Cestou do Hulína ukazoval teploměr pořád stupeň nad nulou, ale po výsadku z auta byla pocitová teplota, zhoršená silným ledovým větrem, aspoň o deset stupňů horší. Mně to tak určitě připadalo. Ovšem ani to neodradilo rekordních 134 borců, co se vydali v takových podmínkách na trať, kde jim cestou na obrátku fučel do tváře vichr a odebíral hodně sil, vyrazit bojovat ze všech sil o co nejlepší čas a umístění.
Steiner si závod odběhl sólo
Již po prvním kilometru se Tomáš Steiner /AK Drnovice – 33:10/ odpoutal od svých soupeřů a pustil se sám do souboje s počasím a tratí. Závod měl jako test před Pohárem mistrů evropských zemí v krosu, který se běží příští týden ve Španělsku. A vypadal dnes hodně dobře.
Až daleko za ním bojoval sám se sebou, ale také sólo, Radek Šíbl /Ekodrill Zlín – 33:51/ a s dalším odstupem za nejlepšími se objevil v cíli třetí Josef Sedláček /AK Kroměříž – 34:29/. Čtvrtý pak skončil Pavel Franc /Rock Technik triatlon – 34:43/ a pátý Luděk Durďák /SDH Rohatec – 34:50/.
Žaludková napodobila mužský protějšek
Jana Žaludková/Cyklogat Zlín – 38:58/ v závodě žen provedla to samé co Tomáš Steiner mezi muži. Jana závod odběhla sólově a také sama bez podpory nějakého závodníka. Navíc se do cíle dostala i přes značně nepříznivé podmínky v novém traťovém rekordu. Klobouk dolů, má formu jako bič. Ovšem kousek za ní druhá proběhla cílem Jana Dorazilová /AK Kroměříž – 39:17/.
Pak už začalo představení vytrvalkyň z AK Drnovice. Třetí skončila Karolína Zádrapová /40:06/, čtvrtá Zuzana Svobodová /41:32/ a pátá pak Marie Hynštová /45:03/.
Organizátoři sledují termínovku
10. ročník Hulmenské desítky připravil triatlonový oddíl ASPOT Hulín v tradičním lednovém termínu, opět zase tak, aby se závod nekryl s několika dalšími v okolí. Rozhodně to bylo ku prospěchu věci. Díky tomu se postavilo na start 134 běžců. Rekordní účast.
Všichni vytrvalci se v hlavním závodě se přijeli popasovat s obrátkovou tratí, která vedla z tartanového oválu na místním stadionu ven z města směrem až za Pravčice a zpět. Samozřejmě, že se běží po silnici a dokonce se po mostě tam i zpět přebíhá dálnice.
A že je ten náběh do kopečka, který tvoří most zejména zpět cítit, to si piště. Ale i tak trasa není zvlášť ideálně rovinatá, takže rychlé časy se zde budou běhat asi dost těžko. Ale není to nemožné. Koneckonců v nedalekých Prusinovicích je mnohem náročnější trať při Rohálovské desítce a běhá se tam pěkným fofrem. Takže je to jen o běžcích a o tom, kdo co umí a dokáže zaběhnout.
Vítr sebral hodně sil
„Chtěl jsem to dnes zkusit jako test, proto jsem šel od začátku sám,“ řekl mi Tomáš Steiner, „ale vítr tam byl dost nepříjemný, tak jsem se ani nesnažil jít nějak rychle. Proto jsem spokojený, jaký čas jsem zaběhl, přestože jsem nešel vůbec naplno.“
„Fučelo moc i na mě,“ jen konstatoval Radek Šíbl. Nečekal ani na vyhlášení, protože k tomu všemu začal padat sníh a on přijel na kole, tak jen na něho zase skočil a prohlásil: „Jedu radši hned, jinak se domů už neprohrabu.“
„Konečně se už rozběhávám,“ přiznal své pocity Pepa Sedláček. „A to jsme běželi tam ve skupince a nikdo nešel táhnout. Až po obrátce jsem za to vzal a utekl jim.“
„Škoda, že jsem běžela pořád sama,“ kroutila hlavou nad traťovým rekordem Jana Žaludková. „Určitě by to bylo jinak asi o dost rychlejší. A to jsem v závěru už celkem vypouštěla, protože mě vůbec nenapadlo, že atakuji rekord trati.“
„Rok jsem nezávodila,“ smála se Jana Dorazilová, „ tak jsem si přijela vyzkoušet do Hulína, jestli jsem nezapomněla běhat úplně.“ Co by za ten její čas jiní dali. A ještě po takové pauze.
„Nahoru proti větru jsem se vezla, jinak bych to možná šla rychleji,“ naznala Karolína Žádrapová. „Dolů jsem to pak pustila už sama a o dost svižněji. Výsledkem pak byl celkem slušný výkon, dosažený za pro mě hodně nepříjemných podmínek.“
A přes nevlídné počasí ovšem panovala na hulínském stadionu dobrá nálada běžecké party lidí, umocněná skvělým gulášem, kteří nikdy neopomenou přijet tam, kde vědí, že se jim bude líbit. A Hulín mezi takové závody bezesporu patří.
