Letošní ročník Půlmaratonu Moravským krasem ovládli Keňané. Patří jim první i druhá příčka absolutního pořadí. Zvítězil Charles Cheruiyot Toroitich v čase 1:10:31, druhý doběhl Dennis Mwanzia Musau 1:10:32.
Nejlepším Čechem byl Lukáš Olejníček, který si doběhl pro třetí místo – 1:10:53.
I v ženách vyhrála Keňanka. Consalater Chemtai Yadaa zvládla závod za 1:18:53. Na druhém místě skončila známá Maďarka Tünde Szabó – 1:20:50.
Petra Kamínková vybojovala třetí místo s časem 1:22:32.
1995
Historie Půlmaratonu Moravským krasem se počítá od 21. května 1995. Tehdy ho vyhrál Václav Ožana v čase 1:08:35. Závod získává na stále větší popularitě, o čemž svědčí skutečnost, že se v sobotu na start postavilo 1123 běžců. Našly se i oddíly, které pro své členy vypravily dokonce autobus. Jako například Maratonský oddíl Prostějov.
Pořadatel všem účastníkům běhu poslal pár dní před startem email s detailními informacemi, včetně map s místem registrace, šaten, úschoven a sprch. I když není vše v jedné budově, díky plánku jsme vůbec nebloudili. Ano, museli jsme si vystát frontu na registraci a poté na úschovu věcí, nicméně dobrovolníci se činili seč mohli, a tak vše rychle odsýpalo.
Organizátoři to asi mají „tam nahoře“ pojištěné, protože ačkoliv jsme v předchozích dnech propadali trudomyslnost z deštivého počasí, v 16:00 hodin v Blansku vládlo polojasno, teplota vzduchu se pohybovala kolem 21 C a jen mírně pofoukával větřík.
Trasa je vedena nejprve centrem města, kdy obkroužíte dvakrát náměstí. Není to žádná rovinka a když z náměstí vybíháte směrem k nádraží, máte v nohách něco přes tři kilometry. Po asfaltové cestě pak dále mírným stoupáním běžíte Moravským krasem až ke vchodu do Punkevních jeskyní. Mezi 12. a 13. kilometrem je obrátka a stejnou cestou se vracíte do cíle.
Jména vítězů jste už na stránkách Bezva běhu nalezli. Podrobné oficiální výsledky a různé statistiky naleznete na webu závodu.
Moje pocity
Dovolte mi tedy přinést reportáž o závodě z pohledu ryze amatérské, avšak nadšené běžkyně.
Přiznám se, že k účasti na této akci jsem měla několik důvodů. Tím nejdůležitějším byla růžová barva funkčního trička pro každou běžkyni, která se stihla zaregistrovat do posledního července. Růžová je zkrátka růžová, obzvlášť, když ladí s běžeckou obuví. Muži dostali tričko fialové :-)
Pak následoval méně povrchní důvod. Na půlmaraton jsem byla zaregistrovaná už loni, ale úraz kolene mi účast znemožnil. A i když mám pocit, že toto léto běhám jeden závod za druhým, na závod v Moravském krasu jsem slyšela tolik chvály, že jsem zkrátka musela být při tom.
Byla jsem hodně zvědavá, proč se pro tento závod rozhodli jiní. V šatně jsem se to dozvěděla: „Já jsem se přihlásila, protože za týden jdu Beskydskou sedmičku a pak 5 beskydských vrcholů.
Musím trochu potrénovat. Nepoběžím ale na krev, chci se kochat přírodou“, sdělila důvody své účasti sympatická mladá běžkyně. „Já jsem tady za naši rodinu. Mám to vyzkoušet a pokud se mi bude závod líbit, poběží nás za rok více,“ doplní ji kamarádka. Ještě zaslechnu: „Jsem zde, abych vyzkoušela nové boty“ a už si to mašíruji směrem k úschovně. čekám a tak zaslechnu postaršího závodníka, který svému kolegovi sděluje, že „Já jsem se moc těšil.
V pátek ale večer koukám na seznam přihlášených a nikde jsem se nenašel. Já jsem sklerotik, já se totiž přihlásit zapoměl. No naštěstí to šlo napravit.“ A kdyby jste se na motiv, pro který se na půlmaraton přihlásil, zeptali mého manžela Roberta, odpověděl by, že mu tu myšlenku o prázdninách vnukla jeho žena, která mu zároveň připoměla, že se na Beskydskou sedmičku už musí začít nějak připravovat.
Na náměstí to žilo
S dobrou náladou jsme se přemístili na náměstí. Koncert kapely Žlutý pes odbourával předstartovní stres, stánky se sportovním zbožím značky New Line ukojily všechny nákupů chtivé a stánky s občerstvením a pivem mě uklidnily, že pokud vyhládnu, mohu se po doběhu odměnit guláškem, klobáskami, bramboráky a vše zapláchnout pěnivým mokem.
V 16:00 zazněl startovní výstřel a dav se dal do pohybu. Ajajaj, už po prvním kilometru jsem tušila, že to dnes nebude dobré. Nohy se rozhodly protestovat a dát mi „vyžrat“, že jsem během jednoho měsíce absolvovala Lysohorský čtyřlístek, Slezský maraton, Run Tour v Brně a poněkud si nestihla kvalitně odpočinout a zregenerovat.
