Až nečekané vedro přivítalo vytrvalce v Drahanovicích, kde se na fotbalovém stadionu v příjemném zázemí celého areálu sešel opravdu úctyhodný počet borců na to, že se běžel teprve druhý ročník tohoto závodu.
Muži se drželi v zákrytu
První tři muži v absolutním pořadí se drželi za sebou po celou trať. V podstatě od startu se do čela dostal olomoucký Zdeněk Dokulil /39:05/ a svoji pozici si hlídal a ž do cíle. Kousek za ním se držela dvojice Jan Lachnit /TJ Liga 100 Olomouc – 39:15/ a šumperský běžec Petr Halama /39:21/. V závěru předvedl své sprinterské schopnosti Jan Lachnit a s přehledem si velmi ostrým finišem doběhl pro druhé místo.
Ženy běžely podobně
V podstatě stejně se odehrál i závod žen. Marie Delingerová /AK Kroměříž – 45:23/ si jen pohodlně odklusala celou trať a nedala ostatním vytrvalkyním žádnou šanci. Ovšem za ní se držela opět dvojice Kristýna Chmelková /TJ Liga 100 Olomouc – 47:03/ a Zuzana Svobodová /AK Drnovice – 47:08/. Ovšem v závěru závodu dokázala Kristýna Zuzaně přece jen odskočit a ta už pak nestihla ani svým pověstným finišem zabojovat o druhé místo.
Kosířské žiganec
Obec Drahanovice pod Velkým Kosířem uspořádala již druhý ročník běžeckého závodu, který je zařazený opět do Velké ceny vytrvalců Olomouckého kraje. Po prvním loňském ročníku změnili pořadatelé závodu i název celé akce, protože v lesnatém terénu, kudy vede trasa 10 km závodu, některé běžce popíchaly vosy, dokonce skončil i jeden z nich v nemocnici, proto tedy onen Kosířské žiganec.
Krásná trať, perfektní zázemí a skvělá organizace
Asi tohle bylo slyšet vesměs ze všech úst po doběhu do cíle a nebylo snad nikoho, kdo by celou velmi povedenou sportovní akci nepochválil.
Zdeněk Dokulil byl rychlý jak na trati, tak také po závodě, protože zmizel jako pára nad hrncem. Díky tomu bohužel nemám od něj nic jiného než zprostředkovaně to, že si šel svůj sólový závod a jen si kontroloval první místo.
„My jsme za ním pořád běželi s větším či menším odstupem,“ konstatoval Jan Lachnit.
„Já už se pak spíš ale soustředil na závěr a na svůj finiš, abych dokázal vybojovat druhé místo.“
„Snažil jsem se rozhodnout závod již do kopce, ale nepodařilo se mi to,“ přiznal se Petr Halama. „S kopce běhat moc neumím a navíc ani finiš nemám nijak rychlý, tak bylo jasné, že druhý nebudu, ale jsem s výsledkem i tak mimořádně spokojený.“
„Jela jsem do Drahanovic na kole i s přívěsným vozíkem se synem a asi toho bylo moc,“ kroutila hlavou nad svým výkonem Marie Delingerová. „Půlku trati trvalo, než jsem se rozběhla a strašně jsem se při tom trápila. Až pak mi to běželo lépe, ale mrzí mě, že jsem zde zaběhla o dost horší čas než loni.“
„Jdu hned do práce a zítra běžím na Suchý vrch, proto jsem se ani nesnažila jít naplno,“ řekla Kristýna Chmelková po závodě. „Bylo třeba trochu pošetřit síly.“
„Já chci běžet zítra ještě v Prostějově,“ usmívala se spokojeně Zuzana Svobodová. „Proto jsem se taky trochu šetřila a moc se ani nesnažila Kristýnu dotáhnout, když mi na trati kus odskočila. Přece jen dva starty ve dvou dnech ještě nemám nijak zažité, tak nevím, co to se mnou provede, proto jsem k dnešnímu startu přistoupila spíš jako ke kvalitnímu tréninku.“
Zatrénovali si na krásné trati v lesích dobře zcela jistě všichni běžci i běžkyně, co se do Drahanovic sjeli.
