Moje úplně první přezdívka byla BEZZUBÝ UPÍR. Darovali mi ji kamarádi mého o čtyři roky staršího bratra za to, že jsem si s nimi chtěla hrát na indiány, na schovávanou a lézt po stromech.
Mně bylo krásných pět let, chybělo mi pár mléčných zoubků a už tenkrát jsem měla pocit, že každý kluk by měl být vděčný za moji přítomnost. Oni však měli opačný názor. Další moje přezdívka vznikla náhodně a už nebyla tak dramatická.
Na diskotéce kdosi řekl Jo Hanka? A už jsem byla Johanka. Chvilku mi to vydrželo a lahodilo to mým šestnáctiletým uším. Pak dlouho nic, až poslední dva tři roky mi přátelé říkají Hanka Bacardi. Proč, to asi nemusím vysvětlovat.
Má to velkou výhodu v tom, že když vám chce někdo něco dát, tak se nesplete a vždy vám udělá svým dárkem radost. Ale i nevýhodu to má. Když jste pak na nějaké akci zachyceni, jak pijete vodu, tak jste divní. Nebo nemocní. Nebo těhotné. Těch teorií se objeví vždy několik, neboť v pomluvách nezná lidská fantazie mezí.
Minulý týden jsem se dozvěděla o své další přezdívce. Pravidelně chodíme na obědy do jedné restaurace a paní servírka mě oslovila s tím, že ví, že pracuji v cestovce a jestli bych jim pomohla s výběrem letní dovolené.
Říkám samozřejmě a ráda, stavte se za mnou, ale nesedím na prodejně, tak si mne nechte zavolat. O ona, že ví, že už studovali s manželem naše internetové stránky, neboť nevěděli, jak se vlastně jmenuji. Já na to, že to je zvláštní, že už se známe více než tři roky i nějaké rezervačky na večer jsem u nich dělala.
A ona s úsměvem: „To ano, ale my vám tady všichni říkáme Bacardi na ledu.“
P.S. A teď jsem byla v krámku pod domem, dávám na pult svoji oblíbenou Colu light, kterou si občas, když toho mám hodně před sebou, kupuji jako doping.
A slečna prodavačka reaguje slovy: „Aaa jedna lehká závislost, 30 Kč prosím.“
Musím si začít honem kupovat minerálku, než se to o mně rozkřikne, to víte, panelák.
Abych pak nebyla TA závislá z desítky.
Zatím jsem jen TA bláznivá, co chodí do desítky po schodech a nepoužívá výtah.
