Poněkud dusné počasí přivítalo v Perné dopoledne běžce, co se odhodlali vyběhnout na Děvín a prohlédnout si krásy Pálavy. A určitě nelitovali. Vidět bylo do daleka a také zdejší nádherná příroda stála určitě za trochu námahy. Je pravda, že při Běhu na Děvín je jí potřeba poněkud víc, ale co se dá dělat. Nahoru to jinak bohužel nejde.
A právě do vrchu to dnes šlapalo ze všech nejlépe Petru Pechkovi /TJ Maratónstav Úpice – 41:31/, který v sebězích zaútočil na velmi dobře běžícího Pavla Hrdinu /AK Perná – 42:15/ a získal tak na něj v těchto pasážích rozhodující náskok, který pak udržel až do cíle. Třetí místo vybojoval chytře běžící Ladislav Kučera /Iscarex Česká Třebová – 44:21/, který zase ve stoupáních utekl nejlepšímu veteránovi Aleši Palkovi /VSK Univerzita Brno – 44:56/.
U žen byla favoritka jasná. Pavla Schorná /TJ Maratónastav Úpice – 47:12/ předvedla všem, že to s návratem na závodní dráhu po narození potomka myslí naprosto vážně a doslova deklasovala celé ženské startovní pole. Mimochodem, i mezi muži doběhla na neuvěřitelném osmém místě a až za ní skončil například vítěz kategorie mužů nad 50 let a výborný vrchař Aleš Stránský.
Ovšem velmi dobře běžela také Martina Vévodová /AK Perná – 52:37/. Druhé místo brala naprosto zaslouženě. Za ní proběhla cílem na Děvíně jako třetí Lenka Jančaříková AAC Brno – 55:09/, ovšem fantastický výkon předvedla Blanka Paulů /TJ Maratónstav Úpice – 55:38/ která si doběhla pro čtvrté místo v absolutní pořadí mezi všemi ženami.
Rodinné závody v Perné
V Perné se běhají dva závody. Jeden poslední sobotu před Štědrým dnem, Běh pod Pálavou, a druhý pak koncem jara a tím je Běh na Děvín. Letos proběhl již 17. ročník tohoto běhu do vrchu, který figuruje i ve vrchařském seriálu, v Maratónstav Českém poháru v bězích do vrchu. Krásná, ale náročná trasa závodu opravdu stojí za to.
Sice na trati v délce 9,1 km nastoupáte celkem 691 metrů, ale ty výhledy, pokud budete schopni vnímat krásu zdejší přírody při tom šplhání na Děvín, nikde jeden neuvidíte.
Za roky pořádání zdejších závodů stojí především František Kolínek s celou rodinou a s některými z místních bývalých výborných běžců. Díky jim se také do Perné jezdí nejen za závody, ale hlavně za zážitky. A na Pálavě se toho dá zažít. To mi věřte.
Jak to viděli ti nejlepší?
„Po maratónu v Praze to ještě není ono,“ přiznal se Petr Pechek. „Pořád to cítím v nohách a hlavně do kopců jsem dnes ztrácel. Proto jsem se snažil získat náskok právě v sebězích a to se mi nakonec taky podařilo.“
„Do kopce jsem byl lepší,“ trochu mrzelo Pavla Hrdinu, „ale já se nedokážu pustit z kopce dolů tak rychle jako Petr a to dnes rozhodlo. Už se mi ho nepodařilo potom dotáhnout.“
„Běžel jsem s Alešem Palkem,“ hodnotil závod Ladislav Kučera. „On to pustil dolů v první půlce neuvěřitelně rychle. Tak jsem se ho držel a po náběhu do druhé poloviny závodu jsem se cestou nahoru od něj odpoutal a celkem bez problémů si třetí místo už pohlídal.“
„Nevěděla jsem, co od sebe mám čekat,“ usmívala se spokojeně Pavla Schorná. „Přece jen to byl první kopec po porodu a tak jsem si rozběhla závod rozumně již od začátku. Ale šlo mi to výborně a myslím, že jsem měla dost slušnou rezervu. To je potěšující. Teď už vím, co si můžu dovolit příště.“
„Já už kopce vůbec neběhám, tak jsem ani nevěděla, jak mi to půjde,“ konstatovala Martina Vévodová. „Nakonec mě samotnou překvapilo, jak se mi běželo dobře a taky, že jsem nikde neměla větší krizi.“
„Já na kopce nemám vůbec naběháno, proto jsem překvapená, že jsem to dnes tak slušně zvládla,“ řekla mi při hledání dcery Lenka Jančaříková, protože ta někde zmizela a nečekala tam, kde měla. Nakonec se nalezla na dětském hřišti a všechno dobře dopadlo.
Ostatně jako celé sobotní dopoledne na Pálavě. Což je zde ovšem normální. Tady jsou závody vždy parádní a myslím, že v Perné jsou vždy všichni běžci mimořádně spokojení.
