Osmý ročník Svatováclavského běhu v Blažovicích vyhráli naprosto zaslouženě a s velkou převahou Jiří Homoláč z VSK Univerzita Brno /35:15/ a Lucie Kolková /Triexpert Brno /43:26/.
Mezi muži pak na 11km dlouhé trati vedoucí třemi okruhy obcí doběhl druhý Martin Kučera /36:48/ a třetí jeho bratr Lukáš Kučera /37:03/, oba z VSK Univerzity Brno.
V ženách se do cíle dostala na druhém místě Šárka Macháčková /45:12/ těsně následovaná oddílovou kolegyní, neboť obě závodí za Moravskou Slávii Brno, Ivanou Martincovou /45:22/.
BLAŽOVICE JSOU MORAVSKÉ BĚCHOVICE
Státní svátek 28. září slaví moravští běžci již šestým rokem v moravské vísce nedaleko Brna, známé svou pohostinností a perfektní organizací závodu. Nejinak tomu i bylo letos. Navíc vše podtrhlo téměř letní počasí, a tak si báječnou atmosféru svátečního dne, kterou tradičně po závodech dětí zahájila státní hymna, mohli vychutnat všichni účastníci plnými doušky.
A že se jich tam dnes sešlo! Ve všech kategoriích se objevilo na startu hodně přes 700 závodníků, a tímto také poděkovali všem pořadatelům ze Společnosti přátel Svatováclavského běhu – sdružení „Vévoda,“ obci Bažovice, TJ Blažovice, Orel Blažovice a SDH Blažovice v jejichž čele stál František Kubínek s rodinou, za opravdu úžasný den, naplněný až po okraj sportovními zážitky.
Ne nadarmo se této vesnici přezdívá moravské Běchovice, ale myslím, že zdejší pohostinnost a rodinná pohoda slavnou obec u Prahy daleko předčí.
TAKTICKÁ CHYBA FAVORITA
Martin Kučera coby největší favorit hlavního závodu zřejmě provedl kardinální taktickou chybu, když běžel ještě před startem téměř sedmikilometrový memoriál Aloise Plcha, kde si také musel aspoň ze začátku docela máknout, neboť Lukáš Olejníček, coby jeho soupeř, mu nic nedaroval, i když v závěru pak cílem proběhli ruku v ruce.
Jenže síly potom chyběly a v rozhodující fázi hlavního běhu potom neudržel nástup Jirky Homoláče ve druhém kole a musel se spokojit s udržením druhého místa, na které pak ještě dotíral skvěle běžící jeho bratr Lukáš.
Také mi to potvrdil hned za cílem, když jsem mu to předhodil: „Samozřejmě, že to byl nesmysl. Jenže ještě půl hodiny před startem tu Jirka nebyl, tak jsem s ním vůbec nepočítal.
A k tomu to pak nakopl, první kilometr za 2:47, to už se nedalo dlouho viset. Potřeboval jsem mít trochu pomalejší začátek, abych se rozběhl a místo toho jsem kousl a bylo po závodě.“
Jirka Homoláč ještě ráno nevěděl, že bude v Blažovicích startovat: „Rozhodli jsme se s trenérem až na poslední chvíli, protože jsem odběhal ještě včera dost těžký trénink, ale jsem rád, že jsem tu nakonec byl, protože je to hezký závod a výborná atmosféra s dobrou partou lidí kolem. Ale abych pravdu přiznal, měl jsem toho už ve třetím kole také plné zuby.“
Lukáš Kučera neměl na nějaké povídání moc času: „Odskočil jsem od časomíry jen hned na start, prakticky bez rozcvičení, a tak jsem začínal opravdu dost volně, ale nakonec to bylo dobré a stačilo to na třetí místo, tak jsem spokojený,“ houkl na mě od obsluhování počítačů, protože výsledky bylo nutné co nejrychleji dodělat.
VETERÁNKY V BLAŽOVICÍCH NEVYHRÁLY
V poslední době dominují téměř na všech závodech na Moravě veteránky a v Blažovicích to konečně bylo jinak. První dvě ženy v cíli byly opravdu z té nejmladší kategorie, takže se snad konečně začne blýskat na lepší časy i mezi mladými vytrvalkyněmi a to při vší úctě k výkonnosti těch dříve narozených žen.
Ty mladší to rozhodně tady u nás nemají zadarmo a musí se soupeřkami zvučných jmen, ale přece jen veteránského věku o absolutní pořadí na stupních vítězů pořádně porvat.
Usměvavá Lucie Kolková byla sama překvapená, s jakým náskokem do cíle nakonec doběhla: „Pořád jsem nevěděla, kde jsou holky za mnou, tak jsem se snažila jít naplno. V prvních dvou kolech jsem se svezla vždy s nějakou partou chlapů, ale ve třetím už nebylo s kým a tak jsem se proti větru sama pěkně potrápila.“
Jo, kdyby jim neutekla, mohla se s nimi vézt až do cíle, tvrdím zase já coby nestranný pozorovatel, protože jsem si závod dokonale užil. Zranění lýtka je vážnější než jsem předpokládal a tak jsem se jen plížil v protisměru a povzbuzoval nejen své svěřence, ale také všechny ostatní. Proto jsem tentokrát měl opravdu dokonalý přehled o tom, co se na trati dělo.
A tak jsem viděl i tvrdý souboj Šárky Macháčkové o druhé místo v absolutním pořadí žen, což mi potvrdila i po závodě sama: „Měla jsem toho v posledním stoupání už plné zuby a Ivana se dotáhla až téměř za mě. Nemohla jsem se pořádně uvolnit a až na polní cestě s kopce a s větrem v zádech se mi podařilo trochu protáhnout krok a přece jen tu vzdálenost mezi námi natáhnout ještě o pár metrů.“
Ivana Martincová se tím ale vůbec netrápila: „Po dvouměsíční přestávce zaviněné zraněním jsem ráda, že se zase trochu rozběhávám. I tady jsem měla dnes ve druhém kole problémy, ale podařilo se mi je překonat a dotáhla jsem se zpět za Šárku, jenže v závěru už mi přece jen už trochu chyběly síly. Ale i tak jsem ráda, že mě nic nebolí a můžu se zase věnovat naplno tréninku.“
VŠECHNO SE VYDAŘILO
Dnes v Blažovicích musel být spokojený každý, kdo přišel, jak konstatoval i moderátor Ondra Němec. Sice vysoké počty dětí trochu pořadatele zaskočily, ale zvládli to se ctí a skluz pak rychle dohnali.
A počasí a báječná atmosféra s bohatým občerstvením všeho druhu, od burčáku, přes pivo, guláš až po přímo na ohni opékané sele všem dokonale sedla v dnešní uspěchané době. A tak to má být!
Autorem článku je Zdeněk Smutný, zkušený a zásadový trenér z Nemojan, který se již 40 let věnuje běhání. Trénování jiných a častá účast na závodech se staly součástmi jeho životního stylu.
