Před nákupem běžecké boty, by člověk měl mít představu, jaké boty potřebuje. Je zima a většina mých tréninků se odehrává na asfaltu, terén mi nevadí, ale tma padne pár minut po vyběhnutí.
Už z dřívějších zkušeností vím, že mě úzké boty tlačí do podélného vyklenutí klenby. Boty na běh si kupuji větší, adidasky obuji bez problémů velikost 41, ale už by měl malíček málo místa.
Poslední věc kterou potřebuji je opatek z venku. Pokud je všitý uvnitř a krytý jen polstrováním za patou a přešit látkou, tlačí a dře mě do kotníků. Toto je způsobeno nekonfekčním kotníkem.
Nemám vbočené palce, kladívkové prsty, ploché nohy a podobné poškození nohou. Došlap neutrální. Pokud máte jeden z těchto problémů je dobré si nechat poradit od odborníků jaké boty zvolit i tak se bolesti nevyhnete.
Všem výše zmíněným vlastnostem Sonic Boost vyhovují, proto jsem si je koupil a doufal, že neobjevím jiný neduh.
Sonic Boost je tréninková bota, nejdelší tréninky běhám 35 kilometrů ve volném tempu 5 min/km a pomaleji. Nejrychleji běhám opakované 100 m úseky s běžeckou abecedou. Nebo stupňovanou desítku, kdy končím na tempu 3:30 min/km. Sem tam si zaběhnu i rychlejší kilometr. Přičemž boty mi nijak nepřekážejí, nevadí mi jejich váha a vyšší mezipodešev. Váha u velikosti 42 je 290 gramů.
U mezipodešve bychom mohli pokračovat. Adidas s velkou slávou představil pěnu Boost. Není to nic revolučního, New Balance má pěnu Revlite, Nike Lunar, Mizuno vlnky…
Každá má své vlastnosti, které mohou být výhodou i nevýhodou. Pěna Boost patří k tvrdším materiálům, které se používají na mezipodešev. Neočekávejte, že díky Boostu se z hobíka stane o třídu lepší běžec, na to musíte trénovat mnoho hodin. V každém případě se Adidas chlubí stejnými vlastnostmi pěny Boost za různých klimatických podmínek, což nejsem schopen se svojí hmotností posoudit. Při mé hmotnosti 63 kg, je Boost tvrdší pěnou při –5°C i při +20°C. Nepozoruji na sobě ani nižší únavu po odběhaných třiceti kilometrech. Pokud vážíte 80 kilogramů, věřím, že Boost pro vás bude dostatečně pohodlná mezipodešev s ideální tvrdostí.
Jedné zvláštnosti jsem si však všiml. Běžně do odhalené mezipodešve zapíchnu trn, nebo jinou nečistotu. Doma ho vyndám a dírka se zatáhne, u pěny Boost dírka zůstane otevřená jako by tam trn nadále byl.
Samotný grip na mezipodešvi se opotřebovává velmi pomalu. Na což má vliv spoustu vlastností, ať už jde o váhu běžce, došlap nebo tvrdost gripu. Pokud vyhazujete boty až při zničení gripu a sešlápnutí mezipodešve, neděláte dobře. Prohlubujete si špatný došlap, což může končit zraněním. Boty neprodávám, proto nebudu doporučovat, aby jste po 600 kilometrech kupovali nový pár, což bych rád dělal, ale je dobré střídat více párů a obuv obměňovat, když už ztrácí své vlastnosti. Osobně měním tréninkové boty do naběhaných 1500 kilometrů.
Přilnavost gripu k povrchu hodnotím kladně, neklouže po hladké dlažbě ve městě. Ze začátku mě děsil zvuk co vydává plastový mezikus mezi patou a špičkou při došlapu na kamínek. Koukal jsem jestli mi nepraskla kost, vážně nepříjemný zvuk.
Spojení svršku a podešve je na výborné úrovni, jsem na to puntičkář. Nemám rád, když někde čouhají nitě, nebo není pořádně přilepená podešev ke svršku. Zpracování je výborné, jako když jste si dříve koupili MacBook.
Svršek je plastový, utkaný z materiálu, který připomíná silon a pro lepší pevnost jsou namáhaná místa přelepená. Dohromady to funguje skvěle. Na rozdíl od Kanadia TR4 se mi nedělají díry u palců.
Opatek je nalepený z vnější strany, což cením, protože ho nemusím ohýbat, aby mě nedřel. Bota je širší, zvláště na adidasku. Je to hlavní kritérium podle čeho si vybírám boty, protože hodně úzké mi nesedí. Někomu by mohla vadit volnější pata, čemuž se dá pomoci poslední dírkou na tkaničky. První dny jsem tkaničky protáhl až poslední dírkou, ale nakonec jsme si je začal zavazovat normálně, aby mě netlačil jazyk. Který ve vrchní části má zbytečně moc polstrování.
Jazyk není všitý a neměli by mít problém ani běžci s vyšší klenbou. Tkaničky ani při větším utažení netlačí.
Vnitřek boty je s minimem švů, nikde nedře. Na vnitřní látce se nedělají tvrdé přehyby, když boty rychle suším na topení. Patu mám volnější a látku se mi zatím po 500 km nepodařilo prodřít, ani jinak vizuálně poškodit.
Škoda že Adidas nepřidal podporu pro micoach, jako uživatel footpodu, bych ho raději schovával do boty, než přidělával na tkaničky. Dnes už je hold doba hodinek s GPS.
Pocity z běhu
Tréninkové tempa začínají na 5:20 min/km a končí u 3:30 min/km. Sonic Boost není závodní bota, ale i rychlejší tempa se mi běhaly v Boostech dobře. Bota je hodně pohodlná, ale není to papuče, která by byla na úkor pohodlí pomalá.
Při delším běhu do 35 kilometrů si udrží všechny své vlastnosti a nohy se krom únavy cítí stejně jako po vyběhnutí. Za celou dobu testování jsem neměl problém s puchýři, fialovými nehty a sedřenou patou, i když mi je trochu volná.
Většina tréninků je odběhána na tvrdém asfaltu, kde se v Sonic Boost cítím hodně dobře. V lehkém terénu už to není ono, větší kamínky neprotlačím do pěny a vyklání mi nohu. Za to může moje váha v kombinací s tvrdostí pěny.
Hodnocení vyplývá z předchozích řádku. Nenarazil jsem na vážnější nedostatek, Sonic Boost je kvalitní bota, za kterou si výrobce nechá zaplatit nemálo peněz. Zaplatíte za kvalitně zpracovanou botu, ve které odběháte spousty kilometrů s příjemným pocitem pohodlí. Kromě volnější paty mě nenapadá jediný nedostatek.
