Duben byl z mýho pohledu hodně zajímavej. Tři fáze: rozjezd, zintenzivnění, výpadek. Zase jsem se o sobě, svým tělu, mysli a srdci něco dozvěděl.
Trénink 4. – 17. 4.
V pátek 4. 4. jsem byl u Adélky, která se stala mojí trenérkou a vymysleli jsme cviky pro posílení propadlý klenby chodidla a na posílení vnitřních svalů břicha, zad, ramen. Tzn.: těch neviditelnejch, ale nejdůležitějších dělníků stability těla. Dál jsme naplánovali cviky pro zvýšení kondičky a všechno to nafilmovali na můj telefon, abych si vzpomněl i po týdnu jak cvičit. Taky jsme rozepsali tréninkovej plán. Já jsem předal Adélce kompletní výpis z mýho tréninkovýho deníku a hlavně soupis jídelníčku od začátku března. S domácíma úkolama jsme se oba rozešli do další seance, která měla být 17. 4.
Začal jsem cvičit posilování dle tréninkového plánu (dále TP). Ze začátku to bylo fakt dost namáhavý. Dokud to člověk nezažije, tak netuší jak je uvnitř ochablej. Už chápu jak je možný, že na ulici potkávám mladý a relativně vysportovaný lidi, který choděj jak zombie, maj různý nesouměrný pohyby, vytrčený kotníky, nahrbený ramena… Někdy se podívejte okolo sebe. S tím se bude muset hned něco začít dělat…
Postupně jsem dokázal lépe držet tělo v těch správnejch pozicích. Takže celkem spokojenost. S intervalovým cvičením to už bylo horší. Jak jsem později zjistil, tak jsem měl naordinovaný HIIT (high intensity interval training). Nebyl jsem ale schopnej se dostat do tý správný tepovky. Důvod byl prostej: biomechanika. Nemohl jsem dělat různý leho-výskoky (s činkama) tak rychle jak bych potřeboval, protože jsem se bál, že si vyhodím lopatku, nebo nějaký obratel… Tepovka se mi pohybovala cca prům./max. = 110/140 BPM, což je fakt málo.
Trénink 17. – 23. 4.
Cvičení u Adélky bylo ve znamení hodnocení. Už měla prostudovaný moje tréninkový data ze sporttestru a věděla, že HIIT pěkně šulim. Hned jsme se domluvili na úpravách cviků, tak abych si neublížil. Praktická ukázka, no spíš 10-ti minutový zostřený HIIT namístě, mi předvedla, jak mám trénovat a mě došlo, že tady končí sranda a fakt se konečně zapotím :-)
Pak lehce znervózněla: „Tak jsem si prostudovala ten váš jídelníček. No, já nevím, co vám na to mám říct. Tam je prostě všechno špatně! Ta pravidelná nepravidelnost. A ty snídaně: prosimvás, polívka a guláš, to děláte ve slévárně?“ Jednoduše jsme se domluvili, že nebudu nic počítat (kalorie), ani si počítat gramáže kolik čeho dávám (tuky, cukry, vláknina, bílkoviny, minerály…). Je fakt, že to se nedá dělat pořád a hlavně to člověka nebaví a znechutí mu to jakýkoliv pokus o životosprávu. „Jednoduše si představte talíř a rozdělte si ho na ½ bílkovin a ¼ zeleniny a ¼ sacharidů. Prostě netučný maso, nebo třeba tofu, fazole, sejra…, zelenina navečer s míň sacharidama a příloha: brambory, těstoviny, rýže, pečivo.“ To je jasný jako facka. To se fakt dá uhlídat. Dál jsme se dohodli, že není nutný si nervózně hlídat svačinky a každý 2–3 hodiny do sebe něco ládovat. Prostě podle hladu: 4 – 6 jídel denně. Pro mě jsou stejně 4 jídla málo :-)
Vše domluveno, trénink pokračoval podle TP, viz. fotogalerie pod článkem. Posilování probíhalo dobře, jóga, procházky. HIIT už konečně standardně průměr/max. = 130/155 BPM. Krása.
Trénink 25. – 30. 4.
V pátek 25.4. jsem měl pokračovat tréninkem, ale nechtělo se mi. Přesunul jsem si ho na sobotu, pak na neděli a už jsem se vez! Jako odnaučenej alkoholik co si dá Jenom Jednoho Panáka To Přece Nemůže Vadit. Tohle se ještě skombinovalo s nechutenstvím, který mě postihlo už 21. 4., když jsem jel v celkem intenzivním tréninku. Otevřel jsem lednici a: maso – fuj, mléčný výrobky – se pobleju, uzeniny – copak sem sebevrah! Otevřu chlebník a tam samý pečivo – „Víš, co tam je Éček a tyvole ty plesnivý mouky, to by žral jenom debil!“ A postupně mě chytala taková depka: že kašlu na trénink, že sem tlustej jak prase a jak mě bolí hlava a znovu se mi vrací bolest kostrče…
No užil jsem si. Spouštěčem byl evidentně ochuzený jídelníček, který se projevil nedostatkem energie, což vedlo k výpadku tréninku, bolesti hlavy, nasranosti a znechucení nad vlastní slabostí a nedostatkem motivace. V úterý 29. 4. mi to všechno došlo a začal jsem se dávat dokupy. Původně jsem chtěl úplně skončit a na středu se vymluvit, že k trenérce nejdu. Ale v nějakým pudu sebezáchovy jsem to neudělal a ve středu šel na trénink. Byl hodně povídací a pomoh! Jo a taky jsme se učili správně chodit.
RADA TRENÉRKY PRO VŠECHNY ZAČÁTEČNÍKY, KTERÁ JE SUPER: „Když se vám něco podobného stane, a že se to někdy přihodí každému, tak si dejte nějaký dlouhodobější cíl. Neskončete nadobro! Řekněte si: O.K., dám si na týden, dva pauzu a od dne XY začnu. Tělo si odpočine, hlava si to porovná, duše se polituje a pak to začne znovu, líp a trvaleji.“
„A s touto bombou na závěr se spolu rozloučíme.“ – Jeremy Clarkson, Top Gear.
P.S. Od května už zase trénuju, dokonce běhám. Sledujte blog. Od konce týdne sem budu sypat dojmy každý tréninkový den.
