V Čehovicích, malé obci nedaleko Prostějova, se po ránu objevilo až překvapivě velké množství běžců. Nový závod Čehovská desetitisícovka prostě táhl. Sice nikdo přesně nevěděl, do čeho jde, ale o to je to pak v celkovém kontextu zajímavější. A je pravda, že jeden velký okruh po polních cestách v okolí obce se pořadatelům opravdu povedl. Jediným problémem bylo bláto, který po současných deštích vytvořilo místy pro závodníky velmi náročný terén.
S tím se nejlépe vypořádal Tomáš Blaha /AK Kroměříž – 35:44/, který se ve druhé polovině závodu odpoutal od čela startovního pole a s přehledem si doběhl pro historicky první vitězství ve zdejším závodě. Druhý se v cíli objevil Pavel Dvořák /BK Prostějov – 37:05/, ten si ideálně rozvrhl pro tak naročný terén síly, třetí pak Jiří Matoušek /AK Drnovice – 37:44/ a čtvrtý potom Lukáš Koudelka /AK Drnovice – 38:51/.
Mezi ženami se držely spolu až téměř do sedmého kilometru Silvie Divišová /AK Drnovice – 45:15/ s Marií Hynštovou /AK Drnovice – 46:04/, tam potom Silvie využila zaváhání Marie na blátivém podkladu trati a své pronásledovatelce se utrhla. Do cíle pak už jen postupně náskok zvyšovala. Třetí skončila Luba Konečná z Ludvíkova /47:50/. Čtvrté místo obsadila Jaroslava Šlahařová /Liga 100 Olomouc – 50:13/, která má po výborně zaběhnutém maratonu v Salcburku formu.
Nový závod na Prostějovsku
S novými závody se roztrhl pytel. Přibývá jich víc jako běžců, ale rozhodně to není na škodu. Každá taková akce je pro dobrou věc a tu je třeba podpořit. Právě Čehovská desetitsícovka, která je také zařazená do Velké ceny vytrvalců Olomouckého kraje má všechny předpoklady zajistit si trvalé místo mezi stabilními závody tohoto regionu.
Je zajímavé, že na Prostějovsku, kde byla pro běžce téměř mrtvá zóna, něco jako bílé místo na mapě za starých časů s nápisem: „Zde jsou lvi,“ tak daleko to dopracoval místní atletický oddíl a stejně si vede i ten ve Vyškově, se začíná něco dít a oživuje se spontánně běžecké hnutí v širším měřítku. A to je sakra dobře. Moc dobře.
My běžci se musíme o sebe postarat sami a nechat atletické oddíly, ať si jdou svojí cestou. My už k nim de facto nepatříme a oni o nás nemají zájem, jak je vidět i při organizaci jejich soutěží.
Ať se pak nediví, že nemáme špičkové běžce. Proč se honit někde na dráze za vteřinkami, když jsme jim ukradení. Lepší je si závodit pro dobrý pocit a z radosti z běhu, než se stresovat někde na tartanu. To je můj názor a nebojím se ho vyslovit. Klidně mě za něho můžete ukamenovat.
A právě nový závod v Čehovicích je zrovna ten, který do kamarádské a pohodové sportovní akce bezesporu patří.
Krásná trať, jen počasí ji trochu pokazilo
To znělo unissono ze všech úst. A je pravda, že se trasa musela líbit. Jen déšt ji poněkud znesnadnil, ale podmínky měli všichni borci stejné, takže bylo na každém z nich, jak se s nimi dokáže vypořádat.
Tomáš Blaha to zvládl dokonale: „Ze začátku jsem se nikam nehnal, ale pak jsem nastoupil a nikdo z kluků se mě nedržel. Proto jsem si bežel jen svým tempem a docela v pohodě doběhl do cíle první.“
„Já v takových terénech běhám rád,“ přiznal se Pavel Dvořák. „Trať mi seděla a byla hezká. Taky jsem se nenechal vyprovokovat Tomášovým trhákem a to se mi vyplatilo.“
„Já jsem se právě s Tomášem držel a pak mi najednou došlo,“ konstatoval zklamaně Jirka Matoušek. „Kdybych běžel s Pavlem, asi bych dopadl lépe.“
„Měla jsem jen silniční boty,“ ukazovala Silvie Divišová na své maratónky, „proto mi to dost klouzalo. Tak jsem nikam nespěchala a jen se vezla za chlapy, co běželi přede mnou. Určitě jsem měla dost velké rezervy.“
„Dnes to bylo trochu lepší než v úterý na Hraběnka cupu, ale pořád tomu něco chybí,“ kroutila nespokojeně hlavou Marie Hynštová.
„V tom blátě jsem skoro nemohla běžet,“ smála se vysoká Luba Konečná, „ale jinak se mi trať líbila. Kdyby bylo sucho, běželo by se tady nádherně.“
Takhle přesně to viděli skoro všichni vytrvalci, kteří přijeli do Čehovic pro body do Velké ceny vytrvalců Olomouckého kraje a nebo se jen tak ze zvědavosti proběhnout. A rozhodně nikdo neodjížděl zklamaný.
Za to je potřeba samozřejmě poděkovat pořadatelům, neboť i přes první ročník Čehovské desetitisícovky jim vše celkem klapalo. A právě díky tomu si udělali dobré jméno pro příští roky a mají na čem stavět.
