Nádherné jarní počasí i se sluníčkem přivítalo téměř 150 startujících závodníků, kteří se přišli do překrásných lesů na Svatém Kopečku nadýchat čerstvého vzduchu a vyčistit si plíce od nánosů městského smogu. Již jen to, že neběželo po sněhu a ledě, jak to bylo v posledních letech obvyklé, působilo na všechny účastníky jako balzám.
Jenže všechno má své pro i proti. Vedoucí tříčlenná skupinka běžců ve složená Václav Bitala, Martin Poklop a Tomáš Steiner byla z té změny terénu asi tak překvapená, že se jim podařilo pořádně zabloudit. Než se stačili vrátit do startovního pole, proběhla před nimi již téměř třetina běžců, proto měli pak co dohánět.
Václav Bitala /AK EZ Kopřivnice – 56:04/ za to po zjištění omylu hned vzal a v kopci nasadil zdrcující tempo, kterému nestačili jak Martin Poklop /Fortex SKI Moravský Beroun – 56:37/, tak Tomáš Steiner /AK Drnovice – 57:30/. Přesto všichni tři dokázali nakonec v průběhu druhého kola posbírat všechny běžce, kteří se díky jejich zabloudění dostali před ně a vybojovat i tak první tři místa v absolutním pořadí.
U žen bylo jasné, že se bojuje až o druhé místo, neboť Petra Kamínková /AK Olomouc – 29:52/ běžela již od startu za nejlepšími muži, ale na rozdíl od nich neseběhla z trati, neboť je na Kopečku doma, a všem ženám utekla o parník.
Za ní se chvíli odehrával souboj o další umístění. V něm měla nakonec více sil Marie Delingerová /Fortex Moravský Beroun – 31:11/, která odsunula na třetí místo Adélu Esentierovou /Baláž Extreme Team Ostrava – 31:42/.
Kros v Radíkově je náročný
12. ročník Radíkovské patnáctky, memoriál ing. Ivana Cahela, uspořádala firma IRICO Olomouc. Závod se běžel již jako čtvrtý v pořadí Velké ceny vytrvalců Olomouckého kraje pro letošní rok. Letos o týden dřív než v posledních letech. Start velmi náročného krosu po lesních cestách v okolí Svatého Kopečku u Olomouce byl tradičně u Chaty pod věží v Radíkově a trasa byla konečně zase jednou bez sněhu a ledu.
Muži do šedesáti let absolvovali dva okruhy. Podle garminu některých borců v délce přibližně 7,5 km, tedy 15 km, a ženy a veteráni nad 60 let pak odběhli jen jedno kolo. V průběhu závodu dospělých si pak poprvé vyzkoušely terén v Radíkově i děti.
Takhle kroutili hlavou nejlepší muži
„Běželi jsme spolu,“ komentoval onu událost Václav Bitala. „Já tu startoval poprvé a tak mě jedna cesta v kopci navedla jinam a bylo to. Kluci se drželi mnou a až po nějaké chvíli, když už to začalo být podezřelé, zavolal Martin, že běžíme špatně. Tak jsme zastavili a vrátili se zpět. Proto jsem musel už potom jít naplno, aby se s tím dalo ještě něco dělat, ačkoliv jsem to dnes neměl v plánu.“
„Nejdřív jsem po startu spadl a pěkně se podřel,“ ukazoval mi rozbité koleno a bok Martin Poklop, „do toho pak zabloudíme. Dnes je to pořádně smolný den. A to jsem tady běžel už tolikrát, ale pokaždé se někde kousek pozměnila trať, tak jsem o tom moc nepřemýšlel a držel se za Vaškem. Bohužel nás vedl špatně a než jsem to zjistil, bylo hodně pozdě.“
„Chtěl jsem si to tu jen volně vyklusat po Poháru mistrů evropských zemi v krosu, kde jsem minulý týden v Portugalsku startoval, a takhle to dopadlo,“ jen konstatoval docela naštvaně Tomáš Steiner. „Jak se kluci otočili a začali do kopce makat, aby se vrátili na čelo závodu, tak jsem ztuhl a nějak neměl náladu vůbec běžet. Původně jsem myslel, že to po prvním kole zabalím, ale pak jsem uviděl před sebou další závodníky, tak jsem to zkusil a aspoň na třetí místo jsem se pak dostal. Ale přesně takhle to dnes vypadat nemělo.“
To Petra Kamínková takové starosti neměla: „Já to tu znám dobře, nemůžu tady zabloudit, jenže kluci mi moc utekli a už jsem je neviděla, kde odbočili z cesty. Jinak bych na ně zavolala. Ale i tak jsem toho po startu v maratónu minulý týden měla dost a poslední dlouhý kopec mi dal pěkně zabrat.“
„Závodila jsem naposledy před měsícem na Kosíři a nemohla jsem se dnes vůbec rozběhnout,“ Kroutila hlavou nad svým výkonem Marie Delingerová. „Celou trať jsem se dost trápila a je vidět, že mi závody chybí. Potřebuji se víc vyběhat v závodním tempu. Trénink to prostě nemůže nahradit.“
„Já teď trochu odpočívám,“ usmívala se Adéla Esentierová. „Taky jsem tak ten dnešní závod brala. Odběhla jsem si ho jen pro radost a vychutnala si zdejší přírodu.“
To ostatně udělali určitě všichni borci, co se ponořili do lesů na Svatém Kopečku, protože to stálo za to. Jakoby tam na nás dýchlo jaro a věřím, že už se tu co nevidět objeví naplno.
