Týden se nese ve znamení tropických teplot. Zvládnu trénink? Ano, zvládnul a ten nedělní dojezd stál fakt za to :-)
Po 9. 6. Dnes bych měl poděkovat těm šikulům, co se snaží už 1 a 1/2 roku rekonstruovat bytovku naproti přes ulici. Normálně jsem zase zaspal budík na 4 hodinu, ale v 5 začali dělníci rachtat lopatama a to mě vzbudilo. Tak jsem vyběhnul. 12-ti minutová rozcvička a pak intervalový běh. Dnes jsem si přidal. 60/30 mě už nebavilo, tak jsem navýšil běh na 90s a pro jistotu i chůzi na 50s. Počet opakování: 10. Celkem to šlo. Nějak mi podměřuje tepák, asi budu muset vyměnit baterku v pásu. Běh celkem vpohodě: venku bylo přijatelných 20 st., trochu mě v půlce začala bolet levá holeň, ale rozběhalo se to. Příjemný probuzení po ránu i do novýho týdne.
Út 10.6. Ve 4 vzhůru, plný energie. Dnes má být největší vedro. Radši si trénink odbydu hned ráno: 20 minut posilování. Klenba nohou, stehna, zadek, vnitřní břišní svaly i příčný, bedra, záda. To všechno díky čtyřem komplexním cvikům. Po tréninku vyrazit za kolegou, jezdíme po stavbách v celých jižních Čechách. Ve 14:00 v lese na jindřichohradecku ukazoval teploměr v autě 37 stupňů ve stínu!!! Kolegové v kanceláři si dnes užili: nefungovala jim klimatizace, takže jsme to vlastně vyhráli…
St 11.6. Ranní trénink než bude vedro. Běh/chůze, 90s/50s x 10, 8:00/12:30. Docela pohoda. Při třetím intervalu mě začala pěkně bolet pravá achilovka. Tak jsem přešel do chůze. Při 4-tém intervalu jsem se pokusil opatrně rozběhnout a fungovalo to. Tak jsem si trénink odběhal a vše bylo O.K.
Čt 12.6. VOLNO
Pá 13.6. Svitá a jdu trénovat. Venku je 12 stupňů. Takovou kosu jsem nečekal. Rozehřátí a krátký protažení, celkem 1 km chůze. Pak běh, dnes opět 90s běh/50s chůze X 10. Tempo 7:30/12:30. Pocitově vše O.K. Jsem šťastný. Všechno v mým životě je v pořádku a cítím, že se blíží významná změna a to k ještě lepšímu. Tak to totiž je s každou změnou. Trénink mě baví a mám radost z každýho dne, kdy se mi nechce trénovat a přesto se k tomu dokopu. Je to fajn pocit když víte, že jste nezahodili den, který může být klidně váš poslední, ale každopádně se už nebude nikdy opakovat.
So 14.6. Bezkonkurenčně nejlepší den tohohle týdne. Prospal jsem se 11 hodin. To je luxus, který jsem si v poslední době nemohl dopřát. Den začal boží snídaní. Blbnuli jsme s prckem. Pak jsme vyrazili na první výlet s malým: nadlábnout se na Apetit piknik. No, po příjezdu do Karlína, který byl totálně vymrtvenej, jsme zjistili, že AP bude až příští týden :o)) Tak jsme zašli do suprový kafany (můžu tady udělat reklamu??? kdyžtak to admine smaž) „Můj šálek kávy“. Je naše oblíbená. Skvěle tam vařej a vůbec super. Jenomže já neměl moc hlad, tak jsem Míše zhltnul jeden toust s rukolou a ztraceným vejcem a pak jí uzobnul trochu čoko-višňovýho dortu. Celou dobu jsem jí krad malýho a přebaloval ho, ať si odpočine, dyť ho má celý týden, že? Po příjezdu domů (přes nákup v obchoďáku – zase samý žrádlo) jsem šel v 8 večer běhat.
No, pěkně jsem se trápil. Nechápu. Teda chápu: blbě jsem pil a skoro nic nejedl. První interval a já nemohl popadnout dech. Tepovka pěkně nahoře. Druhý interval ještě horší. Dneska to bylo subjektivně (a vo to jde hlavně – to je to co si zapamatujete) peklo. Nemohl jsem dýchat, boleli mě holení kosti, jako kdyby se mi měli při každým kroku uprostřed zlomit, úplně jsem cítil jak běžím nakřivo a levou nohou dupu do země…, byl jsem bez energie: prostě se mi tam někde uvnitř nesepnul ten správný kontakt a nespustil výrobu energie (z čeho taky, že jo). Jo a ten banán co jsem si dal těsně před během, tak ten jsem celou dobu upřímně nenáviděl! Až poslední interval jsem si začal užívat. Jaký z toho mám pocit teď kolem půlnoci?: Byl to fajn den a skvělej trénink. To proto, že jsem byl celej den s 2 lidma na kterých mi nejvíc záleží a protože jsem to i přes potíže nevzdal. Stejně mě na tom tréninku nejvíc baví že to nemám zadarmo. V poslední době jsem měl hrozně jednoduchej život a já myslel, že shniju zaživa. Ne že bych vyhledával problémy, ale líbí se mi každý den/týden posouvat (i když jenom trochu a pomalu) hranice dál.
Ne 15.6. V noci jsem spal jenom 5 hodin. Nemohl jsem usnout a furt musel něco vymýšlet a zjišťovat po netu. Bylo to přesně to rozpoložení, ve kterým vymýšlím šílenosti typu: proč ještě používáme žárovky, když by šlo zařídit aby svítil vzduch, nebo proč je k praní nutná voda… Ráno jsem se probudil a cítil jsem, že bude zle, protože mám po nevyspání rejpavou náladu a hrozí, že zkazím den sobě i okolí. Měli jsme naplánovaný výlet, který spojíme s mým popobíháním, ale v rámci minimalizace prudění jsem se sebral a utekl z domu na trénink, zatímco všichni ještě spali.
Dnes nebylo žádný intervalový popobíhání po naší ulici. Došel jsem si přes město na jeden kopec, který je vlastně celý lesopark (Hostibejk se to jmenuje) a tam začal běhat. Udržovaný lesní cesty, louky semtam kopec, schody. Celkem fajn. Zapnul jsem sporttester a používal ho jenom jako dataloger. Běžel jsem jenom na pocit. Když jsem chtěl běžet, běžel jsem, když jsem nemoh, tak jsem šel. Bylo to super. V přírodě se běhá fakt líp a ani holení kosti mě nebolí. Ke konci tréninku na mě začal pískat tepák, že jsem přes limit. Ale rozhodnul jsem se, že ho neposlechnu a běžel jsem dál. A stalo se něco zvláštního. Místo abych odpadnul, tak se po chvíli přihnala vlna energie, tepovka začala sama klesat a to jsem už měl za sebou 4 km a běžel jsem do kopce. Najednou mi došlo,že bych moh běžet klidně celý den (což je samozřejmě blbost – sem byl normálně zfetovanej, že?). V tu chvíli jsem si uvědomil, že když už člověk nemůže, tak má jedinou možnost jak dál. Ještě přidat!!! Po dalším km jsem nakonec vyběhnul Z5 do města a radši si ukončil trénink. Dál jsem pokračoval chůzí přes město. Došel jsem plný energie, nic mě nebolelo a to byl zatím můj nejtěžší trénink. Jak je možný, že jsem se včera tak trápil, přes noc vůbec neregeneroval a za pár hodin tohle???
Můj tréninkový deník: http://www.bezvabeh.cz/…-jarin-jarin
