Jakub Bajza, 21letý talent z AK ASICS KROMĚŘÍŽ, dnes zvítězil za deště a na blátě v dalším ročníku Běhu na Kozubovou. Za sebou nechal vrchaře specialistu Ondru Horáka (X-AIR Ostrava), na třetím místě doběhl vítěz sobotního Běhu na Lysou horu Tomáš Blaha – AK ASICS KROMĚŘÍŽ.
Double se podařil Janě Pechkové z TJ Maratonstav Úpice. Včera zvítězila na Lysé hoře, dnes na Kozubové. Za ní se na druhém místě v cíli objevila výborná veteránka Anna Krátká z TJ Svitavy. Pro třetí místo si doběhla Lenka Dušková z Iscarexu Česká Třebová.
Po včerejším výletu na Lysou horu, kde jsem, obávajíc se vysokých teplot, nebyl celých devět let a včera si užil zimy, jsem s naší minivýpravou vyrazil na výběh KOZUBOVÉ.
Kde jsem ze stejných důvodů jako na Lysou byl jen jednou a myslel, že naposledy v roce 2009. No, a protože doma není do čeho píchnout, tak jako zarputilý odpůrce běhů do vrchu jsem se nechal navnadit a jdu do toho. Těch bláznů tam bylo jako vždy plno a z celé republiky, Slovenska a samosebou i z Polska.
Před dvěma roky mně uchvátil ten gorolský komentátor a letos tam byl zase. Prý to je inventář. Jeden z vrchřů prohodil, že aspoň nějaké jistoty zůstavají. Nevím jestli to není ten Franta Šiška, co je chytrý jak liška.
Po odstartování ránou z myslivecké kulovnice to začalo. Lehce mrholilo a mi se dařilo držet krok někde uprostředa. Celé dva kilometry po silnici mně dráždilo hejno malých gorolů od Třinca, které jsem nemohl při mých maratonských ambicích docvaknout.
TIP: Čtěte také LYSÁ HORA PŘIVÍTALA BĚŽCE MLHOU A CHLADEM
Měli tak max 10 – 12 let, ale až do lesa jsem neměl nárok. Sotva mně s úctou pustili před sebe a i já jsem mohl zařadit Gallowaye a trochu si odpočinout, přifuněl gorol Roman Slowioczek a hned zhurta: „Co ty ses tu přišel prochazet ? Tu se běží !“, a valil to dál. Raději jsem nic neříkal, bo bych ho asi nakopl :-)
Z lesa jsme vyběhli na louku a tak si říkám za chvíli jsme v cíli, není to špatné i když po včerejšku jsem stehna snad ani neměl. Jenže moje skleróza způsobila, že jsem zapomněl na lesní úsek, který teprve následoval a byl fakt krutý.
Samé bláto, kluzko, někteří kolem běželi. Já ne, mi už to bylo celkem jedno. Nakonec vylezete s nosem u země z lesa a tam stojí Rosťa Kolich, který fotí. Tak se rovnám pro kamery a on mně zchladí a křičí: „Běž do ní, tu ještě dáš !“. Já vidím dres Iscarexu, ale je mi úplně jedno jestli ji dám nebo ne.
Potom mi to ale nedá a zkouším co ještě zvládnu, ale vzápětí ten horší já říká: „Seru na to, přece se nebudeš dřít !“ Pak už ti někteří kolejdoucí poradí, jak co máš dělat, zatleskají a jsem v cílové bráně.
Rychle se převléknu a letím do hospody na „ionťák“, vyzvednout tombolu a to hlavní, pro co jsem tam šel tam nebylo. Vloni měli pečené kolena, tak jsem se těšil a nic. Tak příští rok musím znovu, bo fakt ti gorole ty kolena mají výtečné.
Přínosem bylo, že některé odborné prameny radí při bolesti achilovek protahovat a ledovat a některé neprotahovat a ledovat. Já jsem je protáhl tak dobře a zchladil, že si teprve doma uvědomuji, že mně opravdu, ale opravdu nebolí.
Zato nevím jak zítra budu trénovat, když nemůžu zvednout nohy a můžu jen sedět :-)
Autorem článku je Miroslav Kravčík, otec zakladatel BK SAK Ložiska Karviná, několikanásobný medailista z veteránských ME, MS a OH. Kromě běhání taky „ujíždí“ na dobře vychlazené dvanáctce zn. Radegast.
