Zima, studený vítr a doslova hnusná kosa. Tak přivítaly po ránu Tučapy závodníky všech věkových kategorií.
Ale také třicátý ročník místního závodu přijeli podpořit sportovní legendy Jarmila Kratochvílová a Lada Kozlíková, takže to bylo takové menší překvapení od pořadatelů k významnému jubileu tohoto závodu. A též přijelo hodně běžců, co si i v takovém počasí přišli otestovat svoji formu. Od nejmenších dětí až po úctyhodné veterány.
V hlavním závodě, 10,4 km dlouhém a po většinu trati proti větru, se nejlépe dařilo Martinovi Kučerovi /33:26/, který dopomohl svému bratrovi Lukášovi Kučerovi /33:46/, oba VSK Univerzita Brno, ke druhému místu, protože jejich bratrské spolupráci další dvojice v pořadí nestačila. Ze třetího místa se nakonec radoval Tomáš Steiner /AK Drnovice – 34:07/, který v seběhu z kopce v Nemojanech utekl též výborně běžícímu Pavlu Hrdinovi /AK Perná – 34:30/.
První dvě ženy se také držely dvě třetiny trati pospolu. I když kus před nimi odběhla výborný závod na jedno kolo, tedy 5,2 km, juniorská triatlonová reprezentantka Pavlína Poláčková. Ovšem celou trasu mezi ženami nakonec ovládla Martina Vévodová /AK Perná – 42:12/, která v posledním kopci odskočila Ireně Pospíšilové /AHA Vyškov – 43:00/. Třetí doběhla opět výborná Ivana Martincová /Moravská Slávia Brno – 43:37/.
Tradice, obětavost a pořadatelská osobnost. To jsou Tučapy
Již neuvěřitelných 30 let pořádá Vlastimil Brandýs ve spolupráci s TJ LRS Vyškov a obecními úřady Tučapy a Nemojany Tučapskou desítku, memoriál Františka Košťála. Tomu se říká obětavost jeho i rodiny, bez níž by tento rodinný podnik ani být nemohl.
Bez takových obětavců bychom byli ochuzeni o hezkou řádku pěkných závodů po celé republice.
Tučapy a Nemojany jsou proslulé svými dvěma okruhy přes obě sousední obce. Jeden měří 5,2 km, a rozhodně to není lehká trať, neboť přestože vede celá po silnici, pěkně se vleče. Navíc je okořeněna nepříjemným stoupáním v Nemojanech, se kterým mají co dělat v zimě autobusy i auta.
Závod je zařazený do okresní soutěže Dlouhá míle pro děti a mládež, protože pro dospělé byla tato soutěž zrušená, tak je nově Tučapská desítka započítávaná do Vyškovské běžecké tour, kterou se snaží AK Drnovice zachránit běžecké hnutí na Vyškovsku.
Zima a vítr byl nepříjemný šok
Po ránu to bylo opravdu šok pro všechny, to jsem slyšel ze všech stran, ale naštěstí aspoň nepršelo. Což na druhou stranu je zase chyba, protože u nás už nepršelo několik měsíců.
Ale pro běžce to bylo dobře. Příroda je na tom už hůř. Alespoň ve srážkovém stínu pod Liliovou horou, pod níž se Nemojany rozkládají.
Taká Martin Kučera se v takové zimě necítil moc dobře: „Jsem ještě pořád nachlazený, tak doufám, že to dneškem zase nedorazím. Ale překvapivě na to se mi běželo dobře. Dokonce jsem Lukášovi utekl už dřív, než jsem chtěl. Ale pořád mám v přípravě trochu zpoždění. Snad to brzy doženu.“
„Ve druhém kole v kopci jsem už nestačil,“ přiznal se bez obalu Lukáš Kučera. „jenže už jsem měl dostatečný náskok a tak jsem si ho jen pohlídal až do cíle.“
„Konečně jsem tady nepřekopl začátek a vyplatilo se mi to,“ spokojeně se usmíval Tomáš Steiner. „Nikam jsem se nehnal, díky tomu jsem se na této nepříjemné trati a proti větru nekousl hned na začátku jako obvykle a parádně se mi běželo po celou dobu až do cíle. Snad to tak bude vypadat už i dál. Poslední moje výkony mě moc nenadchly.“
„Nechápu, jak Tomáš z těch kopců může běžet tak rychle,“kroutil hlavou Pavel Hrdina. „Vůbec jsem se tam nechytal.“
„Běželi jsme s Irenou spolu,“ probírala vývoj v závodě Martina Vévodová. „V posledním kopci jsem trochu zrychlila a tam jsem se utrhla a pak do cíle už jen kontrolovala odstup. Ale běželo se mi dnes fakt dobře.“
„Ještě to není ono,“ potvrdila Irena Pospíšilová, která se vrací na závodní dráhu po druhé mateřské dovolené. „Už se to sice pomalu lepší, jen to bude chtít ještě trochu času, ale věřím, že se budu zlepšovat zase velmi rychle.“
„Konečně mě nic nebolí,“ usmívala se spokojeně Ivana Martincová. „Toto byl první závod po zranění, kdy jsem už běžela. Tak doufám, že mi tu už vydrží.“
Nakonec i přes teplotní šok měly Tučapy tu svoji klasickou rodinnou pohodu, kvůli které sem již řadu let jezdí hodně běžců a určitě přijedou také další roky, jak si přál v závěru závodu Vlastík Brandýs, pro kterého je Tučapská desítka jako jeho další dítě.
