Vše začalo s plánem „od gauče ke kauči“ a radami od Rejži jsem začal dne 5.3.2014, mé cíle a plány jsou popsány v článku Od gauče ke kauči: Můj cíl 5 km za 25 min, zde jsem se snažil popsat trampoty začínajícího běžce s tím vůbec začít běhat, jak jsem se honil a přetěžoval, mé vlastní tělo mne ztrestalo bolestí kolene, jak jsem i s váhou přes 100 kg běhal nebo spíše se snažil běhat. Četl články ostatních běžců, studoval tréninkové plány a hledal nějakou svou vlastní cestu. Občas jsem si zaběhl delší trať nalezl jsem několik zajímavých tras v okolí, některé rovinatější jiné více v kopcích. Zjistil jsem díky Milošovi škorpilovi a jeho poučným článkům, že pokud se chci zlepšovat, musím zvolnit a skutečně, výklus ve volném tempu znamená, že nebudu většinu času nad TF 80% TFmax, stanovil jsem si hranici , že při těchto výbězích bych chtěl být v požadovaném pásmu min 75 % času, což se mi proměnlivě dařilo i naopak nedařilo, někdy jsem se cítil pohodově,ale tepovku jsem nemohl udržet, jindy jsem vyběhl unavený a tepovka byla v pohodě. Od té doby krom běhu jezdím po akcích koloběhu pod taktovkou „ Bez pedálů“. Běhat či jezdit na koloběžce se snažím 3×4 týdně (některé týdny i 6 x), za tuto dobu jsem naběhal asi 540 km v různých terénech a 385 km na jezdil na koloběžce.
Mezitím ve mne uzrálo přesvědčení, že bych chtěl zažít atmosféru nějakého závodu. Rozhodl jsem se zkusit závod na 10 km, nalezl jsem si 8 týdenní tréninkový plán od Hala Higdona (který naleznete na těchto stránkách), kdy díky kumulaci závodů v šestém a sedmém týdnu jsem byl nucen tento plán pozměnit.
Poprvé jsem do tréninku zařadil prvky jako je tempo a úseky, kvůli rozvoji rychlosti a výdrže.
Za cíl jsem si vybral závod na 10 km Birell Grand Prix Praha dne 6.9.2014, s tím, že bych chtěl tento závod absolvovat s časem pod 1 hodinu, čím bych si zlepšil svůj osobní rekord, měřený na tréninkové trati a také zažil svůj velký zážitek.
Provedl jsem registraci, zaplatil startovné a pomalu se připravoval na běh. Po celu dobu jsem se snažil sehnat nějakého kamaráda na to, aby to zkusil se mnou, ale neúspěšně. Jak se blížil čas závodu zvedala se i nervozita. Naštěstí jsem nalezl ve škole Miloše škorpila několik zajímavých článků pro nás prvoběžce, kde bylo spoustu cenných rad ohledně přípravy na závod samotný tak jak se vyrovnat se stravou a pitím v den startu. Musím se přiznat, že jsem nedržel žádnou sacharidovou dietu, docela jsem i hřešil tím, že jsem mlsal čokoládu a jiné pochutiny, které jsem si díky redukci vlastní váhy delší dobu odpíral. V den samotný jsem si udělal mou oblíbenou ovesnou kaši s oříšky, k obědu jsem měl výborné rizoto se špenátem, po obědě jsem se prospal, asi tak 30 minut, celý den jsem v malých dávkách popíjel vodu. Po 15 té hodině jsem nasedl do vozidla a společně se svou manželkou a dcerami vyrazil do Prahy. Do Prahy jsme dorazili v pohodě, po cestě jsem si koupil dvě tyčky s oříšky a nějaký sportovní drink. Od příjezdu do Prahy, kdy mi zbývalo do začátku závodu necelé 2 hodiny jsem popíjel vodu v malých doušcích. V hlavě si přemítal rady co jsem vyčetl a stanovil si plán běhu, prvních 5 km nepřepálit začátek, v koridoru se necpat nikam dopředu, s časem max. do 32 min. , na občerstvovací stanici vypít alespoň 3 dcl vody, nezastavovat hned u prvního stolu, protože je jich tam dle návodu vždy více a tím ztrácet čas čekáním na vodu, pokud půjde pít za běhu pokud ne klidně zastavit, pak vydržet do druhé občerstvovací stanice na 7,2 km, dle vyčtených rad, se znovu občerstvit a pak se snažit od 8 km pomalu zrychlovat a pak se uvidí, celou druhou polovinu jít ve větším tempu než první.
No a jaká byla skutečnost. Když jsem se dostal do technického zázemí, převlékl jsem se, uložil bagáž a nutně potřeboval na WC, všude strašné fronty, jsem si ulevil, zavtipkoval s běžci zde také čekajícími.
