Zimní období je pro běžce začátečníky tvrdou zatěžkávací zkouškou. I když je letos zima hodná a nedrtí nás mrazivými teplotami, tak i běh s čelovkou, ne každému vyhovuje.
A běhat po městě také není moc zábavné. Sice je světla dost, ale městský terén není rozmanitý a došlap na dlažbě je nepříjemný.
Proto jsem hledala alternativní pohyb pro těch pár měsíců, než vysvitne sluníčko a bude zase více světla. Díky mému hledání vznikl takový menší seriál, ve kterém bych se s vámi chtěla podělit o své prožitky.
Díl první: Crash
Už podle názvu jsem očekávala, že to bude náročné. Dala jsem si k obědu těstoviny se sušenými rajčaty a pršutem. V nabídce byla ještě polévka s názvem Mix luštěnin. Ale to jsem raději neriskovala. A dobře jsem udělala.
Už v šatně sportovního studia GoMango mi bylo fajn. Usměvavý recepční, vyhřívaná podlaha, čisté sprchy, možnost zapůjčit si ručník, zakoupit ionťák nebo načepovat si zdarma vodu, milé úsměvy „spolubojovnic“ pro tento večer, to vše mě dostalo do pohody.
A jdeme na věc
Trenér je pěkně stavěný, s kérkama na těch správných místech. Cvičili jsme 30 sekundové intervaly, vždy tři různé cviky za sebou, pak opakovačka. Poté následovala 30 sekundová pauza, rychlé otření ručníkem, trošku se vydýchat, lok vody a honem na další sérii. Šlo o posilovací cviky vlastním tělem, bez pomůcek (jediná pomůcka byla podložka).
Střídaly se cviky na ruce, břicho, nohy. Chvíli na zemi a už šup nahoru a „trháme ovoce“. Trenér byl stále dobře naladěný.
Povzbuzoval nás, ale nekřičel na nás. Běhal mezi námi se stopkami a hlídal, abychom měli rovná záda, technicky cvičili správně a také hlídal, aby to bylo frekvenční. Abychom nepolevovali.
U předposlední série jsem viděla všechny Svaté. Asi poznal, že melu z posledního, a tak mi s milým úsměvem řekl: „Ještě dva, tři kliky, to dáš!“ A zvládla jsem čtyři. Jakmile trenér řekl, že je konec a máme to za sebou, tak se ve mně mísil pocit neskutečné úlevy s pocitem, že jsem dobrá.
Když pustil song od Queen We are the champions, vzala jsem si ho „osobně“. A určitě jsem nebyla jediná. Při strečinku na závěr se z nás kouřilo. Okna byla úplně opocená a zafuněná. A my nevoňaví. Dokonce jsem měla chvíli pocit, že cítím vůni čerstvých škvarek.
Ale jak jsme všichni zářili štěstím! Endorfinů jsme měli na rozdávání. Už teď se těším na příští středu a vím, že jednou týdně se takhle „sjet“ je skvělá věc. A také vím, že tenhle trénink moje nohy ocení už na prvních jarních závodech.
Poprosila jsem trenéra Roberta Lízlera, aby vám lekci crashe trošku odborněji specifikoval: „Jde o velmi intenzivní, vysokofrekvenční trénink. Pomocí vlastního těla a vysoké intenzity dokážete, co se vám doposud nepovedlo.“
„Pomocí dynamických cviků v prostoru a statických cviků (výdrže, vzpory), podložky, adrenalinu a motivace od trenéra zažijete tu největší endorfinovou nálož.“
„Potřebujete pouze vůli překonávat sami sebe, v souboji s vaším vlastním tělem a myslí. Výhody tohoto cvičení: velká kondiční výzva, souboj s vlastním tělem, maximální nasazení s maximálními zisky.“
A co je k této lekci potřeba?
Tričko, sportovní kalhoty nebo šortky, kvalitní sportovní prádlo a boty (klidně ty, ve kterých v létě běháte). Tzn. použijete běžné oblečení na běhání, nic si nemusíte pořizovat, žádné vícenáklady, pouze zaplatíte za lekci.
