Byla jsem požádána o recenzi knížky „Když se dáma rozběhne“ od Zuzky Součkové… Proběhlo mi hlavou, že nejsem odborník na recenze a že vlastně umím jen písmenkovat o tom, co jsem sama prožila. Když jsem se do knihy začetla, tak už po třetí kapitole jsem věděla, že psát o této knížce bude jednoduché, že to půjde samo.

Zuzku jsem znala z jejích blogů a z Facebooku. Osobně jsem ji poznala až na Františkolázeňské 24hodinovce. Na toto setkání jsem se moc těšila. Zároveň se trošku i bála zklamání, neboť se mi už párkrát stalo, že někdo se nějak prezentuje ve virtuálním světě a v reálném světě je úplně jiný.

Zuzka mě nezklamala! Je stejně veselá, plná života a trošku s prominutím švihlá (snad mi to odpustí), jako jsou její příběhy a úvahy na blogu či v této knížce. Celé dílo jsem „zhltla“ na posezení, smála jsem se u toho, kroutila hlavou nad tím, jak stejné myšlenkové pochody někdy máme.

Ztotožňuji se s tím, že je lépe se nehnat za časy, ale běhat hlavně pro radost. A rozdávat úsměvy. Vím na 101%, že tahle knížka hodně ženám pomůže. Je to prožitek podložený zkušeností, je to důkaz, že běhat může opravdu každá z nás.

Zuzka vám nedá návod, jak vyhrávat závody, jak docílit toho, že do roka budete stát na bedně. Nenaleznete zde tréninkové plány. Ale její příběh je živoucím důkazem, že to jde. Že to není o věku, ani o kilech, ani o fyzické kondici. Že musíte jen začít a vydržet. A pak zjistíte, že běhání je radost a že bez něj už vlastně nemůžete žít.

Asi týden poté, co jsem knížku přečetla, vypůjčil si ji manžel se slovy: „Tak třeba konečně zjistím, co je na tom běhu tak geniálního.“

Zcela jistě ho jako čerstvého padesátníka oslovil podtitul: Ani v padesáti není pozdě.

Mimo kapitoly nazvané Dokáže běh dostatečně osolit polévku manželského života, přečetl knihu celou. Tuto kapitolu prý záměrně vynechal, aby ho to náhodou nenakazilo. Zbytek přečetl na jeden zátah a nakonec mi řekl, že párkrát mě v tom našel.

Ano, každá z nás se v některé z kapitol najde. Knížka je skvělá a vím, že se k ní ještě vrátím. Jsem moc ráda, že je součástí naší knihovny a že ji mám s osobním věnováním od autorky.

Takže Zuzko, děkujeme, a už teď se těšíme na její pokračování.