V sobotu již od rána skrápěl déšť celou střední Moravu a možná pršelo i všude na Moravě. Také Jedovnice nebyly výjimkou. Sice trochu před závodem přestalo, ale pasáže po polních a travnatých cestách kolem Budkovanu, Dubového a Vrbového rybníka byly nasáklé vodou a místy se změnily i v bahnité řečiště. Proto letošní trať nebyla žádnou lehkou podzimní procházkou kolem jedovnických rybníků.
Muži běželi svižně
I přes nepřízeň počasí se muži nedali a nasadili celkem ostré tempo již od začátku závodu.
Lépe řečeno hlavně Jan Kohut /RELAX-FIT.cz TEAM – 35:26/, který se všem utrhl a s velkým náskokem si doběhl pro vítězství.
Ovšem za ním se zdrželi v prvním kole na dohled Dan Orálek /AC Moravská Slávia Brno – 36:19/ a Jiří Petr /DIADORA – 36:30/. Dan ale ve druhém kole v terénu provedl trhák, kterým získal mírný náskok a udržel ho až do cíle.
Ženám vládly juniorky
Je to překvapivé a zároveň i potěšující, ale je to opravdu tak. Již od startu nasadila nesmírně ostré tempo juniorka Hana Homolková z Nového Města na Moravě /21:26/ a dokázala ho udržet až na cílovou čáru. Po celou trať ji stíhala a postupně i dotáhla druhá juniorka Karolína Zádrapová /AK Drnovice – 21:42/. Jenže při seběhu v blátě, na mostku a na trávě hodně ztratila vinou klouzajících bot a už se pak na silnici nedokázala znovu k prvnímu místu přiblížit.
Až třetí absolutně mezi ženami a jako vlastně vůbec první dospělá žena doběhla pak Zuzana Svobodová /AK Drnovice – 22:07/.
Jedovnice jsou kultovní závody
Již 18. ročník kultovního závodu vyškovských, blanenských a v poslední době i brněnských vytrvalců Běhu za jedovnickým kaprem – memoriál Jiřího Kovaříka uspořádal opět Sportovní klub Jedovnice. Zdejší závod se běží kolem jedovnických rybníků, které jsou v každém ročním období krásné, i když právě teď po výlovu odkrývá ten největší, Olšovec, svoji bahenní nahotu. Zato Budkovan, Vrbový a Dubový rybník byly plné nejen vody, ale i divokých kachen.
Je tam prostě krásně v každou roční dobu a to je odtud pak kousek do Rakoveckého údolí. A co tam je možné kdykoliv uvidět, to se musí zažít. Muže čekaly dva okruhy, tedy celkem 11 km. Ženy a dorostenecké kategorie okruh jeden v délce 5,7 km a raritou je zde závod pro starší žactvo. Nejkratší cesta jak oběhnout alespoň ten největší rybník měří 4,9 km a to zde musí tihle mladí adepti běhu zvládnout. A pokaždé se jich tu sejde dost. No a vítězové všech kategorií si pak sami vyloví z kádě svého kapra. A vybráni jsou pro ně od sponzora fakt ti největší.
Bláto dalo všem zabrat
Asi tak by se dalo klasifikovat hodnocení téměř všech závodníků. Výjimku tvořil jen Jan Kohut: „Neměl jsem nikde na trati žádný problém,“ konstatoval s úsměvem.
„Já dnes měl původně v plánu jít ráno první tréninkovou fázi a závod pak volněji jako druhou fázi. Jenže pršelo, tak jsem dopoledně běhat nebyl. Proto jsem taky dnes nasadil vyšší tempo, abych dostatečně kvalitně odtrénoval. Na doraz jsem nešel, pořád tam byla rezerva, ale zase jsem se nijak moc neflákal.“
„Bolí mě palec u nohy,“ přiznal po závodě kulhající Dan Orálek. „Ale na trati na to zapomenu, to se pak ozve, až že se zastavím. Dnes se mi podařilo právě v terénu v na blátě utrhnout Jirku Petra, tak si myslím, že i přes ty potíže jsem běžel docela slušně.“
„Dával jsem hodně velký pozor v těch kalužích, ale hlavně na mokrém dřevěném můstku přes potok,“ řekl mi před vyhlašováním nejlepších v jedovnickém kulturním domě Jiří Petr. „Nechtěl jsem někde spadnout a něco si udělat. Zítra si to s Danem zopakujeme v Brně na Sport Life a uvidí se, komu to tam poběží líp.“
„Nevěděla jsem, kde mám soupeřky, protože je to tady dost všechno komplikované,“ kroutila hlavou nad organizací závodu Hana Homolková. „Tak jsem se snažila nasadit co nerychlejší tempo a vyplatilo se mi to.“ „Dnes to bylo do začátku strašně rychlé,“ rozebírala dění na trati Karolína Zádrapová, „musela jsem pořád tu první dívku dotahovat. A když už se mi to podařilo, tak jsem zůstala na blátě stát skoro na místě a jen v závodních hladkých botách klouzala sem a tam. Ztráta pak hned zase narostla o 50 metrů a s tím už se nedalo nic dělat.“
„Jsem nachlazená,“ nadhodila hned před startem Zuzana Svobodová. „Vůbec nevím, jak mi to půjde.“
No, šlo jí to jako na drátkách. A to si ještě jen tak na okraj zaběhla kus do druhého kola s muži a musela se vracet. I to se někdy holt poštěstí.
Jedovnice táhnou
Téměř 220 startujících ve všech kategoriích je velmi dobrá vizitka původně malého regionálního závodu. Jedovnický kapr prostě táhne. Závodníky neodradila ani nepřízeň počasí, což jen dokladuje to, že Jedovnice jsou prostě kultovní závod.
