Vypadalo to na krásné počasí a překvapivě i teplé na toto období při příjezdu na parkoviště Hvězda u Karlovy Studánky. Ale hory jsou hory, i když třeba jenom Jeseníky. Nejdříve se zatáhlo a pak od Ovčárny doprovázela 188 běžců, kteří vyrazili zdolat Praděd vlezlá mlha, která nepříjemně zalézala pod zpocená trika.
Také všichni celkem rychle spěchali dolů. Někteří i rychleji než nahoru. A třeba takový Ondra Horák mazal do kopce i se synem v kočáru, jakoby se nechumelilo, a rozhodně nebyl někde vzadu startovního pole. Tlačil o stošest. A dolů pak zase fičela s klukem Maruška Delingerová. Dobře si to prohodili.
Muži měli jediného favorita
Vítěz letošního Maratónstav Českého poháru v bězích do vrchu se jmenuje Petr Pechek a běhá za TJ Maratónstav Úpice. A i na Pradědu byl nejrychlejší. 9,1 km zvládl v čase 38:38. Ovšem překvapivě výborně si vedl Milan Wurst /AK Šternberk – 38:48/, který je spíš specialista na běhy do schodů, ale tady prokázal, že z něj může být také skvělý vrchař. Začal sice pomaleji, ale postupně se rozbíhal a velmi tvrdě Petra Pechka dotahoval. Jak by to asi vypadalo, kdyby běžel od začátku s ním? Třetí místo potom vybojoval Ladislav Kučera /Iscarex Česká Třebová – 40:30/.
Ženy běžely velmi vyrovnaně
Opravdu to tak vypadalo i na trati, nejen v cíli. Jen Marie Delingerová /AK Kroměříž – 48:38/, se trochu odpoutala od svých pronásledovatelek, ale za ní hořel tuhý boj o další umístění na stupních vítězů. Druhé místo vybojovala zkušená vrchařka Renata Hájková /TJ Maratónstav Úpice – 49:40/, ta totiž předvedla na trati vyzrálý a velmi taktický výkon a to rozhodlo. Třetí pozici uhájila nakonec Jana Žaludková /SECO TOOLS – 50:06/, ale jen o pouhopouhou vteřinu za ní doběhla Karolína Vachová /AK SSK Vítkovice – 50:07/.
Jeseníky jsou nádherné pořád. Ovšem jen když není mlha
19. ročník Běhu na Praděd, Velké ceny HYUNDAI Olomouc, uspořádali společně OÚ Malá Morávka, Horská služba Jeseníky a TJ Liga stovkařů Olomouc. Závod je součástí Maratónstav Českého poháru v běhu do vrchu pro rok 2014 v kategorii SUPER a počítá se i do Velké ceny vytrvalců Olomouckého kraje. Běží se z parkoviště Hvězda nad Karlovou Studánkou a cíl je na Pradědu. Trať závodu vede po silnici a měří 9,1 km.
Převýšení činí 660 metrů, protože start je v 832 metrech nad mořem a cíl samozřejmě na vrcholu nejvyšší hory Jeseníků, tedy v nadmořské výšce 1492 metrů.
Jeseníky jsou nádherné v každé roční době, ale podzim jim dodává navíc nádech tajemnosti a trochu i takové zvláštní zádumčivosti, která až bere dech. Už to všechno samo o sobě stojí za to prostě přijet, vyběhnout si na Praděd a užít si té krásy kolem nás. O co je to jinačejší než závodit v prachu a špíně velkoměst, to se ani nedá popsat.
Bohužel dnes to díky počasí bylo všechno jinak. Praděd se letos zase naštval a předvedl běžcům i desítkám znechucených turistů, zač je toho loket. Pro mlhu nahoře a studený vítr se tam ani nikdo moc nezdržoval.
Po závodech do vrchu se nikomu nechce moc mluvit
Je to zajímavé, ale opravdu z vrchařů aby páčil člověk slovo heverem. Snad jedinou výjimkou je Marie Delingerová, ta ovšem není zase až tak kovaná běžkyně do vrchu. Možná i proto je trošku sdílnější.
„Měla jsem hodně dlouho problémy a v podstatě vůbec neběhala. Až dnes to byl takový malý test, jak na tom opravdu jsem a konečně to po dlouhé době vypadá lépe. Tak jen doufám, že jsem se už konečně z toho všeho dostala a zase mi to bude běhat jako dřív. Z dnešního závodu mám opravdu dobrý pocit,“ řekla mi spokojeně Maruška před vyhlašováním vítězů.
„Měla jsem celou trať potíže a ještě k tomu jsem v týdnu bojovala s nemocí, tak mi to vůbec neběželo,“ přiznala se Renata Hájková.
„Začal jsem naštěstí dost rychle, tím jsem si trochu udělal náskok a to bylo rozhodující, protože Milan za mnou běžel moc dobře a v druhé půli mě hodně rychle stahoval, takže to bylo dost vydřené vítězství,“ konstatoval Petr Pechek, když doběhl na poslední chvíli k improvizovaným stupňům vítězů.
„Škoda, že jsem neběžel již od začátku s těmi nejlepšími. Začal jsem příliš pomalu a pak už se to nedalo stihnout,“ mrzelo Milana Wursta, „ale s dosaženým časem jsem zase maximálně spokojený,“ dodal ještě závěrem, než zase odběhl ze slavnostního ceremoniálu, kterým se opravdu jen mihnul.
A stejně tak rychle mizeli i ostatní borci. Někteří domů a zbytek putovní vrchařské party se přemístil do chat, kde všichni zcela jistě večer oslavovali výsledky až do rána, aby správně naladili formu na nedělní závod Stará Ves – Alfrédka – Stará Ves.
