Minulý týden jsem překročil práh strachu a už vím, že když nemůžu, tak musím přidat. To je hodně osvobozující pocit, když víte, že jde dokázat vše co chcete, pokud na to máte alespoň základní předpoklady. Tak co, přetrénuju se anebo se zase někam pohnu?
Po 16.6. Po včerejším „dlouhém běhu“ dávám odpočinkovější den. Malej zase nechtěl usnout ani bejt sám – klasika – tak jsme to s ženou vyřešili jednoduše. Vzali jsme ho do cvičárny sebou, posadili do houpací sedačky a zacvičili si jógu s ním. Vůbec nezlobil, měl z nás srandu a tomu se nedivím. Při cvičení mě napadlo, že to může bejt hezký, když bude jednou jeho první vzpomínka jak táta a máma cvičí :-)
Út 17.6. Ráno byla docela kosa, tak jsem si po dlouhý době vzal zase tepláky a tričko s dlouhým rukávem. Krátce jsem se protáhnul a rozehřál a šel běhat intervaly do kopce. 100 běh nahoru naší ulicí a 100 m dolů chůze, převýšení 10m. To vše 12 x opakovat. Mám to rád, protože běh do kopce mě nutí přirozeně dodržovat správnou techniku (náklon, došlap, odraz, pohyb rukou…). Taky jsem se docela slušně zapotil. Do osmého intervalu jsem postupně přidával na rychlosti, až jsem nakonec běhal tempem 6:30 a pak jsem zase postupně ubíral až do konečného tempa 8:00 při posledním intervalu. Uvažuju, že si přidám zátěž v tréninku. Nerad bych to přepísknul, ale zdá se mi, že jsem až moc odpočatej. Ale na druhou stranu v poslední době málo spím, takže to provedu opatrně. Od zítra přidám interval a zkrátím odpočinek.
St 18.6. Neplánovaný volno. Přijel pozdě z práce, celý den nic pořádnýho nejedl a večer se mi chtělo zvracet.
Čt 19.6. Od rána mě bolí v krku. Celý den nic moc stravování, pak jsem snědl něco co mi nesedlo. K večeru jsem málem hodil šavli. Když mi bylo už fakt blbě, tak jsem to pořešil tak, že jsem šel běhat. Buď mě to napraví nebo mě to popožene. Běh byl peklo. Bylo mi špatně, tepovka od začátku na horním limitu, pomalý běh, nafouklé břicho… Tak když nic, tak alespoň mám dnes splněno. Jdu si natrhat mátu na čaj, hodit sprchu a spát. Doufám že budu ráno O.K. Už se zase těším na běh.
Pá 20.6. Od rána bolest v krku. Radši trénink odložím.
So 21.6. Praktikování rodinýho života, výlet apod. Moc příjemný den. Celý den mě bolí v krku a mám zduřelý krční uzliny. Holt, rýmička to je takový ošklivá a nepěkný věc!
Ne 22.6. Zase ta pitomá bolest v krku. Dnes jsem se přesně v duchu hesla: Když nemůžeš, tak přidej!, rozhodnul, že půjdu běhat, rýmička-nerýmička.
Okolo mýho tréninku proběhla dopoledne menší dohadovačka se ženou, protože jsem jí říkal, že má hodně práce a že jí pomůžu, protože mi dnešní trénink bude trvat dlouho a tak půjdu trénovat radši až večer. Byl jsem vyhozenej na vzduch s tím, že myslela, že půjdu běhat kolem baráku a brzo se vrátím, ale já se samozřejmě vydal do přírody. Ne z trucu, abych dokázal, že jsem měl být doma, ale protože se mi chtělo.
Cesta přes město do centra, kde je můj oblíbený kopec. Po prudkých schodech nahoru: to bude v červenci můj nový tréninkový prostředek! A pak už běhat nahoře na kopci. Fartlek čistě podle nálady a tepovky. Nakonec z toho bylo skoro 5 kiláků a několik fotek. Běhalo se mi moc příjemně a v krku už mě skoro vůbec nebolí, tak snad to bude fajn.
Po příchodu domů jsem samozřejmě vpadnul do pěknýho masakru. Brambory připravený na škrábání, kuře v troubě, salát připravenej na lince, řvoucí dítě v kolíbce a Míša u pračky a sušičky… Já jsem to říkal. Tak a teď uvidím, kdy si to žena přečte: „Prosimtě, co to tam píšeš? Takhle to přece vůbec nebylo!“
Tady pro kontrolu: http://www.bezvabeh.cz/…-jarin-jarin
