Ještě v deset hodin jsem byla pevně rozhodnuta, že hned po práci půjdu běhat a poté k večeři budu servírovat brokolicovo-pórkovou polévku.
Je šest a já vypínám comp a opouštím kancelář, totálně „vysátá“ a hladová… a najednou mě pohlcuje chuť na něco hrozně nezdravého, prostě na nějaký americký hnus.
Rychlý telefon, manžel přivítal změnu jídelníčku ze zdravé polévky na nezdravý burger a už jsem frčeli. Procházím obchodním centrem, kde na mne z každé výlohy vykukují červené cedule SALE.
Tak ráda bych si něco nového koupila. Ale až na novou Hanku. Tahle si nic nového nezaslouží. Jen ať si chodí ve starém.
Můj pohled sklouznul k Mc tašce, ve které trůnila cola, hranolky, burgery a omáčky. Svědomí zahryzalo. Ale vůně přepáleného tuku zvítězila.
Když jsme si tu „dobrotu“ vyskládali doma na jídelní stůl a popřáli si dobrou chuť, tak zhaslo světlo. Praskla žárovka. Ani ona se na to nemohla dívat :-)
To, že nám pak oběma bylo celou noc špatně, není ani nutné psát. Zítra budeme mít čočkové karbanátky a dýňovou kaši.
Jak říká manžel, je to spravedlivý trest.
