Konkurence několika závodů s velkou tradicí a zároveň mistrovství ČR na dráze v atletice dávalo tušit, že se elitní vytrvalci tentokrát do Nemojan nedostaví.
Přesto se ostatní běžci i běžkyně nenechali zahanbit a předvedli i přes velké vedro výborné výkony.
Souboj až na pásku
Od startu vzal boj o první místo velmi vážně Vlastimil Lysák z Mikulova /17:28/, tradiční účastník Nemojských závodů, ovšem Petr Fochler /AK Drnovice – 17:31/, který se opět přijel ukázat do míst svého domovského oddílu a odskočil se na chvíli od canicrosu, to nechtěl nechat jen tak být a bojoval s Vlastíkem až do konce. Chyběly mu ztracené metry z první poloviny trati, ale oba běželi výborně.
Třetí místo pak s přehledem uhájil velmi rozumně běžící dorostenecký reprezentant v atletice Jan Osolsobě /AHA Vyškov – 18:00/. Vedro opět nesedlo čtvrtému v cíli Lukáši Koudelkovi /AK Drnovice – 18:19/, který se závodem doslova a do písmene protrápil.
U žen se dokonale předvedlo mládí a zaskočilo zkušené vytrvalkyně. Zvítězila juniorská reprezentantka v triatlonu Pavlína Poláčková /AK Drnovice – 20:31/, které chybělo k traťovému rekordu pouhých šest vteřin. Druhá skončila také mladičká Tereza Jagošová /AC Moravská Slávia Brno – 20:37/, třetí pak další juniorka Karolína Zádrapová /AK Drnovice – 21:00/ a až čtvrtá doběhla loňská vítězka Silvie Divišová /AK Drnovice – 21:17/.
Velmi překvapivý výkon pak podala pátá v celkovém pořadí a také nová posila AK Drnovice Zuzana Svobodová /22:06/, která běhá pár týdnů a nechala za sebou řadu zvučných jmen.
Nemojany, Nemojany a zase Nemojany
Poslední závod z Nemojského běžeckého léta, Nemojskou pětku, memoriál ing. Miloslava Gábra, opět zorganizovali pořadatelé z AK Drnovice ve spolupráci s OÚ Nemojany a Luleč a Sokolem Nemojany za podpory řady sponzorů.
Také tento běh je zařazený do Velké ceny vytrvalců Olomouckého kraje a též i do okresní soutěže Vyškovská běžecká tour.
Závod se koná už po deváté po několikaleté přestávce. Jeho počátek se totiž datuje již od konce 80 let minulého století. Ovšem i v lesním prostředí Drahanské vrchoviny, kde je trať situována se běhá teprve velmi krátkou dobu. Ale všichni závodníci si trasu v lese pochvalují, tak je jasné, že už se zde bude běhat natrvalo.
Moc běžců jsem nevyzpovídal
V návalu organizačních záležitostí kolem závodu jsem si nestačil jako obvykle promluvit s nejlepšími, tak vám předávám jen útržky rozhovorů těch závodníků, které trénuji.
„Ztratil jsem příliš cestou nahoru,“ konstatoval Petr Fochler,“ ale zase jsem běžel o minutu rychleji než v loňském roce, tak jsem maximálně spokojený i s druhým místem.“
„To vedro mi vůbec nesedí,“ přiznal se Lukáš Koudelka, „trápil jsem se celou trať.“
„Musela jsem pořádně máknout, abych vyhrála,“ řekla mi Pavlína Poláčková hned za cílem. „Vůbec jsem netušila, že ta druhá žena za mnou bude tak dobrá.“
„Od začátku to bylo hodně rychlé,“ tak to viděla Karolína Zádrapová. „Nedalo se nikde chvíli povolit a pořád jsem šla naplno, tak jsem asi předvedla to, na co teď mám.“
„Z kopce už jsem nezrychlila tak, jak jsem si představovala,“ kroutila hlavou Silvie Divišová, „ale běžela stejně rychle jako v loňském roce, tak jsem spokojená.“
A spokojení byli i všichni ostatní borci, což je pro závody v Nemojanech už celkem samozřejmé a všichni se tu cítí v rodinném prostředí zdejších závodů jako doma.
A to je dobře. I pořadatelé z toho mají radost a berou to také jako závazek pro příští roky. Byla by škoda tak dobré jméno prohospodařit. Tak tedy adieu Nemojany.
