Zimní olympiáda je v plném proudu, všichni fandíme, obdivujeme, tleskáme, držíme pěsti a vlastně vše, co se dá.
Přestaneme dýchat, když někdo upadne…
To jsou chvíle, kdy jsme všichni pospolu.
Kdy sparťan zavolá slávistovi a prohodí: „Vole, ten biatlon, to byla jízda, viď!“
Kdy standardně protivná tchyně řekne snaše, že k ní nemusí hned letět z práce, že stačí zítra, a ať se klidně jde domů kouknout na olympiádu.
Kdy se partneři nepřou, zda se budou dívat na ten „přihlouplý seriál“ nebo na detektivku.
Kdy děti na chvilku nehrají hry na svých compech, ale jsou konečně pro něco zapálení a řeší to ve škole o přestávkách.
Kdy všichni svorně nadáváme na rozhodčí, kteří „naší“ Šárce dali v prvním kole málo bodů.
A jsme hrdí, že jsme Češi!
