Celkem vysoká vlhkost vzduchu a dole přece jen vyšší teplota než by bylo ideální neodradilo řadu běžců od možnosti vyběhnout si v sobotu po poledni na Lysou horu.
Pole se rychle roztrhalo
Brzy po startu se rozdělili nejlepší vrchaři po jednom a v podstatě spolu až do závěrečného kilometru běželi z těch nejlepších pouze Ondřej Horák /Fortex Moravský Beroun – 38:26/ a Petr Pechek /TJ Maratónstav Úpice – 38:51/. V závěru pak Ondra vystupňoval tempo a bezpečně zvítězil. Třetí se s malým odstupem prohnal cílem Tomáš Blaha /AK Asics Kroměříž – 39:11/.
Mezi ženami roli obrovské favoritky potvrdila Petra Pastorová /MK Seitl Ostrava – 46:44/ a v tréninkovém tempu si doklusala pro první místo. Za ní se odehrával souboj o druhé pořadí. Denisa Krejčiříková /VZS Ostrava – 48:03/ měla nakonec více sil a dokázala pod vrcholem Lysé hory utéct Marii Delingerové /AK Kroměříž – 48:15/, na kterou tentokrát zbylo až třetí místo.
Co běžci museli zvládnout?
Lysá hora je specifická nejen počasím, ale i svým náročným terénem pro běžecké závody. Tentokrát ovšem vrchaři měli před sebou tu nejlehčí variantu výstupu na vrchol. Start na rozcestí k Lysé hoře u Krásné – Nižní Mohelnice byl v nadmořské výšce 609 metrů a cíl pak ve výšce 1313 metrů. V celkové délce trati 8400 metrů museli tedy zvládnout převýšení 704 metrů, ale za to po asfaltové silnici, takže to opravdu bylo přece jen trochu o běhu. 29. ročník Běhu na Lysou horu byl také součástí Maratónstav Českého poháru v bězích do vrchu pro rok 2014 a zároveň i mistrovstvím Moravy a Slezska v této běžecké disciplíně.
Uspořádal jej tradičně atletický oddíl TJ Jäkl Karviná ve spolupráci se Statutárním městem Karviná, Horskou službou Beskydy.
Jak viděli závod ti nejlepší?
„Běželi jsme s Petrem pořád spolu,“ potvrdil mi Ondra Horák, „ale když jsem viděl, jak celý závod trpí, tak jsem v závěru trochu zrychlil, protože mi bylo jasné, že už nebude mít dost sil na to, aby se se mnou udržel.“
„Trápil jsem se celou trať,“ kroutil hlavou Petr Pechek. „Dnes mi to vůbec nesedlo. Snad to bude zítra na Kozubové lepší.“
„Snažil jsem se v závěru přidat, abych se aspoň k Petrovi přiblížil, ale už bylo pozdě. Měl jsem s nimi běžet od začátku,“ jen konstatoval Tomáš Blaha.
„Nechtěla jsem dnes jít naplno, protože zítra startuji v Dolní Lomné, tak jsem na Lysou horu dnes vyběhla spíš jen tréninkově,“ přiznala se mi s úsměvem Petra Pastorová.
Když jsem na vrcholu hledal druhou ženu v pořadí, nějak jsem se opět netrefil a začal málem zpovídat její sestru. Kdy já je rozpoznám, to Bůh suď.
„Běželi jsme s Maruškou celou trať spolu, ale před cílem jsem viděla, že už se mě tak usilovně nedrží, tak jsem zkusila nastoupit a podařilo se mi to,“ smála se mému pátrání, která z nich která, Denisa Krejčiříková.
„Co říct,“ poněkud zklamaně pokrčila rameny při cestě zpět Marie Delingerová, „prostě jsem to v závěru už nezvládla a nedokázala zabojovat o druhé místo. Denise to dnes běželo moc dobře,“ přiznala pak sportovně Maruška závěrem.
A dobře to běželo podle mě všem, kteří se dokázali vyšplhat dnes až na vrchol Lysé hory. O tom není sporu.
