Velká Kunratická je od svého počátku takový zvláštní fenomén. Moc si na ní nezaběháte, ale ať se snažíte běžet volně, nebo do toho dát všechno, vždycky budete v cíli lapat po dechu. A to přesto, že nějakých posledních 700 m běžíte většinou z kopce. Jak se na ni připravit je stejná alchymie jako na Běchovice, snad proto se oba tyto běžecké závody, byť tak rozdílné, těší stále velké popularitě a běžet Velkou Kunratickou je prostě IN.

Jak tedy VK běžet?

Hlavně je důležité se dobře rozcvičit, je to důležitější než při jiných závodech, protože VK prověří vašeho celého člověka. Extrémně dostane zabrat pohybový aparát, plíce, srdce a na své si přijdou i ruce – hlavně když se budete šplhat na Hrádek, pak jej sbíhat a ani ve třetím kopci nepřijdou zkrátka. Takže ještě jednou zdůrazňuji, důležité je se pořádně rozcvičit!

Začátek – první potok a první kopec

Zhruba 250 m po startu vás čeká překonání prvního potoka, záleží na vás a na tom, jak bude před VK pršet, ale tenhle potok se většinou skáče. Pak následuje první kopec, ten běžte jen na 70 %. Nebojte se, že tím ztratíte drahocenné vteřiny. Naopak, čím vyběhnete tenhle kopec volněji, tím rychleji jej seběhnete, nohy se vám nebudou tolik klepat a hlavně, uchováte si síly na to, co vás na trati ještě čeká a to je pověstný HRÁDEK. Před ním ale ještě budete muset překonat druhý potok. Nepřemýšlejte nad tím, zda ho přeskočit nebo ho přeběhnout – běžte do něj a prostě jej přeběhněte. Tu vodu v botách nebudete vůbec cítit.

Hrádek

Hrádek s člověkem zacloumá, prostě jej musíte nějak vylézt, ale snažte se ho vylézt hlavou, nervěte se s ním, běžte klidně na čtyři a pomozte si rukama, není to žádná ostuda. Čím víc se s Hrádkem budete prát, čím víc se budete snažit ho vyběhnout, tím hůř pro vás v další části trati.

Seběh Hrádku

Tady je to hlavně o přežití, já vždycky říkám, že zabít se můžu i jinak, ale jsou tací, co to pustí dolů hlava nehlava, už jsem viděl řadu nehezkých pádů. Ale pokud máte ještě silné nohy, tak seběhnout se to dá. Po seběhu Hrádku následuje přeskočení dalšího – už třetího a posledního potoka, taky radím spíše přebrodit, než se snažit mermomocí přeskočit. Potom to bude kousek po asfaltové rovné cestě dolů z kopce. Běžte to rychle, ale uvolněně – nesnažte se honit čas. Čas na to naběhnout vteřiny ještě přijde, až se vydrápete na třetí kopec, který následuje hned po té klidnější části po asfaltce.

Třetí kopec

I v třetím kopci radím nejít nadoraz. Je lepší stále si ještě zachovat chladnou hlavu, i když čas běží. Teprve na vrcholu třetího kopce začíná čas, kdy je potřeba to rozeběhnout, čas, kde se nabíhají nejen vteřiny, ale někdy dokonce celé minuty. Čeká vás skoro kilometr, kdy je do toho potřeba dát všechny síly. Tady už není na co čekat. Kdo až sem dorazí s tím, že není totálně zakyselený, je vítěz a čeká ho v cíli dobrý čas.