Poté jsem si dal svou obvyklou dynamickou rozcvičku, protéhl se a dumal jsem, zda se mám začít rozběhávat, což jsem nakonec neudělal, teplota zde byla poměrně příznivá, potit jsem se začal i bez rozběhání, při rozcvičce, tak jsem šel asi 5 minut před startem hledat své místo v koridoru, šel jsem do své části v koridoru E, ale dav se začal posouvat dopředu a já byl skoro již v sektoru C tak jsem se o kus vrátil a zjistil, že nevidím konec koridoru jsem zde očekával start.
Atmosféra houstla, napětí bylo všude hmatatelné. Najednou byl start, ale koridor se pohyboval poměrně pomalu vpřed, než jsem se dostal na start uběhlo něco přes 4,5 min, při proběhnutí jsem zmáčkl stopky a pomalu dle plánu vyběhl vodiče s časem 1 hod jsem měl asi 50 m před sebou.
Temto bylo rychlejší než při tréninku, tepovka za chvíli vylítla, ale atmosféra okolo na trati tak okolo trati byla úžasná, Prahu jako město mám rád, a lidé zde fandili, bylo to super, jen ten první km se mi zdál nějaký dlouhý, no nic musím se soustředit na dýchání a udržovat tempo, čas dobrý, druhý km, pořád dobrý, čas jak jsem si řekl do 6:30 min na km, občas dav zrychlil, běžci mne předbíhali, ale říkal jsem si nenech se strhnout v klidu.
Doběhla mne trojice běžců, zaslechl jsem jejich hovor, že udržují tempo okolo 5:56 min na km a jsou spokojený, a řekl jsem si těch se budu držet, občas mi kousek odběhli, pak jsem je doběhl zase já. Tak to trvalo až do občerstvovací stanice.
Mezitím nás minuli na cestě zpět favorité, tak jsem jim zatleskal, to jsou borci.
Na občerstvovací stanici jsem popoběhl za polovinu stolů v klidu si vzal dva napůl plné kelímky a snažil se odběhnout, ono to šlo napít se a poklusávat, mokrý jsem byl od potu, tak co jestli se poliju, vypil jsem oba kelímky za poklusu, ty mne opravdu osvěžily, a výklus do kopce byl potom v pohodě, opět jsem tam nalezl trojici běžců co jsem se jich držel, protože si měřili to tempo, paráda 5 km pod 32 min.
Jsem v polovině pokud se budu držet té trojice a oni udrží tempo mohlo by to vyjít s tím časem kolem 1 hodiny. Vodič se mi sice vzdálil, ale co, nebudu ho hledat. Po cestě nás zastavuje pořadatelé, že zastavují závod, nebo´t jeden běžec zkolaboval, koukám, kde je hned, je zde RZ a odváží ho, pouští nás dál.
Dobíhám na další občerstvovací stanici, zde jsem popadl jeden hodně plný kelímek, zde mi to nešlo s během tak dobře jako poprvé, byl jsem také daleko více zadýchaný, ale napil jsem se a říkal jsem si od 8 km chci začít zrychlovat, alespoň nějaké úseky, ty dva km v kuse bych asi nedal, zrychlil jsem a začal jsem se vzdalovat té trojici běžců, jak jsem začal míjet další a další běžce, tak jako by mne něco dodalo sil a tak jsem běžel dál a dál, a pomalu se probojovával dopředu, a už jsem na 9 km paráda.
Pokusím se udržet tempo a pošetřit pár sil do cíle, míjím další běžce, paráda, najednou cedule 700 m do cíle, cože ještě 700 m, mám dost, ale ještě trochu síly mám musím udržet , to tempo, nezpomaluj! 500 m do cíle už nemůžu, ale hlavně nezpomaluj, běž, běž, míjím ještě pár běžců, posledních 300 m, mám dost, ale přeci nechci, aby mne začali předbíhat ti co jsem předběhl, vydrž alespoň s těmi co běžíš, už vidím modrý koberec, držím se dvou běžkyň vedle mne, míjíme nějaké běžce a pak už cíl.
Mám toho dost, při proběhnutí cíle vidím čas 1:04:26 , zastavuji své stopky a koukám, mám čas, pod 1 hodinou, paráda, super, chápu, že oficiální čas je sice přes hodinu, ale vždyť na trati jsem byl pod hodinu, tak jsem cíl splnil.
Mám radost, trochu se zamotám, ale pohoda, lidé kolem mě jsou asi také vyčerpaní, ale v pohodě, usměvaví, máme to za sebou, vidím svoje holky, mávám jim a jdu k nim, pořídí mi foto, jdu si pro termo folii, dostávám pamětní medaili, děkuji za ní, slečna co mi ji dává mi blahopřeje a mile se usmívá.
Jdu dál dostávám tašku s pitím, paráda, potřebuji se zavodnit, mířím pro bagáž. Bez problému vyzvedám, jdu ke sprchám, kde mne ta dlouhá fronta odradí. Jdu se převléci do stanu. Jen se obléknu pořád se potím jako blázen, ve stanu je hic na padnutí.
Najdu své holky pořídíme foto s medailí rozloučíme se a vyrážíme na cestu k domovu, na Smíchově koupím kávu a nějaký zeleninový twister, žádná sláva ale dobrý. V autě vyprávím zážitky, bylo to úžasné.
