„Meteorologové se sakra spletli,“ to mě jediné napadlo po cestě do Zlína. Sněhové přeháňky, které předpovídali, vypadají fakt hodně jinak. Nebýt teploty nad nulou a vyhřátého asfaltu na silnici z předchozích teplých dnů, do hodiny jsme se brodili v několika centimetrech sněhu. Nálada tak byla na bodu mrazu. Nikomu se do toho sajrajtu nechtělo.
A k tomu všemu kolem deváté nebylo vidět u stadionu nikde ani živáčka. Jenže pak se to sjelo všechno naráz a na startu i v té sněhové vánici a větru stálo rekordních téměř 190 běžců.
Muži vyrazili jak o život
Ihned po startu počasí nepočasí vystřelili nejlepší muži vpřed jako by šlo o medaile na olympiádě. Tu ovšem zažil jediný z pětice vedoucích borců v prvním kole.
Jan Čelůstka /REALIZ SPORT TEAM – 31:47/. Startoval na OH v Londýně. Ale v triatlonu.
S úsměvem kontroloval pozici v závěsu za vedoucími vytrvalci a ve finiši pak nedal nikomu šanci. Tak se běhá hlavou.
Na druhém místě potom společně skončili kamarádi Jiří Petr /Diadora – 31:56/ Jiří Čípa z Bystrého /31:56/, kteří celý závod odtáhli a udělali. Až čtvrtý doběhl vítěz Mikuláškého běhu na této trati Tomáš Steiner /AK Drnovice – 32:18/, přestože běžel v těchto krajně nepříznivých podmínkách o 23 vteřin lépe jak před třemi týdny.
Ženy se rozdělily brzy po výstřelu
U žen se rozhodlo po pár stech metrech závodu. Na čela se usadila dravě běžící Jana Žaludková /Seco Tools – 38:47/ a už žádnou další ženu před sebe nepustila. Velmi dobře ovšem běžela juniorka Karolína Zádrapová /AK Drnovice – 39:21/, která se též ostatním soupeřkám jen a jen vzdalovala. Třetí místo v závěru vydřela Petra Jenyšová /Jiskra Otrokovice – 41:00/. Ta se dokázala po pomalejším začátku propracovat až na stupně vítězů.
Štěpánský běh ve Zlíně se běžel již po pětadvacáté
Tradice Štěpánských běhů jsou na tom stejně jako ty Mikulášské. Také sahají všude u nás až do minulého století a stejně tak je na tom i závod ve Zlíně. 25. ročník, to už je taky slušná porce roků práce za lidmi, kteří se kolem běžeckých závodů na zlínsku pohybují.
Pořadatelem jsou Běhy Zlín, takže jde o Jirku Prokopa a jeho partu kamarádů, kteří nesou zdejší běžecký seriál na svých bedrech. A že se jim to daří, je vidět nejen na počtech běžců, kteří na zdejších akcích startují, ale i na celkové účasti v běžecké soutěži vytrvalců pro letošní rok.
Štěpánský běh do ní samozřejmě patří a jeho trasa vedla stejně jako nedávný Mikulášký běh ve třech okruzích po silnici se startem a cílem u fotbalového stadiónu ve Zlíně Přílukách.
A po závodě nastalo ideální běžecké počasí
Jakmile se blížili do cíle poslední běžci, tak se vyčasilo a dokonce přestal foukat i vítr.
Být start o hodinu později, vyšlo by úplně všechno. Co na to říct. Znáte to. Slušná slova v tomto případě nějak ve slovníku chybí.
„Měl jsem úkol od trenéra pro tento závod, tak jsem se ho držel,“ přiznal se Jan Čelůstka. „A bylo to celkem jednoduché. Kluci vyrazili dopředu a ideálně drželi tempo. Sice se mi to ze začátku zdálo až moc rychlé, ale pak jsme zpomalili a už jsem věděl, že to bude dobré. Vezl jsem se s nimi a na finiš my tak zůstalo nejvíc sil, proto jsem vyhrál.“
„Měl jsem těžké nohy a neběželo se mi moc dobře,“ konstatoval Jiří Petr. „Navíc jsem skoro celý závod odtáhl, tak bylo jasné, že to ve finiši asi už nepůjde.“
„Proti větru jsem také občas za Jirku schoval,“ smál se Jiří Čípa, „je vysoký, má široká ramena, dobře mi rozrážel vzduch, skvěle se za ním běželo. Za mě by se zrovna on neschoval.“
„V tom počasí se mi moc nechtělo,“ řekla po závodě Jana Žaludková. „Musela jsem sice dnes běžet rychle, ale pořád tam nějaká rezerva určitě ještě byla.“
„V prvním kole jsem si myslela, že to zabalím,“ kroutila hlavou Karolína Zádrapová. „Sníh v očích, vidět nebylo, jak mi slzely a ještě do toho zpátky protivítr. Ideální podmínky si představuji docela jinak. Nakonec jsem si to rozmyslela a soustředila se na výkon. Čas mě dnes hodně překvapil. Nečekala jsem, že poběžím tak rychle.“
„Začala jsem zvolna,“ rozebírala své účinkování v závodě Petra Jenyšová. „Netušila jsem, jak mi to půjde a spíš jsem tempo stupňovala. Až jsem se pak posunula na třetí místo.“ A bylo to fakt jen o tři metry, to musím říct.
Co dodat. Dopoledne ve Zlíně ve vánici a přesto s rekordním počtem běžců na trati a to prosím vše jen za 30 korun startovného. To snad ani u nás nemá obdoby. Pořadatelům se klaním.
