Když se u prezentace Běhu výstavištěm Flory začaly štosovat řady zájemců o start, dalo se tušit, že všechno nevyjde podle představ pořadatelů ani závodníků.
Samozřejmě, že přes 170 startujících, kteří přišli většinou na poslední chvíli, udělalo dost velkou čáru přes rozpočet závodní kanceláři, proto se prezentace nepodařila stihnout v reálném čase a start se musel posunout o 45 minut. Což ovšem velmi vyhovovalo Tomáši Blahovi /AK Kroměříž – 30:55/, který jako obvykle přijel mezi posledními a díky posunu startu se po dlouhé době pořádně před závodem rozcvičil. A šlo mu to k duhu.
Před náběhem do třetího kola utrhl i do té doby za ním běžícího Tomáše Steinera /AK Drnovice – 31:34/a s se slušným náskokem si doběhl pro vítězství. Třetí mezi muži doběhl naprosto rovnoměrně běžící Josef Sedláček /Bike – Kamík Tučapy – 32:34/.
Marie Delingerová /3702/ ze Šternberka se pak již od startu začala vzdalovat všem ženám závratným tempem, aby v cíli měla před druhou Janou Matějíkovou /Liga 100 Olomouc – 40:17/ víc jak tříminutový náskok. Kristina Chmelková /Liga 100 Olomouc – 40:41/ pak potvrdila svoji současnou výbornou formu, neboť v nabitém, startovním poli dokázala doběhnout na třetím místě.
Ve Smetanových sadech v Olomouci se běželo již po šestatřicáté. Je to neuvěřitelné, ale je to tak. Jako dorostenec jsem tam kdysi běžel svůj první závod na silnici a málem nedoběhl.
Teď už je z toho 36. ročník Běhu výstavištěm Flory Olomouc a za ty roky se na tomto závodu vystřídala řada pořadatelů. V poslední době převzala štafetu Liga 100 Olomouc. Závod je samozřejmě zařazený do Velké ceny vytrvalců Olomouckého kraje a zároveň se v něm sbírají body také do Středomoravského běžeckého poháru Karla Pikala. V hlavním závodě běželi vytrvalci tři okruhy v celkové délce 9,6 km a příchozí si pak zkusili jedno kolo, tedy 3,2 km. Trať vedla všemi zákoutími i hlavní třídou Smetanových sadů a není tak dokonale rovinatá, jak by se dalo v Olomouci čekat.
Škoda posunutého startu
Toho litovali snad všichni běžci, protože přece jen je posun vyvedl z tempa a rozcvičení na závod pak již nebylo ideální.
„Přijel jsem po noční směně a překvapivě se mi běželo dost dobře,“ přiznal Tomáš Blaha. „Sice jsem toho měl v závěru už dost, ale zvládl jsem to až do cíle.“
„Měl jsem již od startu ztuhlé nohy, protože jsem se rozcvičoval příliš brzy a dost jsem tím čekáním vyšel z tempa,“ konstatoval docela zklamaně Tomáš Steiner. „Jakmile jsem zrychlil, tak to prostě už nešlo.“
„Tak bych si představoval běžet maratón v Salcburku,“ smál se dobře naladěný Pepa Sedláček. „Sice mě trochu v prvním kole chytly křeče do stehen, ale rozběhl jsem to a pak si jen držel tempo a dobíhal všechny kluky před sebou. Nakonec to vyšlo až na třetí místo,“ dodal ještě spokojeně na závěr.
„Měla jsem virózu v předchozích týdnech,“ řekla mi Marie Delingerová, „tak jsem se přijela jen zkušebně proběhnout. Sice to šlo, jen se pořád ještě cítím trochu zesláblá po nemoci, ale doufám, že se to rychle spraví.“
„Já jsem neměla na trati žádné velké problémy,“ zhodnotila průběh závodu Jana Matějíková . „Držela jsem si své tempo a snažila se běžet rovnoměrně. Trochu jsem sice v závěru zpomalila, ale druhé místo jsem si pohlídala.“
„Začala jsem konečně dobře, jenže jsme zase po druhém kilometru příliš zrychlili a to na mě bylo už moc ostré,“ kroutila hlavou Kristýna Chmelková. „Než jsem se z té krize trochu dostala, tak už se nic moc dělat nedalo, a přestože se mi ještě podařilo v závěru zrychlit, už to nestačilo.“
„Trochu nás zaskočil velký zájem běžců o start,“ přiznal ředitel závodu Adam Fritscher. „Pro příště už to všechno vyřešíme úplně jinak a bude všechno bez problémů,“ slíbil pak všem při vyhlašování vítězů a jak ho moc dobře znám, vím, že to tak určitě bude.
