Dalo by se říct, že přišlo jaro. Jenže velmi nepříjemným způsobem. Sice bylo teplo, ale chladný a hodně suchý vítr dělal všem závodníkům značné potíže. Prostě změna byla příliš šoková. Navíc pak opravdu dost nepříjemný přesušený vzduch plný prachových částic dal všem zabrat. Podle toho tak letos výkony v Hranicích vypadaly.
Desítka pro Steinera a Zádrapovou
Letos poprvé vypsali pořadatelé trať 10 km. Prý pro běžce, kteří si netroufnou na dvacítku. Ovšem všichni vybíhali zaráz a desítkáři měli jen dřív otočku. Tady s přehledem dominoval Tomáš Steiner /AK Drnovice – 37:20/, který chvíli před startem zvítězil ještě mezi muži mílaři na trati 4,6 km dlouhé. Stejně suverénně si počínala Karolína Zádrapová /AK Drnovice – 44:27/. Ta také absolvovala předtím vítězně závod juniorek na 2,5 km.
Dvacítka pro Hrdinu a Vévodovou
Také na dvacítce zvítězili zástupci jednoho klubu stejně jako na desítce. Pavel Hrdina /AK Perná – 1:12:36/ bezpečně zvítězil s velkým náskokem, stejně jako jeho přítelkyně Martina Vévodová /AK Perná – 1:27:07/. Ta měla předtím v nohách i vítězný závod žen mílařek na 2,5 km a přesto měla na dvaceti kilometrech obrovský náskok před dalšími soupeřkami.
Druhý mezi muži skončil Pavel Dvořák /Biatlon Prostějov – 1:14:01/, který se v první polovině trati držel pohromadě ve skupině s nakonec třetím Josefem Sedláčkem /AK Kroměříž – 1:14:47/ a čtvrtým Petrem Kučerou /Salix Grymov – 1:15:38/.
Po obrátce se pak běžci roztrhali a do cíle doběhli se velkými rozestupy. Jana Žaludková /Cyklogat Malenovice – 1:31:13/pak vydřela druhé místo mezi ženami a třetí doběhla do cíle Marie Delingerová /Fortex Moravský Beroun – 1:31:39/.
Tradice některých závodů jsou starší než většina účastníků
Již 48. ročník Běhu vítězství a 43. ročník Hranické dvacítky v Hranicích na Moravě připravili pořadatelé z SK Hranice, oddílu atletiky, pro všechny zájemce o běhání od nejmenších dětí až po veterány.
Hlavním závodem je zde ovšem tradičně slavná Hranická dvacítka. Trasa závodu běžce opět provedla po úbočí Moravské brány překrásnými lesy nad údolím řeky Bečvy po starých lesáckých cestách.
Letos poprvé pro ty, kteří si netroufali na 20 km, připravili pořadatelé i závod na 10 km.
Také tento závod, tedy ten na 20 km, je zařazený do Velké ceny vytrvalců Olomouckého kraje a je již čtrnáctý v pořadí letošního ročníku této též velmi staré soutěže běžců.
Dnes to bylo utrpení
Tohle zaznělo snad ze všech úst borců, co zvládli letos v Hranicích dvacítku a ani běžci na deseti kilometrové trati se netvářili o nic lépe.
„Měl jsem v plánu běžet mnohem rychleji,“ kroutil hlavou Pavel Hrdina, „ ale to dnes prostě nešlo. Nebylo ani s kým, tak jsem byl nakonec rád, že se nemusím moc zmáčknout, abych vyhrál.“
„Dnes mi to sedlo,“ usmíval se spokojeně Pavel Dvořák. „Neměl jsem po trati větší problém a běželo se mi parádně.“
„Těžké nohy, skoro jako z betonu,“ přiznal se mi Pepa Sedláček. „Včera jsem ještě běhal úseky a dnes jsem to cítil. Dýchat jsem mohl normálně, ale nohy mi vůbec nejely.“
„Tak tuhé nohy jsem dlouho neměl,“ jen konstatoval Petr Kučera. „Pořád cítím ten maratón v Bratislavě. Nemůžu se z toho stále dostat.“
„Také jsem měla v plánu běžet po čtyřech minutách,“ vstoupila do naší debaty s Pavlem Hrdinou Martina Vévodová.“Jenže to vůbec nešlo a posledních pět kilometrů jsem se už jen trápila.“
„Tak takové utrpení, jaké jsem tady prožila na trati, jsem snad v životě ještě nepoznala,“ řekla mi za cílem Jana Žaludková. „Jen jsem pořád vyhlížela cíl a on nikde.“
„Letos jsem stále nemocná,“ smutně přiznala Marie Delingerová. „Nemám nic neběhané a jen se trápím. A dnes to byl tedy vrchol. Myslela jsem, že nedoběhnu.“
„No, tak dnes běžet dvacítku, tak se otočím po pár kilometrech a končím,“ naznal Tomáš Steiner po desítce. „Nedalo se v tom dobře dýchat, proto mi nešly ani nohy. Navíc terén, který mi vůbec nesedí. Musím si někde poznačit, abych na dvacítce v Hranicích nikdy nestartoval.“
„Byla jsem ráda, že se s nikým nemusím honit. Mohla jsem si závod jen odklusat a sledovat okolí. A trať se mi trať moc líbila. Budu do Hranic jezdit často a velmi ráda,“ usmívala se pozitivně naladěná Karolína Zádrapová.
Je pravda, že trasa Hranické dvacítky je sice náročná, ale zato je bezesporu krásná. Proto sem jezdí vytrvalci již řadu let. A že se někdy prostě počasí nepovede, s tím už nikdo nic nenadělá. Ono jaro prostě pořád vypadá ještě jinak. Ale snad už přijde a bude takové, jaké má být. Je nejvyšší čas.
