O tom, že v horku se mi běhat nechce ale liják taky není ideální…
Tak už je to tady, rozmarné léto…
Jsem takový ten typ člověka do 20°C, maximální provozní teplota v okolí 22°C. Pak už nefunguju a jsem protivná, že je mi horkoooo. No, tak těch vysokých teplot si poslední dobou celkem užíváme (já teda trpím) a běhat se mi v tom tedy opravdu nechce. A to musím přiznat, že jsem čekala, že se budu muset do běhání víc nutit.
Ještě to není ani měsíc, co jsem začala a nutit se teda rozhodně nemusím. Vyrážím na své mini kolečko skoro denně a v brzké době hodlám svou trasu trochu rozšířit a už se na to těším.
Jestli ranní nebo večerní běh řeším podle počasí a momentální nálady. Překvapivě mi nevadí si přivstat a ještě než vyrazím do práce si jít užít své kolečko. Docela mě to nakopne. Ale na druhou stranu, někdy si docela ráda pospím a když už je hned po ránu 23°C, asi není kam se honit.
Zaplať pánbůh aspoň za ty občasné srážky. Jednak nemusím zalívat denně zahradu a jednak se aspoň trochu ochladí. Pokud se teda neudělá pěkná prádelna, což mi snad přijde ještě horší než to horko samotné.
V úterý to myslím bylo, jsem si po práci vyrazila na krátké nákupy a pak už jsem spěchala domů, a těšila se, jak si půjdu večer zaběhat. A ano, v novém oblečení! Taky jsem nakoupila u Lídla ;) K mému malému překvapení začalo během pár minut co jsem nastoupila do šaliny směr domov docela vydatně pršet. Stále jsem hned u dveří a s blížící se zastávkou mého výstupu, jsem přemýšlela, jak v tomhle slejváku dojdu domů. Mám to sice jen pár metrů od zastávky, ale bylo jasné, že i za těch pár metrů budu pěkně mokrá ať už s deštníkem nebo bez. A moje další myšlenka? Hurááá, půjdu si zaběhat. Mezi deštěm a deštěm, nebo klidně i mezi kapkami…
