Již od startu letošního závodu nebylo pochyb o největších favoritech a bratři Kučerové tyto předpoklady od počátku naplňovali. V cíli byl první Martin Kučera /31:12/ před Lukášem Kučerou /31:21/, oba z VSK Univerzita Brno.
Zdatně jim potom sekundoval Aleš Miko /31:31/ z AV SSK Vítkovice. V ženách v pohodě vyhrála Marie Hynštová /42:02/ z AHA Vyškov, která neměla bohužel na trati zdatnější konkurenci.
POČASÍ SE VYDAŘILO A POŘADATELÉ TO ZVLÁDLI
28. ročník Běhu městem Valašské Meziříčí uspořádali společně Gymnázium Fr. Palackého ve Val. Meziříčí, ŠSK při ZŠ Žerotínova ve Val. Meziříčí, Středisko volného času Domeček Valašské Meziříčí a oddíl atletiky Valašské Meziříčí.
Nejdříve zaplnili náměstí děti při svém Běhu náměstím a po nich se vydali na svou 10 km dlouhou trasu i vytrvalci a vytrvalkyně všech věkových kategorií. Okruhový závod městem je nesmírně rychlý a dají se tu zaběhnout velmi slušné časy.
Rozhodující je pokaždé to, jak ovlivní výkony počasí, protože přece jen vedro a vítr rychlému běhu opravdu moc nesvědčí. Letos se ovšem všechno postavilo na stranu běžců.
Ideální teplota, optimální vlhkost vzduch, skoro žádný vítr a k tomu nesmírně rychlá trať, která se běžela na dvoukilometrovém úseku. Podle toho vypadaly i časy vítězů a také většina zúčastněných byla překvapená, jak rychle se jim podařilo těch 10km zvládnout. A to je opravdu trasa změřená, takže o ní nemůže být pochyb.
NEJLEPŠÍ BORCI DNE BYLI SPOKOJENÍ JEN S UMÍSTĚNÍM
„Kdybych Lukáše nedotáhl až do cíle,“ konstatoval starší z bratrů Kučerů, Martin: „Tak to snad ani nedoběhl. V sobotu jsme běželi extraligu, ve středu hodinovku v Brně a dnes to vůbec nemělo žádnou šťávu. Nebylo to ono, ale nakonec jsem nemusel jít úplně na doraz, takže to nebylo tak špatné a čas je adekvátní rychlé trati.“
Lukáš jen přitakával: „Opravdu to nemělo odpich. Šel jsem po patách a docela se trápil, ještěže už byl konec. Kdybychom běželi něco delšího, tak bych měl asi dnes velké problémy.“
No, taky bych chtěl mít problémy za 31 minut a kéž by mi to tak taky neběhalo.
Byl bych nadmíru spokojený stejně jako Aleš Miko: „Jsem překvapený jak to šlo dnes dobře a hlavně rychle. Oba kluky jsem pustil ve třetím kole, protože jsem si přece jen nevěřil, ale teď mě to docela mrzí. Mohl jsem alespoň Lukáše dost potrápit.“
Marie Hynštová se také divila, jak jí to šlo: „Po mistrovství světa veteránů v běhu do vrchu, které jsem běžela minulou sobotu, jsem si myslela, že se ani nerozběhnu. Pořád je to cítit v nohách, přece jen to byl velmi náročný závod. Proto jsem si šla dnes své tempo bez nějakého velkého úsilí a nakonec to bylo docela slušný výkon a hlavně bez nějaké velké křeče. Dost mě to překvapilo, ale je to jen dobře. Asi se nám opravdu podařilo správně vyladit na vrchol sezóny a teď se to pořád ještě drží.“
Jo, když je forma, to se to běhá! Tvrdím já.
BOJ O ŽIVOT TO NEBYL
Já šel s cílem přežít, protože jsem cítil kopce z italské Paluzzy úplně v celém těle a nejvíc v lýtkách, kde mám podezření na natržený sval.
Běžel jsem od začátku s rozvahou a nikam se nehnal. A to bylo dobře. Lýtko bylo bohužel kolo od kola horší, ale dostal jsem se do cíle relativně v pohodě a v čase těsně pod 40 minut, což jsem chtěl v rámci tréninku jít.
Sice jsem na to musel trochu v posledním kole zrychlit, ale to je snad normální v závodě. Takže jsem opravdu spokojený, protože jsem ve Valmezu opravdu nechtěl umřít. Bylo tam na to příliš krásně. Tak možná někdy příště a někde jinde.
Snad se tam potkáme, protože přece nebudete sedět v takhle nádherném podzimu doma. Teď jsou závody i příroda nejkrásnější. Věřte mi a vyrazte ven také.
Autorem článku je Zdeněk Smutný, zkušený a zásadový trenér z Nemojan, který se již 40 let věnuje běhání. Trénování jiných a častá účast na závodech se staly součástmi jeho životního stylu.
