Již při příjezdu do Moravského Berouna jsme tušili, že je něco v nepořádku. Byly totiž suché silnice. To zde nepamatují snad ani ti pravověrní, co absolvovali všechny ročníky.
Ovšem příroda nás ihned vyvedla z omylu. Po chvilce radosti začal padat sníh a bylo jasné, že zázrak se nekoná. Ale jen tak na okraj. Po závodě opět všechno roztálo. Takže to si jen tak na nějakou tu hodinku s námi příroda zalaškovala. Asi abychom nevyšli ze cviku.
A ještě něco nás šokovalo. Na startu se totiž objevili elitní moravští vytrvalci Jan Kohut /Mizuno Team/ a Robert Míč /VSK Univerzita Brno/. Dalo se čekat, že nebudou mít soupeře a také to tak dopadlo. Již po startovním výstřelu zátkou z lahve šampusu vyrazili vpřed jako hladoví vlci. Sníh nesníh. Všechno jim bylo jedno. A celou cestu pospolu. Až kilometr před cílem se začaly dít věci. Robert Míč nastoupil. Jenže Honza Kohut na to pohotově zareagoval, kopl poslední kilák za 2:51 a v čase 32:27 vyhrál. Ovšem jen o pouhé tři vteřiny, neboť Robert zdejší poměrně náročnou desítku zvládl i na tom sněhu za 32:30.
Třetí pak s velkým odstupem proběhl cílem Ondřej Horák /Fortex Moravský Beroun – 35:07/.
Ženy měly na programu jen 5 km. Přece se nebudou poslední den v roce honit. Ovšem našly se i nějaké ty odvážlivkyně, co si raději daly 10 km s muži.
Na pětce potvrdila roli favoritky Marie Delingerová /Fortex Moravský Beroun – 19:16/, která má na podzim skvělou formu. Za ní se cílem prohnala několikanásobná vítězka zdejšího závodu Lucie Křížová /Hvězda Pardubice – 19:57/. Třetí skončila Johanka Šimková /Fortex Moravský Beroun – 21:20/ a čtvrtá pak neuvěřitelná veteránka, myslím, že se nebude zlobit, když prozradíme, že bude mít příští rok 57 let, Marie Hynštová, /AK Drnovice – 21:44/.
Letos se běžel již 30. ročník
Čas letí jako bláznivý. Tak se to dá tvrdit zejména na Silvestra. Nestačíme se otočit a další rok je fuč. Proto běžci vždy vyráží na oslavu konce roku závodit a pořadatelé těchto akcí jim rádi vycházejí vstříc.
Nejinak je tomu i v Moravském Berouně a zde se běhá už dlouho. Opravdu dlouho. Již 30. ročník zdejšího Silvestrovského běhu uspořádali letos Město Moravský Beroun a TJ Granitol, oddíl lyžování. Je ovšem nutné konstatovat, že vedení města poskytuje závodu obrovskou podporu. To je pak radost něco pořádat.
Že se jim to v Berouně daří, o tom není sporu. Ostatně velmi slušná účast běžců ve všech věkových kategoriích je toho důkazem.
Je pravda, že náročnost zdejší tratě tu pokaždé umocňují tvrdé zimní podmínky, ale vytrvalci jsou na ledacos zvyklí a tak se s tratí vždy poperou po svém. Někomu to sedne lépe, druhému hůř, to už tak bývá, proto jsou běžecké závody tak zajímavé. I letos se počasí pěkně vybarvilo, jak jsem popsal již v úvodu.
Sníh jako obvykle
„Tady je to normální,“ konstatovali všichni stálí účastníci. „Bez toho by ani zdejší závod nemohl být. A dnes je to ještě hodně dobré. Bývaly tu daleko horší podmínky.“
„Měl jsem silniční boty a nijak moc to neklouzalo,“ usmíval se spokojeně Honza Kohut, protože ten poslední úsek do cíle šli s Robertem opravdu na krev. „Běželi jsme s Robertem spolu devět km, jenže pak za to vzal a docela jsme si mákli. Ale vyšlo to, tak je mi jedno, že byl sníh nebo kopce na trati. Běžel jsem tu poprvé a líbilo se mi tu. Budu se do Berouna rád vracet.“ Bude muset! Putovní pohár si vzal domů.
Přesně tak to viděl i Robert Míč: „Neklouzalo to a to jsem měl taky silničky. V posledním kilometru jsem to zkusil, ale Honza z kopečka před cílem natáhl krok a už jsem ho pak nedokázal dorazit. Ale závody jsou zde hezké. Jsem rád, že jsme do Berouna vyrazili.“
„Já jsem si šel svoje,“ smál se pořád dobře naladěný Ondra Horák, „s těmi vlky vepředu to nemělo smysl, tak jsem si hlídal třetí místo. A podařilo se mi to, takže rozhodně spokojenost.“
„Běželi jsme ze začátku s Luckou spolu,“ konstatovala po doběhu do cíle Marie Delingerová. „Ale po obrátce jsem zkusila zrychlit a podařilo se mi odskočit. Náskok jsem pak udržela až do cíle. A měla jsem boty s hřeby,“ ukazovala mi Ondry Horáka Inov Oroc 280, který jí je půjčil, „a myslím, že mi to pomohlo. Přece jen to místy klouzalo.“
„Já v podstatě jezdím jen na tento závod,“ přiznala barvu Lucie Křížová. „Jinak není moc času a taky nestíhám nijak zvlášť trénovat. Proto vždy na konec roku vyrazím do Berouna, abych si to běhání alespoň jednou za rok užila.“
„Já tu neměla dnes vůbec startovat,“ culila se orientační běžkyně a lyžařka Johanka Šimková. „Jenže bratr chtěl jít, tak mi nezbylo nic jiného, než vyrazit s ním. Měli jsme mít podle tréninkového plánu volno, ale zase tak moc mi to nevadí. Jsem ráda, že se můžu občas proběhnout i na takových závodech.“ „Boty mi sice neklouzaly,“ utrousila u auta Marie Hynštová, „ale jinak mám pořád velké rezervy. Snad se to zase srovná. Loňský rok mi nevyšel, tak snad ten příští bude lepší.“
A přesně to si popřáli nakonec všichni účastníci Silvestrovského běhu v Moravském Berouně včetně obětavých pořadatelů.
Jedna velká parta spokojených lidí si poslední den v roce užila naplno a to je ten nejlepší předpoklad pro úspěšné zahájení Nového roku
Tak se držte a ať vám vyjde všechno, co si jen přejete!
