily okamžitě
Ihned po startovním výstřelu vyrazila dopředu letošní juniorská vicemistryně ČR na 10000 metrů Karolína Zádrapová /AK Drnovice – 41:49/ a nikým neohrožovaná se v tréninkovém klusu dostala bezpečně do cíle na prvním místě.
Za ní běžela svůj sólový závod Alena Kriklová /MK Prostějov – 43:40/ a také ona si s dostatečným náskokem pohlídala druhé místo.
Třetí pak doběhla Zuzana Svobodová /AK Drnovice – 45:01/, která se první části držela na trati společně s Marií Hynštovou /AK Drnovice – 45:43/, ale pak jí utekla a pojistila si tak třetí místo. Na Marii zůstalo potom to nepopulární čtvrté místo v absolutním pořadí, ovšem ve své kategorii bezpečně zvítězila, tak ji to ani nemohlo mrzet.
Na Prostějovsku se závodí o sto šest
Kolem Prostějova bývalo dřív závodů hodně pomálu, ale v poslední době se i zde začalo něco dít a s běžeckými akcemi se tu roztrhl pytel. Jednou z těchto sportovních aktivit je také Čehovská desetitisícovka, která se běžela letos podruhé a je zařazená opět do Velké ceny vytrvalců Olomouckého kraje.
Pořadatelé ze Sokola Čehovice jsou nesmírně vstřícní a tradiční hanácká pohostinnost dělá ze závodu perfektní pohodovou a kamarádskou akci, na kterou se všichni těší.
K tomu je zde i velmi zajímavá trasa závodu po lukách a polních cestách v okolí vesnice a kolem zdejšího rybníka, kterou tvoří jeden velký okruh, s níž se běžně jen tak nesetkáte.
Proto se do Čehovic vypravilo opět mnohem víc běžců než v prvním ročníku. Na hlavní závod jich vyrazilo 104 a v doprovodných startech dětí i dospělých se jich také objevilo dost.
V Čehovicích se všem líbilo
Krásná trať, nádherné počasí, pohodová atmosféra, kamarádské a srdečné prostředí, výborný gulášek, to všechno pořadatelům dokonale vyšlo a proto se tam všem moc líbilo.
„Dnes jsem nikam na trati nespěchal a vyplatilo se mi to,“ přiznal svoji taktiku Jirka Matoušek. „Počkal jsem si až na druhou polovinu trati a potom jsem zrychlil. Nikdo mi nestačil, tak jsem si jen hlídal první místo.“
„Jak přijde kopec, tak je konec,“ kroutil hlavou Petr Kučera. „Tam jsem vždycky ztratil a taky terén mi moc nesedí. Raději běhám po silnici.“
„Musel jsem jít naplno, abych Petra dotáhl a nakonec ho před cílem i předběhl,“ přiznal se Pavel Dvořák, „ale jsem rád, že se mi to povedlo.“
„Já jsem se dnes přijela spíš jen tréninkově proběhnout a taky to tak vypadalo,“ konstatovala spokojeně Karolína Zádrapová. „Nemusela jsem se honit a klusala si pořád s nějakými muži. Proto mi to hodně rychle uběhlo. Navíc se mi tu moc líbilo.“
„Raději běhám na silnici, ale už jsem něco absolvovala i v terénu, tak mu přicházím na chuť,“ řekla mi Alena Kriklová. „Ovšem asi mi to na něm nikdy moc ideálně nepůjde, přesto jsem si dnes závod s chutí pořádně užila.“
„Konečně jsem zdravá a začala i trénovat,“ usmívala se po dlouhé době Zuzana Svobodová, „jenže jsem trénink hned na začátku zřejmě trochu přehnala a dnes jsem se pořádně vytrápila. Ale to nevadí. Hlavně, že už to snad půjde všechno normálně.“
Ideální počasí v Čehovicích nemělo chybu, prostředí a pohostinnost pořadatelů také ne, proto ani nikdo moc nespěchal domů. A nebýt hokeje, možná by tam řada běžců vydržela i déle. Tak snad to vyjde i těm našim borcům na ledě.
