V sobotu nad ránem jsem psala z drkotajícího vlaku, který vezl plný vagón běžců na Mezinárodní maraton míru do Košic. Většina lidí spala, někteří se seznamovali, ale o časech, které mají v plánu zaběhnout, moc nemluvili. Znáte to – všichni jsme pověrčiví.
Posádka byla složena z báječných žen a bezva chlapů. Legendární košický Excelsior vezl nejen bágly plné běžeckého vybavení, pár lahví alkoholu na oslavu vítězství, ale i poměrně protivného stewarda. Nevadilo to, nálada zůstala skvělá.
V Košicích nás vítali kamarádi z loňského ročníku s krabicí muffinů a otevřeným srdcem. Hrozen 50 lidí v mikinách v národních barvách se pohnul disciplinovaně směrem k registraci. K dalším přesunům jsme potřebovali lístky na tramvaj, což se ukázalo oříškem. Koupit si 176 lístků nám způsobilo největší problém z celého víkendu.
Potom už šlo vše jako na drátku. Předem domluvený oběd, ubytování, odpočinek, pasta party a slavnostní zapálení maratónského ohně. Po procházce historickým centrem Košic, které osvětloval program Bílé noci, bylo čas jít načerpat síly na nedělní běh.
Počasí nám přálo, sluníčko vysvitlo jen po poledni a potom se mu finišujících borců zželelo a skrylo se za milosrdné mraky. Naše výprava odjížděla z Košic velice spokojená. Padlo mnoho osobních rekordů. Prvovytrvalci si stanovili osobní rekordy, ti zkušenější vyzkoušeli svoji fyzičku.
Nejmladší běžkyně zdolala svůj první maraton ve 26 letech, nejstarší běžec (67 let) se na trať 42 km 195 vydal po 40 letech. A čas zaběhnul takřka stejný jako tenkrát. Potěšil Báječné ženy v běhu, když po dvou dnech údivu nad jejich elánem a věčným smíchem, uznal, že je příjemné nebýt na trati sám. Nevidomý Aleš vylepšil svůj čas z pražského maratonu a rozhodně se nenudil. Po celou dobu závodu byl obklopen ženami trasérkami a ovacemi nadšených fanoušků.
Ve vlaku se porovnávaly časy a rozptyl byl obrovský. Kupé číslo sedm jelo domů velmi nadšeně, protože nejrychlejší muž výpravy Jirka seděl vedle nejrychlejší Češky celého závodu Jany a s dalšími dvěma kamarády se v cíli sešel v rozpětí minuty a půl. Rázem se tedy outsiderem této party stal běžec s časem lehce nad čtyři hodiny.
Nezdá se vám to jako seriózní reportáž z jubilejního ročníku? Když ono se s výletníky nedalo na zpáteční cestě moc rozumně mluvit. Nejpublikovatelnější citát je: Běželi jsme s vodičem na 3:30, proběhnul kolem nás kamarád a řekl: „Poslechněte radu staršího, ty neblázni a ty zrychli.“
Jana Cvikýřová doběhla jako 11. žena celkem s časem 3:26 a Jirka Müller v čase 3:15.
Na čele závodu vítalo Hlavní náměstí plné fanoušků závodníka z Keni Chepkwony, který v čase 2:08 získal náskok více než 2 minuty před druhým Kimwetichem.
První žena Rutto Lydia vbíhala do cíle v čase 2:38:38. Pro běžce, které my dnes sledujeme, však tyto výsledky nebyly důležité.
Oni opouštěli Košice večerním vlakem, prožili fantastický, běžecký, společenský, kulinářský, železniční a v neposlední řadě též alkoholový zážitek. Zážitek bylo třeba oslavit.
- Vagón plný žen, a taky pár hochů
báječný je sen, zaběhat si trochu
- Půlmaraton, nebo celý, probíhaly dohady
báječně se tomu čelí a řeší se záhady
- Všichni totiž statečně spolupráci zmákli
chovali se báječně nejsou totiž cáklí
- A slovenská spolupráce – Eva, Zuzka, Belo, Roman
všechno šlo tak super hladce, můžeme psát celý román
- Do Košic se vypravili, zaběhnout si maraton
vše uběhli, oslavili, vagónem zněl smíchu tón
- Teď čekáme na fotky, sdílíme si pocity
vypereme hadry, botky, vybíráme next city
Autor básně: Anry Lukáč
