Dovolím si provést shrnutí svých poznatků a zkušeností s tréninkovým plánem Jak se připravit na svůj první 5 km běh.
I když se mi nepovedlo dodržet cíl, tedy uběhnout 5 km za 30 minut, povedlo se mi získat určité návyky potřebné pro další běžeckou přípravu.
Všem co se budou snažit jako já opět začít běhat a jedno z jakého důvodu, u mě to byla snaha o zlepšení kondice a v neposlední řada nutnost snížení tělesné hmotnosti. Ta mne již začala omezovat a mít nepříznivý vliv na můj zdravotní stav psychiku a sebevědomí.
Díky tomu jak „rejža“ sestavil plán, jsem byl po jeho absolvování schopen bez problémů uběhnout v mém vlastním tempu 5 km a dokonce jsem dal po mnoha letech i kilometrů 10, což mě poměrně dost motivovalo.
Běžeckou přípravu jsem pojal jako trénink na koloběžkové závody, kterých jsem se již v letošním roce také zúčastnil. Bylo to opravdu správné rozhodnutí, protože jsem trať byl schopen absolvovat bez fyzického kolapsu, který by jistě následoval bez běžecké přípravy.
Protože patřím ke skupině lidí, co pořád něco analyzuje, porovnává, měří a jinak vyhodnocuje, se zavedením tréninkového deníku se mi vytvořila potřeba do něj také psát a kochat se svými i když „chabými“ výkony. Na druhou stranu je povzbudivé, když se sami překonáte a uběhnete 10 km v kuse a po zbytek dne jste nabití dobrou náladou, energií, místo úplného vyšťavení.
Musím se přiznat a tímto si dovolím ze své osobní zkušenosti varovat začátečníky, hlavně ty jako já s nadváhou, hlavně začněte pomalu i když se vám bude zdát, že vydržíte více.
Při plnění plánu jsem zjistil, že mi vyhovuje absolvovat i 4 běhy týdně, paráda. Pak jsem si řekl „tý jo“ co zkrátit čas, ať se také můžu pochlubit dobrým výsledkem, tepovka tedy zatím ještě nic moc, ale cítím se dobře, tak jsem si neuváženě řekl, pokusím se zaběhnout těch 5 km v kuse v co nejvyšším tempu. Stalo se, dal jsem 5 km za 32 min., ale mé pravé koleno začalo bolet a otékat.
Co s tím, radil jsem se s kamarády, které jsem před tím neposlouchal, když říkali, musíš pomalu, a nepřeháněj to, nutná je regenerace a strečink. No teď už se snaž koleno masírovat a protahovat, aby se ty vazy uvolnily. Otok splaskne a až to bude dobré začni zase, ale už opravdu s rozumem. Ber toto jako varování, všechno má svůj čas.
Musím jim dát za pravdu, od té doby vyklusávám na pohodu, i když některé běhy jsou rychlejší jiné naopak pomalé, ale pořád se snažím být v pohodě. Sporttester, který používám, neslouží úplně na 100% a občas mne pozlobí, neukazuje správně, beru ho jako podpůrného pomocníka, abych i na dále pozoroval své tělo a jeho reakce na zatížení.
Tréninkový plán jsem ukončil 13.dubna regeneračním během po závodě koloběžek ve Františkových Lázních, 5 km za čas 33:47 min. Od té doby jsem běhal vzdálenosti 5 a 10 km, vždy tak 3 x do týdne s tím, aby tam byla alespoň jedna 10 km distanc. Časy se pohybovaly v průměru okolo 32 min. na 5 km.
Protože mi zase otrnulo a cítil jsem se dobře, jak na těle tak na duchu, rozhodl jsem si změřit svůj čas na 5 km tak, jako bych se pokoušel běžet na závodě. Proto jsem 28.dubna po práci v dobré náladě vyběhl a pokusil se běžet co to půjde s tím, že se budu snažit co nejvíce běžet v pásmu do 80 % TF. No zbytek kvůli tempu a silám co to půjde, povedlo se a udělal jsem si svůj osobní rekord – dal jsem 5 km za 28:16 min.
Tím jsem splnil cíl tréninkového plánu od gauče ke kouči, po běhu výborný pocit bez jakékoliv bolesti kolene či něčeho jinak nepříjemného. Dalším nezanedbatelným faktorem je, že má tělesná váha se nyní pohybuje od 99 do 101 kg, což byl také jeden z mých cílů, dostat váhu pod 100 kg.
Na závěr bych chtěl říci všem, co budou jako já hledat cestu ke sportu a dobrému pocitu ze sebepřekonání – ano toto je cesta, kterou je možné se vydat.
Je nutné pouze naučit se poslouchat své tělo, nepřeceňovat se, nespěchat, nebát se zeptat zkušenějších kamarádů (sportovců pokud je ve svém okolí máte) nebo tady na webu.
Všem co se pokusí o něco podobného jako já, přeji pevnou vůli a mnoho úspěchů, není to lehké, ale stojí to za to, budete sami na sebe pyšní.
