Každý ví, že tzv. atletická abeceda je jedním ze základů atletického sportu. Nicméně platí, že bude-li někdo dělat abecedu v padesáti letech, když se pustí do běhání, asi to příliš svůj účel nesplní, protože začínající běžec v pozdějším věku potřebuje, aby mu správný směr a způsob někdo ukázal a naučil jej. Jinak budou vlastní pokusy spíše kontraproduktivní a ztratí veškerý význam.
Pro děti, které s atletikou začínají, je abeceda opravdu takovým prvním a klíčovým pilířem.
V současné době trénuju mladé basketbalisty a v podstatě na každém tréninku po krátkém zahřátí a rozcvičení atletickou abecedu děláme.
Samozřejmě, že se to klukům nelíbí a příliš je to nebaví, ale já už po třech měsících práce vidím jejich zřetelný běžecký pokrok a změnu k lepšímu. Jejich běhání je najednou o něčem jiném.
Abeceda musí být prováděna správně
Někteří z vás se možná setkali s tím, že si například fotbalisté zakopávání upravili a aplikují jej s rukama na hýždích a kopou se tak silně, aby se nohama dotkly svých rukou.
Na druhou stranu, už jste někdy viděli běžce s rukama na zadku? Přirozenost žádná. Proto je třeba se chyb vyvarovat a klást důraz na to, aby byla abeceda prováděna tak, jak prováděna být má.
V pokročilém běhu se ale s technikou běhu nedá nic revolučního udělat. V mladším i mládežnickém věku lze skrze abecedu na technice pracovat a vylepšovat ji.
Pokud je někdo na abecedu zvyklý a během tréninku ji provádí, nevidím důvod, proč by to samé nemohl aplikovat před samotným závodem. Možná ne před maratonem, ale před kratšími běhy může být abeceda bezproblémovou formou rozcvičení, se kterou bych souhlasil.
Opačným pohledem pak abeceda samozřejmě není žádné neměnné dogma. Není povinností, aby se dělávala před každým tréninkem či vytrvalostním během. Jen může být vhodným doplňkem, který nás zejména v mládí dokáže nasměrovat správným směrem a zajistí viditelné výsledky.
Vše opět vychází z toho, jaký způsob každému individuálně vyhovuje.
Nelze nalézt přesný a pro všechny platící návod.
Ten si musíme tvořit sami.
