Ve Slopném nás přivítalo chladné počasí a hlavně pořádná sprška, která proběhla po závodě dětí a pořádně opepřila již tak náročné trati ve zdejších lesích. Místy se běželo i ve vodě, protože i zde celou noc pršelo. Ale to všechno k vrchařským závodům patří.
Souboj na ostří nože
Přesně tak by se dal nazvat závod mužů. Lukáš Kučera /VSK Univerzita Brno – 36:29/ ihned vyrazil do čela. S uctivou vzdáleností za ním ho následovali další běžci. Ovšem postupně odpadali a přibližoval se mu jen Pavel Hrdina /AK Perná – 36:01/. Ten pak ve velmi náročném seběhu v lese po sedmém kilometru Lukáše dotáhl a neohroženě se těžkým terénem coby kamikadze pustil dolů. A vyplatilo se mu to. Lukáš se bál riskovat zranění a tak Pavel Hrdina bezpečně zvítězil navíc v novém traťovém rekordu. Třetí místo vybojoval Svatopluk Janečka/SKI TURIST Velké Karlovice – 37:51/.
Mezi ženami to bylo jednoznačnější
Martina Vévodová/AK Perná – 44:50/ se postupně dostala do čela závodu a už před sebe žádnou kolegyni nepustila. Navíc pak také vytvořila nový traťový rekord. Jana Žaludková /Seco Tools – 45:31/ sice bojovala, ale stačilo to jen na druhé místo. Navíc na ni zle dotírala velmi překvapivě bikerka Lucie Javorová /VALACHBAJK CYKLOMIRA – 46:26/, ta už běžela fantasticky v sobotu na Hostýně, tak si spíš hlídala své umístění, aby nakonec neskončila třetí.
Slopenská desítka šlape
Již desátým rokem se běžela ve Slopném nedaleko Luhačovic v malebném prostředí zdejších lesů Slopenská desítka.
Za celou akcí stojí bývalý výborný moravský vytrvalec Mirek Švihel, který si k desátému výročí pořádání závodu nadělil i další organizátorskou specialitu. Běželo se zde o veteránské tituly mistrů ČR v běhu do vrchu. A mimochodem, Mirek zvítězil v kategorii nad 55 let.
Ve Slopném, kde je závod takovým malým místním svátkem s podporou obce, Zlínského kraje a řady zdejších sponzorů se vždy podaří připravit akci, na kterou vytrvalci dlouho vzpomínají a rádi se sem proto také vracejí. Nejinak tomu bylo i letos.
Jak to viděli ti nejlepší
„Pořád jsem se na Lukáše dotahoval, ale v kopcích vždy mi trochu odskočil,“ popisoval dění na trati Pavel Hrdina. „Tak jsem to tím bahnem dolů riskl a pustil to, jak to šlo. A nakonec mi to stačilo. Konečně mi pomohla moje váha. S ní se moc uklouznout nedalo,“ smál se nakonec.
„Mohl bych běžet znovu, vůbec jsem se nezmáčkl,“ tvrdil mi Lukáš Kučera po závodě. „Do kopců to šlo, ale dolů jsem tak klouzal, že jsem spíš šel, než běžel. Nedalo se s tím nic dělat, tak jsem se ani za Pavlem nehonil.“
„Vůbec jsem netušila, že běžím tak rychle, abych mohla překonat traťový rekord,“ přiznala se mi Martina Vévodová. „Hlavně v tom blátě v seběhu jsem si dávala opravdu pozor. Tak mě ten čas hodně překvapil.“
„Už se mi nějak nechtělo letět za Martinou a měla jsem v úmyslu závod jen tak doběhnout,“ kroutila hlavou při tom, co ji dostalo na trati, Jana Žaludková. „Jenže jsem se pak otočila a kousek za mnou běžela Lucka. Tak jsem si nadala a musela do toho pořádně šlápnout, abych nakonec neprohrála s bikerkou.“
„Já neběhám,“ jen skromně špitla útlá dívenka Lucie Javorová, do které by nikdo neřekl, že patři mezi naše špičkové bikerky. „Hlavně jezdím na kole a občas si teď zkusím zaběhnout závod. A do vrchu mi to jde, protože jsem lehká,“ usmívala se při nasazování cyklistické helmy a nečekajíc na vyhlášení, sedla na kolo a mazala ještě narychlo najet nějaké ty kilometry.
Parádní závody, skvělá atmosféra, co víc si přát. Tak nakonec náladu nezkazil ani další dešťový příval, který spadl v okamžiku vyhlašování veteránských titulů.
Co se dá dělat. Letos to tak s tím počasím prostě je. Ale ve Slopném to v báječném odpoledni plném sportu nikomu moc nevadilo.
