První lednová sobota, to je termín, který zajímá běžce ze středu Moravy na počátku roku nejvíc. Proč? No přece kdo má nohy a ruce musí zdolat Kosíř. Přes to nejede vlak. A letos již po pětatřicáté.
Bohužel ze Zimního běhu přes Kosíř se v poslední době stává spíš jarní a hlavně se nějak příliš často mění trasa závodu v bahenní brod. Letos to zde vypadalo opět podobně jako loni.
Sice se běželo po klasické trati, ale rekordní počet 266 běžců v hlavním závodě z již tak rozšlapané stezky od turistů, provedl s podkladem své a na zpáteční cestě se už mohly začít sázet i v lese zrovna brambory. V takové oraniště se trasa závodu nakonec proměnila.
Kdo se správně obul, rozhodně neprohloupil. Už na startu bylo zřejmé, že si to mezi sebou rozdají specialisté na takový terén. Tím největším mezi atlety je Ondřej Horák /Fortex Moravský Beroun – 37:56/, který vyzval všechny orientační běžce. A že se jich ve Slatinicích letos sešlo. Jak mezi muži, tak mezi ženami. Všude, kam jste se podívali, klapaly ty jejich speciální boty. Ovšem i Ondra se poučil z jejich zkušeností a nazul též Inov Oroc 280 a dobře věděl proč. Až nahoru k rozhledně táhl celé pole běžců a navíc je totálně roztrhal.
Jediný, kdo se s ním trochu udržel, byl orienťák Martin Poklop /Fortex Moravský Beroun – 37:42/ který využil v seběhu z kopců dolů svých delších nohou a dokázal přece jen Ondrovi o kousek utéct a tím pádem letos ve Slatinicích zvítězit. Ovšem velký šok způsobil všem absolutní nespecialista na takový terén a klasický silniční či spíš dráhový běžec Tomáš Steiner /AK Drnovice – 39:24/, který se dokázal při sebězích dostatečně srovnat s terénem a doběhnout tak na třetím místě.
Mezi ženami nebylo větší favoritky než Petry Kamínkové /AK Olomouc – 43:49/, která sice ne svém oblíbeném závodě běžela až nahoru za výborně připravenou Marií Delingerovou /Fortex Moravský Beroun – 44:08/, ta dokonce nazula tretry, ale dolů se už Petra dokázala od Marušky odtrhnout a přece jen vítězně proběhla cílem.
Třetí potom dovedla zástup orientačních běžkyň a kolegyň do cíle Lenka Poklopová /Fortex Moravský Beroun – 46:38/.
Dokonalé zázemí, kde jinde než v lázních ve Slatinicích
35. ročník Zimního běhu přes Kosíř, memoriálu ing. Květoslav Křížka, ve Slatinicích zahájil letošní běžeckou sezónu běžců ze střední Moravy. Trasa náročného běhu vede přes Velký Kosíř, neboli hanácký Mont Blanc, a až na pár výjimek, kdy opravdu nebyla schůdná, ji pořadatelé v čele s Pepou Vozňákem po všechna ta léta vždy dodržují. Letos se opět běželo po tradiční trati.
Díky výborné spolupráci pořadatelů z TJ Liga 100 Olomouc s vedením Lázní Slatinic se podařilo zajistit ve zdejším lázeňském areálu dokonalé zabezpečení pro všechny účastníky. Závodníci si místní regenerační možnosti po běhu nesmírně pochvalují.
Letos ovšem pořadatele mírně zaskočil obrovský zájem běžců o start. S 266 borci se nepočítalo ani v těch nejdivočejších snech. A to ještě čekalo na svůj závod i 63 dětí a ty zde běžely letos úplně poprvé. Než se dokázaly zajistit čísla pro všechny účastníky, posunul se startovní výstřel téměř o půl hodiny, ale i tak se všechno nakonec zvládlo.
Bahno, z toho se už stává na Kosíři větší tradice než ze sněhu a ledu
Je to v posledních letech opravdu tak. Nějak se nám ten leden přetáčí trochu někam jinam, ale s tím se nedá nic dělat. Běžci se s terénem musí dokázat srovnat. A někomu to sedne víc, jinému míň. Příště to může být zase naopak.
Ovšem Martin Poklop si to pochvaloval: „Já v na takovém podkladu běhám rád. Jsem na něj zvyklý, ale musím přiznat, že jsem měl co dělat, abych udržel nahoru kontakt s Ondrou Horákem. Běžel fantasticky. Až dolů se mi podařilo ho trochu utrhnout.“
„Věděl jsem, že musím zkusit všem utéct nahoru,“ naznačil svoji taktiku Ondřej Horák. „Bohužel na Martina jsem si nedokázal vytvořit dostatečný náskok a dolů pak bylo jasné, že mi uteče. Ale díky svým botám jsem se i na tom bahně pohyboval výborně. Rozhodně mi moc pomohly.“
„Já bych mohl mít obuté cokoliv,“ usmíval se překvapený Tomáš Steiner, „jenže při mém stylu běhu by mi nepomohlo vůbec nic. Měl jsem krosovky, ale jezdil jsem v tom bahně jako po ledě. Nahoru jsem ten nejprudší kopec musel dokonce vyjít. Až dolů jsem to mohl trochu pustit a postupně pak posbírat všechny, co mi na obrátku utekli. Ale Martin s Ondrou byli tak daleko, že jsem je ani neviděl. A také jsem už víc riskovat nechtěl, abych nespadl a nakonec si ještě něco neudělal.“
„To bylo hrozné,“ ulevila si za cílem Petra Kamínková. „Já dokonce nahoru skoro nestíhala ani za Maruškou. Klouzalo mi to, kam jsem šlápla. Až dolů jsem se trochu rozběhla, ale dnes to tedy fakt žádná procházka nebyla.“
„Vzala jsem si nakonec tretry a udělal jsem dobře,“přiznala se Marie Delingerová. „Bez nich bych určitě tak rychle neběžela. Zejména do kopců mi pomohly hodně, dolů to už bylo horší, ale pořád to bylo proti normálním krosovkám tisíc a jedna.“
„My jsme spíš závodily mezi sebou,“ komentovala vývoj v závodě Lenka Poklopová. „Bylo nás tam víc orientačních běžkyň a navíc jsem vedla i osobní souboj s některými muži, takže jsem se zaměřila spíš na to, než abych se pokoušela závodit s Petrou a Maruškou. Měla jsem na to bahno výborné boty a to myslím rozhodlo, že jsem nakonec doběhla na třetím místě.“
Boty opravdu rozhodovaly hodně. Kdo tam plaval dnes v silničních speciálech, protrpěl si své. Překvapená byla i Marie Hynštová, které Ježíšek nadělil právě Inov Oroc 280: „Já zde pokaždé havarovala a letos nic. Mohla jsem si dokonce dovolit běžet z kopců naplno a i tím největším bahnem. Neskutečné. Nevěřila jsem, že je vůbec možné v tom sajrajtu běžet, ale ty boty mě podržely naprosto dokonale. To je pak jiná radost z běhu, než čekat, kdy sebou někde třísknu o zem.“
Slatinice jsou tedy za námi a první ostrý test letošního roku naznačil, jak si kdo stojí. Otázkou je, jak by to vypadalo na jiném podkladu, ale na to se historie neptá.
A kdo si chce užít nádhernou přírodní rezervaci Velký Kosíř v plném květu na jaře, má možnost při Mánesově stezce 10. května v Lutíně.
A věřte, že to opravdu stojí za to.
