Poněkud nepříjemné dusno a všudypřítomné létající chmýří z topolů bylo jediným záporem jinak fantastického běžeckého svátku v Kojetíně. Tak si představuji báječnou pohodu s kamarády v nedělním dopoledni. A ty koláče. Ty psaly.
Asi proto tak spěchal do cíleTomáš Steiner /AK Drnovice – 33:02/, že mu nikdo nestačil, aby se do nich mohl s gustem zakousnout. Delší dobu mu sice na trati sekundoval Martin Kleibl /Slovan Podlesí – 33:22/, ale i on nakonec neudržel Tomášovo strojové tempo. Třetí pak doběhl nezmar Josef Sedláček /Bike Kamík Tučapy – 34:11/, který v sobotu zvítězil na Kokina běhu v Olomouci Chomoutově.
Podobně strojovým tempem jako vítěz mužů běžela i Jarmila Palíšková /SK Salix Grymov – 43:47/ a též nedala soupeřkám žádnou šanci. Druhá skončila Luba Konečná z Ludvíkova /45:07/ a třetí smolařka Kristýna Chmelková /Liga 100 Olomouc – 46:12/, která klusala se sádrou na ruce.
V Kojetíně se běželo podruhé
Hanácká kojetínská desítka se po loňském vydařeném ročníku běžela podruhé a opět byla pro běžce připravená trať v typické hanácké rovině částečně po asfaltu a místy pak po šotolinovém podkladu.
Dva okruhy kolem rybníka Pod Hrází a průběhem nádhernou alejí s vesměs vzrostlými jasany s náběhem v prvním kole a doběhem do cíle v nedaleké loděnici, kde bylo perfektní zázemí celé akce, daly téměř 10 km. Navíc je trasa většinou ideálně schována mezi stromy, takže byla radost tam běžet. K tomu všemu samozřejmě, také bohaté občerstvení velmi příznačné pro zdejší srdečné a otevřené obyvatele. Prostě závod v Kojetíně opět neměl chybu a Jardovi Bělkovi a jeho pomocníkům se zase vydařil.
Radost až do rána
Tak by se dala nazvat a využít pohodička, kterou poskytla nádherná sportovní akce v Kojetíně, kdyby na to byl čas. Poležet si u řeky Moravy, cpát se koláči, sem tam si něčeho loknout, to podle chuti všech, možnosti tam byly a bezvadně si pokecat třeba i o běhání.
Tak nějak to vypadalo v loděnici a k závodu se ani nejlepší moc nevyjadřovali. Horko těžko jsem z nich něco doloval. Ale přece jen pár vět z nejlepších vypadlo, tak je teď tady zprostředkuji.
„Bylo dusno, moc dobře se mi nedýchalo,“ přiznal se Tomáš Steiner. „Měl jsem trochu jinou představu o tom, jak se tady dnes tréninkově proběhnu, ale úplně ideálně mi to tedy nesedlo.“
„Mám naražená žebra po pádu a docela dost mi to vadí při dýchání,“ řekl Martin Kleibl v cíli. „Tak jsem se snažil běžet spíš opatrně.“
„Měl jsem dnes jít stupňovaný běh,“ kroutil hlavou při kávičce s koláčem v ruce Pepa Sedláček. „Jenže co chceš stupňovat, když jsme měli první kilák hrubo pod 3:20 a ještě v těch zatáčkách v terénu kolem rybníka. Navíc jsem měl v nohách včerejší závod, tak jsem dnes doběhl jen, jak to šlo.“
„Naběhané mám dost, ale chybí tam kvalita,“ konstatovala Jarmila Palíšková.
„Ani není teď moc času, protože dojíždím denně do práce a zpět 240 km. To zabere také nějaké ty hodiny navíc, takže se s tím nedá nic dělat.“ „Krásná trat, super závod. Jen škoda, že to nebyla úplně přesná desítka,“ sdělila mi u auta Luba Konečná.
„Já mám letos strašnou smůlu,“ hodně smutně mi řekla Kristýna Chmelková. „Nejdřív zánět šlachy v kotníku. Pak jsem šla večer z práce a zakopla o natažený drát na chodníku. Nepodařilo se mi to ustát a po pádu na ruku jsem si zlomila kost v dlani, takže mám teď ještě navíc i sádru,“ ukázala mi na zafačovanou ruku. K tomu se dá říct snad jen to, že všechno zlé je pro něco dobré a určitě nastanou lepší časy. Já v to věřím.
Co víc dodat. Fantasticky uspořádaný závod, skvělá atmosféra, plno kamarádů, perfektní zábava, dopoledni v Kojetíně prostě nic nechybělo. A ty koláče teda psaly. To musím zdůraznit znovu. Proto budu raději jezdit na takové nádherné pohodové závody, než na monstr podniky dělané pro byznys. Tak tedy tisíceré díky našim kamarádům a pořadatelům, že jsou tuhle radost pro nás schopni zorganizovat.
