Ideální běžecké počasí přivítalo závodníky všech kategorií ráno v Černé Hoře. Po včerejším dešti se nádherně pročistil vzduch a byla radost se jen tak proběhnout v lesích nad Černou Horou. Potěšení kazil snad jen v jedné části trasy smrad z pivovarnického sladu. Ale to se dalo přežít. I mě zdejší příroda zlákala si trať alespoň proběhnout.
Když se na start hlavního závodu postavil Jan Kohut /Mizuno Team – 35:05/, nebylo pochyb, kdo si přijel do Černé Hory pro vítězství a pro tradiční soudek zdejšího piva.
I za ním bylo pořadí jasné. Druhý absolutně doběhl veterán Petr Kotyza /VSK Univerzita Brno – 35:09/ a třetí pak ze stejného oddílu Petrův svěřenec Vojtěch Grün /35:13/. Již podle dosažených časů vidíte, že i první tři běžci si závod jen užívali.
Mezi ženami potvrdila jednoznačnou roli favoritky brněnská Lenka Jančaříková /19:50/, která běhá na jaře ve skvělé formě. Ovšem překvapením bylo umístění na druhém místě absolutně, jelikož druhá doběhla Andrea Kohutová /Relax fit team – 20:05/ a až třetí pak Lucie Nedomová /20:27/ z nedalekých Lysic.
A protože Lenka Jančaříková je již veteránka, tak Andrea vlastně zvítězila v nejmladší kategorii žen a veze si domů též soudek piva. U Kohutů bude veselo.
Na pořádání Běhu černou Horou se už vystřídaly generace
Je to tak. 56. ročník se běžel již letos v Černé Hoře. To je neuvěřitelná doba, co se tento závod pořádá. Kolik obětavých lidí z Černé Hory a okolí už u toho bylo. A co všechno museli zvládat, aby se závod udržel při životě po celá ta dlouhá léta. A myslím, že pořád je u toho místní Sokol a určitě i velmi dlouho Pivovar Černá Hora.
A stále se jim daří, protože závod se těší po celé roky velké pozornosti a pokaždé je zde velká účast závodníků již od těch nejmenších dětí. Dospělí muži zde běží v posledních letech 4 okruhy v délce 2,3 km, tedy v součtu 9,2 km, a ženy pak si dají jen kola dvě.
Pamatuji to z dob dávno minulých i jinak. Hlavně v tom, že zde běhávali tenkrát velmi oblíbení muži mílaři, ale to už je strašně dávno a ruku do ohně bych za délky a změny tratí za ty roky fakt nedal. Přece jen sem jezdím víceméně sporadicky.
S úsměvem na rtech
Asi tak by se daly klasifikovat výkony nejlepších běžců letošního ročníku Běhu Černou Horou. A možná nejen těch prvních, ale myslím, že téměř všichni k tomu přistoupili obdobně. Samozřejmě až na děti, ty se rvaly o každý metr. Tak to má být.
Přesně tohle mi také potvrdil Honza Kohut: „Předchozí dva dny jsem měl tvrdé tréninky na dráze, tak jsem si sem přijel jen vyklusat. Udělali jsme si z toho na čele takový příjemný polední výběh.“
„Cestou jsme si i povykládali,“ doplnil nás se smíchem dobře naladěný Petr Kotyza, kterého už přestalo trápit zranění z Vacenovic. „Noha drží, to je důležité, ale i tak jsem to nezkoušel nějak moc přehánět.“
Zato Vojta Grün byl po závodě docela otrávený: „Vzal jsem nové boty s nízkou patou. Běželo se mi v nich ze začátku výborně, ale pak mi povolilo lýtko a byl jsem rád, že jsem aspoň doklusal do cíle.“
Jo minimalistické boty nejsou pro běžce to pravé ořechové, já to tvrdím od začátku této módy. Řada lidí se už po ošklivých zraněních poučila a vědí, že mám pravdu.
Také Lenka Jančaříková se v doprovodu svých ratolestí spokojeně usmívala: „Jenom jsem si dnes závod v poklidu odklusala. Nebylo proč se hnát a navíc je v lese krásně, tak jsem si to naplno vychutnávala.“
To svým vítězstvím hodně překvapená Andrea Kohutová po poznámce od komentátora závodu při vyhlašování nejlepších žen, že pivo se má odevzdávat trenérům, seskočila ze stupňů a automaticky nesla soudek z Pivovaru Černá Hora Honzovi Kohutovi. Řekl bych správný přístup. Taky bych to chtěl jako trenér někdy zažít.
Jak jsem řekl v úvodu. U Kohutů bude dnes veselo. A veselo bylo i v areálu fotbalového stadionu v průběhu celého sportovního dopoledne, protože v Černé Hoře to vždycky žije.
A pozor! Nezapomeňte si zapsat dnešní běh do tréninkového deníku.
