Prožila jsem dovolenou snů. Ne, nebyla jsem na Bali a nepotkala tam lásku svého života. To druhé již mám a moře na mne ještě pár desítek měsíců počká.
Doputovala jsem na kraj naší domoviny a s partou úžasných lidí se tam pod taktovkou strýčka Fida věnovala milovanému sportu na tři, který jsme pilně doplnili dalšími trojpísmennými činnostmi. Takže nejen běh nás bavil, ale také sed, leh, kuk (do vždy připraveného hledáčku fotografů), ham (a bylo to mňam), glo glo (jej, to bylo piva), ale také lez a mnohý z nás byl bos, také tam byl ruch a vybočoval snad jen smích. Ten byl všudypřítomný – od milých úsměvů, přes uchichtnutí až po hurónský hromadný koncert.
Nerozumíte mi? Jsem plná dojmů z toho, že se na běžeckém soustředění ve Františkových Lázních sešla tak skvělá parta lidí, že nejen Škorpilovi, ale i mnozí další lektoři nechápali. Chápete, že ani jeden z účastníků zájezdu nebyl pitomec? A že jsme poslední den u snídaně nemohli přijít na žádný problém? Prostě zázraky se dějí. Jsem ráda, že jsem u jednoho z nich mohla být…jestli chcete vědět víc, musíte počkat, až se vše vstřebá… zůstaňte na příjmu.
P.S. Nemysleli jste, že milovaná činnost na tři je sex, že ne? To napadlo při čtení textu mého manžela a trochu se leknul, kamže mně to poslal.
