Když vám pila neřeže, tak na ní netlačit – to pomáhá. Ale přestat za ní i tahat? – takhle to fakt nefunguje!
Měsíc začal celkem fajn. Pustila mě viróza z konce měsíce, tak jsem nastoupil Z5 do tréninku. Dal jsem si stejný tréninkový dávky jako před nemocí a ještě je postupně začal zvyšovat.
Další týden jsem si udělal volno na rozmyšlenou. Sice jsem si to užil, ALE: Nechtělo se mi nic dělat, trénink mě už nebavil, pořád jsem cítil unavený. Můžu jenom hádat co to zapříčinilo: únava po nemoci a přepálený trénink, 1/2 roční snaha bez viditelných výsledků, hnusný počasí, špatná strava, nedostatek spánku nebo všechno dohromady? To je teď vedlejší. Důležitý je k čemu jsem dospěl: PAMATUJ: NIC CO JSI ZA POSLEDNÍ PŮL ROK UDĚLAL, NEBYLO ZBYTEČNÝ. ANI TO, ŽE JSI PO PŮL ROCE ZJISTIL, ŽE SE ZBYTEČNĚ HONÍŠ ZA CÍLEM, KTERÝ JE TI CELKEM K NIČEMU A VLASTNĚ TĚ ANI MOC NETANKUJE! – See more at: http://www.bezvabeh.cz/…yza-inkludit#…
Do nového týdne jsem nastoupil s chutí a novou radostí z tréninku. Rozhodnutej kašlat na nalinkovaný trénink, který mě ve skutečnosti moc nebaví, spíš ubíjí a natěšenej na trénink podle chuti a toho, co si řekne tělo a hlava (pro ezotériky přidávám i duši). Tak jsem vyběhnul a byl šťastnej. Všechno super. Jenomže s odhozením svěrací kazajky jsem zahodil i zpětnou klapku a nafetovanej endorfinama udělal kardinální chybu. Zkurvil jsem si vazy v levým kotníku a chodidle. Celý třetí týden jsem propajdal. Aby toho nebylo málo, tak jsem musel nutně dělat nějaký výkopy na zahradě. Už to nešlo odložit, protože po mně byli objednaný řemeslníci. Výsledek? Totálně dodělaný chodidlo.
Další týden jsem se postupně dával do kupy. Co se kotníku a chodidla týče. Jinak nic moc. Jak se mi lepšila noha, tak mi šla do kopru chuť něco dělat. Málo spím – tak v průměru 4 hodiny denně. Dítě doma pořád křičí. Rostou mu zoubky. V práci je všechno O.K., ale přijedu domů, udělám nejnutnější věci a dojde mi energie. Snažíme se se ženou nějak přežít zbytek dne a noci, v mezičase mezi křikem dítěte posbírat další síly na další den. Ráno jsem rád, že vstanu a na trénink fakt nemám. Přes den je všechno kupodivu dobrý, mám docela dost energie, ale jak přijedu domů, tak končím.
V srpnu si dám restart. Mám spoustu plánů do tréninku, do profesního i osobního života. Nebudu zahazovat svoje drahocený dny! Pomalu začnu znovu. Věřím, že energie se zase objeví. A když ne, tak stejně začnu znovu.