Měla jsem přesto naivní představu o závodní taktice. Prvních dvanáct kilometrů stoupání jít v průměrné rychlosti 5:10 minut na kilometr, abych po obrátce využila klesání a „valila“ kilometry po pěti minutách. Nešlo to, opravdu ne. Zatímco Robert vedle mě běžel lehce, já to rvala. Bolela mě lýtka, stehna, kotníky. Celá jsem si připadala těžkopádná a jako z olova. Robert mi utekl a já bojovala. Prvních osm kilometrů bylo asi nejhorších.
Milí diváci a fanoušci, děkuji vám
Byli jste skvělí. Protože to, co jste předvedli kolem 11. kilometru u hotelu Skalní mlýn, to byla pecka. Zdálky slyším bubeníky. „Aha, to bude nějaká skupina,“ říkám si. Když však přiběhnu blíže, vidím vlnící se svatebčany, kterak v čele s nevěstou v dlouhých bílých šatech bouchají do bubnů, vlní se, někteří mají v rukou cedule s povzbuzujícími hesly ( „Vydrž“ a „Do toho“), plácají nás a povzbuzují. Ale s takovou vervou a nadšením, že přestáváte klesat na mysli a zrychlujete, kopec-nekopec. Byť jenom na malou chvilku.
V protisměru mě míjí Keňané. Tleskám jim. Jsou dobří. Zahlédnu i Dana Orálka. Vyhlížím blonďaté vlasy Petry Kamínkové a skutečně ji zahlídnu. Všichni mají soustředěný výraz v obličejích a já přemýšlím, zda se také někdy na trati trápí…
Příroda… Čím blíže obrátce na dvanáctém kilometru, tím je krásnější. Běžíte sice po asfaltce, ale lesem. Míjíte vchod do Punkevních jeskyní. Ve vzduchu jsou cítím hřiby, potkávám houbaře s košíky a skutečně „rostou“. Kdysi jsem byla v Moravském Krasu na výletě s kamarády a tak vzpomínám a alespoň chvíli nemyslím na bolavé nohy.
Po dvanáctém kilometru přichází vytoužená obrátka. Plánované zrychlení už bohužel nikoliv. Už jsem opravdu vyšťavená, ale vím, že doběhnu. Rozhlížím se kolem sebe a kochám se. Kolem 14. kilometru opět narazím na fandící svatebčany, jsou úžasní. Chci zrychlit, nejde to. Tak se alespoň usmívám a mávám a děkuji tak za podporu.
Sice nemám moc žízeń, ale na 15. kilometru využiji občerstvovací stanici, během pití přecházím do kroku. A pak už zbývá posledních šest kilometrů. Běžím je na „morálku“.
Vbíhám do Blanska a po nějaké chvíli zahlédnu cílovou bránu. Je už blízko a zároveń daleko. Znovu v duchu děkuji divákům. Stojí podél cesty, fandí: „Už je to kousínek“ a chválí: „Holky jste fakt dobré“…
Probíhám bránu a brzdím. Opřu se o zábrany a snažím se nevnímat mžitky a chvilkovou slabost. Čeká na mě Robert, opírám se o něj. Nějaký kluk mi podává láhev vody. Jdu si pro ovoce, koláč a ionťák…Už je dobře. Zrovna vyhlašují vítěze. Náměstí je plné, diváci se baví, tleskají a tak umožňují vítězům své umístění vychutnat.
Já sama jsem se svým výsledným časem hrubě nespokojená. Ale vím, že mě alespoň přinutí odpočinout si. Teď však mám strach se zastavit a jdu tedy do šaten pro věci. Robert je unavený, ale spokojený. Doběhl o dest minut dříve, než já. Při čekání na tašku zaslechnu běžkyni za mnou. Vykládá si s kamarádkou, že dnes se snad všem běželo nějak hůř, pomaleji… Snad kvůli počasí, snad kvůli tlaku. Ale za rok prý poběží zase.
Vyzvedneme si tašky a přemisťujeme se do plaveckého bazénu, kde využíváme sprch. Voda odplaví tu nejhorší únavu a já už nejsem zklamaná. Mám radost, že jsem vyzkoušela nový závod a do běžeckého deníku si mohu zapsat náročných 21 kilometrů.
Pro ty, kdo váhají, zda to za rok zkusit, je zde 7 důvodů, proč do Půlmaratonu Moravským krasem 2015 jít:
- Trasa vede turisticky zajímavou oblastí
- Každý pátý kilometr vás čeká občerstvovací stanice s vodou a iontovými nápoji, nebudete tedy trpět žízní
- Diváci vás v tom „nenechají“, budou vás povzbuzovat. Letos byli úžasní.
- Dostanete pěkné funkční tričko
- V cíli se nabaštíte ovoce, koláčků (já mám nejradši tvarohové)
- Svému doprovodu slibte na náměstí zajímavý hudební program, výborný gulášek a pivko z Černé hory
- Organizátoři svou práci zvládnou na jedničku, vše vám vysvětlí a poskytnou kvalitní technické zázemí
Jen tak mimochodem – za rok se poběží už jubilejní 20. ročník. A u toho přece nesmíte chybět!
